1. Jak napsat dobrý odborný
článek
M G R . PAV L Í N A M A Z Á Č O V Á , P H . D .
CEINVE, FF MU BRNO

2. Co bude obsahem
 Fáze vzniku vědeckého odborného článku
 Okolnosti dotvářející vědeckou práci
 Tipy a triky pro psaní vědeckého odborného článku
 Stručné poznámky k publikování odborného textu

3. ÚVOD
 Vědecké publikace = stěţejní prvek výzkumu
 Vědecká práce bez publikování je „zbytečná“
 Cíle vědecké práce:
1) Formulovat a ověřovat (testovat) hypotézy
2) Vyvozovat závěry
3) Seznámit s těmito závěry ostatní

4. Úvod – pokračování
 Publikovat výsledky vědeckého výzkumu není „jen
tak“
 ➔ např. šance na přijetí konferenčního příspěvku:
15-35 %!

5. Proč autoři publikují?
1) zpřístupnění výsledků práce (54 %)
2) kariérní vyhlídky (20 %)
3) financování výzkumu (13 %)
4) vlastní ego (9 %)
5) patentová ochrana (4 %)
6) jiné důvody (5 %)
Zdroj: Bryan Coles (ed.) The STM Information System in the UK, BL
Report 6123, Royal Society, BL, ALPSP, 1993.

6. Priority autorů vs. priority čtenářů
 Dostatečná reputace
 Kvalitní a aktuální
časopisu/konference
 Rychlé recenzní řízení
 Kvalitní recenze
 Další publikační sluţby
informace
 Pohodlný přístup
(snadný, rychlý, levný)
Autoři:
 chtějí publikovat více
Čtenáři:
 chtějí číst méně

7. Základní aspekty publikování
1) O čem psát
2) Etické záleţitosti
3) Jazyk a styl
4) Struktura článku
5) Výběr časopisu/konference
6) Odeslání článku, recenzní řízení a publikační
proces

8. O čem psát?
1) Slibné téma


Nevyřešená úloha na aktuální téma (dostatečná motivace)
Nepracuje na něm mnoho lidí (malá konkurence)
2) Nápad, jak „problém” / úkol řešit

Realizovatelný (lidské, datové a výpočetní zdroje)
3) Příprava experimentů

Implementace metod, dostupnost dat, výpočetní kapacita
4) Provedení experimentů a ověření hypotézy
5) Příprava rukopisu

Pro konkrétní časopis/konferenci (k danému termínu)

9. „Povinná“ struktura článku
1) Název
2) Autoři a jejich afiliace
3) Abstrakt
4) Klíčová slova*
5) Úvod
6) Metody a data
7) Experimenty a
výsledky
8) Diskuse
9) Závěr
10) Reference
11) Přílohy*
* Nepovinné

10. Název článku
 Jasně a přesně vystihuje obsah článku
 Délka max. 1-2 řádky
 Důleţitý pro indexovací systémy
 NE zkratky, akronymy, ţargon
 Je „reklamou“ na celý článek
 Měl by upoutat (přilákat čtenáře časopisu k přečtení
článku, účastníky konference na prezentaci)
 Můţe být gramaticky pestřejší (např. otázka)

11. Seznam autorů a jejich afiliace
 Obsahuje
 buď ty, kteří intelektuálně přispěli k výzkumu
 nebo ty, kteří budou veřejně obhajovat jeho výsledky
 Pořadí autorů
 buď dle zásluh (často se rozlišuje jen první autor)
 nebo dle abecedy (ev. označen korespondenční autor)
 Jména autorů by měla být konzistentní
(tvary jmen, uvedení druhého jména apod.)
 Afiliace dle poţadavků (včetně kompletní adresy)
 Uvedení emailových adres jiţ standardem

12. Abstrakt
 Stručné (150-300 slov) shrnutí celého článku:





(problém, metody, výsledky, závěr)
Slouţí čtenáři k rozhodnutí, zda číst celý článek
Na jeho základě se recenzenti rozhodují, zda přijmou
článek k recenzi
Většinou se tvoří aţ po dokončení hlavního textu
(lépe potom reflektuje obsah článku)
Bez zkratek, akronymů, citací, tabulek, obrázků, odráţek
Na konferencích v tištěné podobě často pouze abstrakt
(celý text příspěvku jen elektronicky na CD)

13. Klíčová slova
 2-4 hesla z tezauru, případně volně vytvořená
 Specifikují předmět výzkumu a hlavní téma článku
 Důleţité pro indexaci a vyhledávání
 V některých časopisech/sbornících nevyţadována

14. Úvod
 Jasně specifikujte cíle práce:
 1) řešenou úlohu (problém)
 2) její kontext, vyuţití, důleţitost
 3) motivaci pro celou práci
 Uveďte odkazy na ostatní relevantní práce
 Srovnejte metody s jiţ publikovanými přístupy
 Jaké jsou otázky, na které hledáme odpověď,
a hypotézy, které se snaţíme ověřit?
 Závěrem stručný popis navrhovaného přístupu a
provedených experimentů

15. Metody
 Popis metod natolik detailní, aby čtenáři




umoţňoval replikovat všechny experimenty
Předpokládejte úroveň čtenářových základních znalostí
stejnou, jako je vaše
Dílčí kroky a procedury nejlépe v chronologickém pořadí
Detailní popis metodologie a způsob evaluace,
nebo odkaz na jiţ publikovanou práci
Všechna rozhodnutí nutno zdůvodnit

16. Data
a) Standardní datové sady
 Odkaz na publikaci/organizaci/akci, při které data vznikla
b) Vlastní data
 Motivace pro jejich vytvoření/pouţití
 Přesný popis, jak data vznikla, jejich statistiky (velikost)
 Zdroj dat, předzpracování, detaily anotace, zdůvodnění
 Vyjádření ke kvalitě dat (např. chyby zpracování)
 Dostupnost dat pro ostatní (licence, kde získat)

17. Výsledky
 Objektivně prezentované výsledky experimentů
 Zatím bez jejich interpretace
 Vhodné pouţít přehledné tabulky a obrázky
 Uveďte také horní hranici výsledku
 (kam aţ to lze dotáhnout)

18. Tabulky
Obrázky (grafy)
 Prezentují čísla
 Prezentují vztahy a
 Přesnější ilustrační
tendence
 Grafy, schémata,
fotografie, obrázky, náčrty
 Grafy dvojrozměrné:
- sloupcové
- bodové
- spojnicové
- výsečové.
 Šetřit barvami
prostředek
 Vhodné více řádků neţ
sloupců
 V číselné tabulce se
vyvarujte příliš velkých
hodnot
 Číselné hodnoty stejného
řádu pod sebou,
NEzarovnávat na střed

19. Kdy a kde použít jaký typ grafu?
 Výsečový (koláčový)
 Přednáška nevyţadující přílišné detaily, novinový článek,
popularizační sdělení
 Rychle upoutají pozornost
 Sloupcový
 Prezentace s detaily
 Pro ilustraci komparace stavových veličin
 Spojnicový
 Lépe vyjadřují průběh změn hodnot, většinou v čase

20. Schémata
 Umoţňují čtenáři lépe pochopit
 základní strukturu pojmu
 návaznost struktury vysvětlované věci, události
 klasifikaci (třídění) pojmu.
 Pouţití ve společenských vědách
 k „dovysvětlení“
 jako ilustrační pomůcka = zjednodušení
 (V technických a přírodních vědách naopak
schémata velmi přesná – např. schéma přístroje)

21. Na co dbát při používaní grafických prvků
 Důleţité vypovídací prostředky
 Neprezentujte stejná data tabulkou i obrázkem
 Nezapomínejte na jednotky, stupnice, měřítka
 Neopakujte informace z popisků v textu článku
 Na kaţdou tabulku/obrázek nutno v textu odkázat
 Číslujte všechny grafické prvky dohromady
 U vlastních grafických prvků jako zdroj uveďte
„vlastní zpracování“

22. Diskuse
 Interpretace získaných výsledků
 Vţdy v kontextu ostatních publikovaných prací
 Odpovězte na otázky poloţené v úvodu článku
 Vyjádřete se k hypotézám (potvrzení, zamítnutí)
 Veškeré závěry musí přímo plynout z dosaţených
výsledků
 Nedějte příliš odváţné ani příliš obecné závěry
 Diskutujte případná omezení svých experimentů
 Můţete spekulovat o překvapivých výsledcích, obzvlášť
pokud se liší od jiţ publikovaných zjištění

23. Závěr
 Shrnutí hlavních výsledků práce v kontextu celé
problematiky (oblasti) a dříve dosaţených výsledků:
Splnily výsledky vaše očekávání, potvrdily se hypotézy,
odpověděli jste na poloţené otázky?
 V jakém vztahu jsou výsledky k jiţ publikovaným
zjištěním?
 Jak přispěla práce ke zkoumání problematiky a poznání
v dané oblasti?
 Jaké budou/by měly být další kroky výzkumu?


24. Oznámení
 Uvedení zdroje financování výzkumu
(instituce, číslo projektu/grantu)
 Poděkování ostatním, kteří přispěli k práci/článku
apod. (programátoři, recenzenti, manţelky, rodiče :=)
 Dostupnost dat, kódu (pod jakou licencí?)

25. Přílohy
 Místo pro uvedení dodatečných informací
 rozsáhlejší tabulky
 detailnější/kompletnější výsledky
 ukázky dat a výstupů apod.
 Do příloh přesuňte vše, co by jinak narušovalo
strukturu článku a zhoršovalo tak jeho přehlednost

26. Poznámky k procesu tvorby
vědeckého článku
 Některé fáze „mít více pod dohledem“

27. Prerekvizita (fáze 0) – sběr materiálu
 Shromaţďování teoretických prací a pramenů k nim
(bibliografické odkazy, kartotéky abstraktu, výpisky,
recenze) + VLASTNÍ POZNÁMKY k nim
 Vědomosti nabyté studiem těchto prací
 Znalosti a zkušenosti získané praxí + VLASTNÍ
POZNÁMKY k činnosti
 (akademik – tato fáze je nepřetrţitá).

28. Fáze 1 – cílený sběr materiálu, jeho
kritické zhodnocení
 Téma je dané (autor členem grantového týmu, téma je




autorovým vlastním)
Ţánr je daný
Cílová skupina je zřejmá
Dohledání doplňujících zdrojů k existujícímu materiálu
POZOR na kritické zhodnocení důvěryhodnosti zdrojů a
informací z nich


kritické vyloučení údajů z nedůvěryhodných pramenů , neověřených
dat ze zprostředkovaných zdrojů, informací irelevantních pro daný
autorský cíl
POZOR na zařazení informací do souvislostí

29. Fáze 2 - kompozice





Hluboký vhled do problematiky
ALE
Suma vědomostí a znalostí nemusí být zcela utříděna,
Všechny detaily autorovi připadají stejně důleţité
Autor není schopen posoudit úroveň jejich vztahu
k ústřednímu tématu.





Je třeba znovu vyřazovat nepodstatné
Konkrétní úkoly:
vyloučit přebytecný materiál
nalézt startovací bod
nalézt optimální postup výkladu

30. Umění odstavce
 = Jeden z nejsloţitějších autorských úkolů
 Grafické členění textu podřídit obsahu
 Grafická segmentace textu do odstavců
Umoţnuje čtenáři, aby se v textu rychleji orientoval
očima
 Na grafickém členění textu závisí, jak rychle a dobře ho
čtenář bude interpretovat.
 Pojem „čtivost dokumentu“ = nejenom to, ţe čtenář text
snadno a rychle přehlédne, ale i to, ţe si ho v nejkratší
moţné době vyloţí tak, jak autor zamýšlel (efektivní
vědecká komunikace).


31. Umění odstavce (struktura)
 Obsahově - odstavec vyznačuje myšlenkový posun
v tématu
 Anglofonní pravidla pro psaní odstavců v odborných
textech = po obsahové stránce je odstavec „skupina vět,
která rozvíjí jednu hlavní myšlenku“.
 Pravidla orientována na čtenáře - čte výběrovým
způsobem: v první fázi celý text zběţně přelétne očima,
aby získal povědomí o obsahu materiálu, nebo aby v něm
cíleně vyhledal předpokládané informace = postupuje po
odstavcích.

32. Téma a aspekt (struktura)
Základní pojmy anglofonní teorie strukturování textu
Téma = obecně základní myšlenka, námět
Aspekt = úhel pohledu, hledisko uplatňované při posuzování
Kaţdý odstavec muţe rozvíjet pouze jedno téma vymezené
jedním aspektem.

33. Odstavec (struktura)
Námětová nebo téţ tematická věta – slouţí k vytyčení tématu
odstavce a jeho aspektu (v anglofonní terminologii Topic
sentence):
 obvykle úvodní věta odstavce
 shrnuje obsah odstavce a úhel nazírání
 prozrazuje čtenáři, co má v odstavci očekávat.
 Př.: Je-li tedy například tématem kapitoly vliv sportu na
člověka, v kaţdém jednotlivém odstavci je toto téma
nazíráno z jiného úhlu pohledu.

34. Téma a aspekt
 Aspekt předchozího většího celku se stává tématem
 Detaily a důkazy, kterými autor rozvádí tvrzení, vytyčené v tematické
větě, jsou obsaţeny v dalších větách odstavce, tzv. podporách.
 Případné rozvinutí podpor se odehrává v tzv. detailech.
 Odstavec končí vyčerpáním tématu, nebo závěrečnou shrnující větou.
Tematická věta
Podpora
Detaily
Podpora
Detaily
Podpora
Detaily
(Závěrečná věta)

35. Jednota a soudržnost (struktura)
 Dle anglofonních pravidel kaţdý odstavec vědeckého
odborného textu splňuje dva poţadavky:


1) pravidlo jednoty (unity)
2) pravidlo soudržnosti (coherence).
 JEDNOTA
 Jednotný odstavec obsahuje právě a pouze věty
vztahující se k tématu a k aspektu, které jsou
vymezeny v tematické větě. Tou lze poměřovat, zda
všechny ostatní věty do odstavce patří, zda mají být
přesunuty do jiného odstavce nebo z textu zcela
vyškrtnuty.

36. Příklad nejednotného odstavce
 Tóny podobné povahy vznikají, když proud vzduchu
narazí na ostrý okraj klínu z kovu nebo z nějaké jiné
pevné hmoty. Tento úkaz velmi podrobně
zkoumali Lootens, Hensen, Weerth, Wachsmuth
a jiní. Celkový postup spočívá v tom, že se vzduch
udržuje v nádržce R pod stálým tlakem a vzduchový
proud se vypouští úzkou štěrbinou S tak, aby
narážel na ostrý okraj E, rovnoběžně s ní umístěný.

37. Soudržnost (struktura)
 Věta, která do odstavce nepatří, vytváří tzv.
nezapojenou odbočku.
 Soudržný odstavec obsahuje věty v logické
posloupnosti.
 Odstavec muţe být nesoudrţný i v případe, ţe je
jednotný.

38. Příklad nesoudržného odstavce
Pravlastí vinné révy, která se od nepaměti pěstuje v Asii a od
římských dob také v Evropě, je Kavkaz. Pěstováním se
vyšlechtilo mnoho odrůd. Někde se vyskytuje též divoká réva,
která má ovšem velmi trpké plody. Zralé bobule ušlechtilé révy
jsou zdravé a lahodné ovoce. Šťáva z nich vylisovaná začíná za
volného přístupu vzduchu sama kvasit. Vyrábí se z ní lihovina
různých druhů. Rozlišují se dle kvality a dalších vlastností
hroznů i dle způsobu přípravy. Ve starých vinných sudech se
usazuje vinný kámen, destilováním vína se vyrábí líh a pak
dalším kysáním pravý vinný ocet. Sušené bobule jsou známé
jako hrozinky. Vinná réva se u nás ve vinicích obyčejně uřezává
až na tlustý mnohaletý dolejšek, tzv. matici. V Itálii a Řecku ji
ovinují kolem topolu nebo jilmu. Teprve Římané se usilovně
snažili pěstovat révu ve střední Evropě. Dnes ji nalézáme i v
mírném klimatickém pásmu.

39. Průchod odstavcem (struktura)
 Určuje ho autor
 Můţe existovat několik moţností uspořádání odstavců
 V uvedeném případe záleţí na autorovi, zda (vzhledem k
účelu práce, vzhledem k cílové skupině čtenářů a s
ohledem na to, jak jsou uspořádány ostatní části textu)
nejprve předloţí stručný historický úvod, způsob pěstování
a poté přejde k výrobě vína, nebo zvolí jiný způsob.
 V kaţdém případe je nutno dodrţet logickou posloupnost
 Dodrţet anglofonní pravidla obtíţné pro začínající autory
 Přinášejí uţitek čtenáři i autorovi ve fázi vlastního psaní =
nutí jej logicky uspořádávat myšlenky na kaţdé úrovni
textu.

40. Formální stránka vědeckého textu
 Důleţitá součást badatelské činnosti
 Podmínky
Vysoká úroveň srozumitelnosti
 Čtivost
 Zachování pravidel českého pravopisu
 Cílová skupina čtenářů
 Kdo je hodnotitel


Dotváří konečnou vizitku badatele

41. Jazyk
 angličtina :=)
 Osoba: první, plurál (i singulár, jen pokud je jeden autor)
 Čas: minulý nebo přítomný



Věc osobní preference, minulý čas - spíše pro popis provedených
experimentů, přítomný čas – spíše obecné závěry
Přítomný čas naznačuje stále probíhající výzkum (nedokončený)
Pouţití musí být konzistentní (alespoň v rámci odstavce)
 Rod: činný (zbytečné pouţití pasiva ztěţuje pochopení)
 Věty: krátké (max. 15-20 slov), smysluplné, jednoznačné
 Odstavce: krátké, jeden odstavec = jedna myšlenka
 Zkratky, akronymy: při prvním pouţití rozepsat

42. Styl
 Cílem je stručné, jasné a výstiţné sdělení
 Poţadovaný formát se liší dle časopisu/konference
 Text lze psát:
 a) dle stylu pro konkrétní časopis/konferenci
 b) bez stylu a následně jej upravit dle spec. poţadavků
 Před odesláním:
 a) vhodná kontrola jazyka rodilým mluvčím
 b) nutná kontrola obsahu např. kolegou, školitelem, ...

43. Požadavky na vědecký článek
 Podle U. Eca:
 Předmět výzkumu
 Výsledek výzkumu
 Uţitečnost výzkumu
 Potvrzení či vyvrácení hypotéz (a předpokladů)

44. Kompoziční funkce využité autorem
 Podání informací
 Uvození tématu
 Vysvětlování definic
 Vlastní tvrzení
 Kritický přístup k jiným názorům
 Vyjadřování pochybností
 Pozorování
 Diskusní rozbory
 Vyvozování závěrů
 Hodnocení
 Shrnutí

45. Pohled čtenáře: tři/čtyři úrovně čtení
1) Název článku
• v obsahu sborníku, časopisu
2) Název + abstrakt
• rozhoduje o tom, zda čtenář přečte článek celý
3) Název + abstrakt + celý text
• téma článku čtenáře zajímá
• cílem je hlubší porozumění
(4) Název + abstrakt + celý text několikrát
• kompletní porozumění, např. pro replikaci
experimentů

46. Postup při psaní původního
vědeckého článku – 5 kroků
1. POTŘEBNOST

Komu je článek určen (komu bude nabídnut k
publikování)
 Odborný
článek hodnocen odborníky dané vědní disciplíny
 Hodnocena originalita
 Hodnocen přínos práce pro odbornou veřejnost

47. Postup při psaní původního
vědeckého článku – 5 kroků
2. KONCEPT

vytvořit si plán postupu prací
 Co
chci napsat?
 Jakým způsobem?
 Vyuţiju grafické „pomocníky“?
 Jaké vyznění bude můj článek mít?

48. Postup při psaní původního
vědeckého článku – 5 kroků
3. REALIZACE

Zpracování první verze textu
 Formulace
faktického obsahu článku
 Pouţívání ustálené struktury (akceptace vědeckou
komunitou)

49. Postup při psaní původního
vědeckého článku – 5 kroků
4. JEDNOTLIVOSTI

„Vychytat“ jasnost, čtivost, styl
 Precizování
jednotlivých částí článku
 Sjednocení stylu psaní
 Koordinace vyváţenosti kapitol a jejich logické návaznosti

50. Postup při psaní původního
vědeckého článku – 5 kroků
5. VÝSLEDEK

konečná verze, vnější podoba
 Kontrola
pravidel českého pravopisu (pozor především na
interpunkci a zkratky)
 Kontrola správného číslování tabulek, obrázků
 Citační etika
 Úplnost uváděných pramenů

51. Etika
 publikované výsledky musí být původní
 dostatečné citování pouţité literatury (převzatých






výsledků)
pozor na plagiátorství (včetně sebe-plagiátorství)
pouţití převzatých obrázků a grafiky (a jejich úprava)
oprávněnost pouţití dat a programů (licence)
koho uvést jako autora/spoluautora?
uvedení zdrojů financování (grantů)
poděkování těm, kteří si to zaslouţí
(a nevešli se mezi autory :=)

52. Publikační etika
Je třeba uvádět:
 všechna díla, která autor citoval nebo se na ně ve své
práci odkazuje
 díla, ze kterých v podstatné míře čerpal.
Nedoporučuje uvádět :
 díla, která pro tvorbu práce neměla zásadní význam
Forma bibliografických citací - viz norma CSN ISO 690 a
CSN ISO 690-2 (01 0197).
Prohřešky proti publikační etice

53. Citovaná literatura
● Citujte příslušný zdroj, vţdy kdyţ:


se zmíníte o jiţ publikované skutečnosti
uvedete nějakou informaci, která nevyplývá z vašich
experimentů nebo nepatří do obecných znalostí
● Doslovné citace (v uvozovkách) včetně stránek
● Vyhněte se



obtíţně dostupným referencím
„řetězovým citacím“ (citujte originál)
zbytečným citacím ( nejsou pro práci relevantní nebo důleţité)

54. Jak správně citovat
a) Harvardský styl
 V textu autor a rok publikace: (Pecina,2008), Pecina(2008)
 Bibliografie setříděná dle abecedy
Př.:
 Pecina Pavel (2008): Lexical Association Measures: Collocation Extraction,
Ph.D. thesis, Charles University in Prague, Prague, Czech Republic
b) Vancouverský styl
 V textu posloupnost čísel: [1], Pecina [1]
 Bibliografie setříděná dle pořadí výskytu v textu
Př.:
 [1] Pecina Pavel: Lexical Association Measures: Collocation Extraction,
Ph.D. thesis, Charles University in Prague, Prague, Czech Republic, 2008

55. Výběr časopisu / konference
 Zaměření
 Cílové publikum
 Způsob přístupu k článkům (on-line, zdrarma)
 Reputace/impact factor
 Šance na přijetí
 Délka recenzního a publikačního řízení
 Maximální povolená délka článku
 Barevný tisk :=)

56. Odeslání článku
 Pečlivě vyberte časopis/konferenci
 Ujistěte se, ţe článek splňuje poţadavky na styl
 Zkontrolujte správnost číselných výsledků, tabulky, grafy
 Pečlivě vybírejte tematickou oblast

důleţité pro výběr recenzentů
 Uveďte 1-2 oblasti, pro které má článek největší přínos
 Uveďte jiná periodika (konference), kam byl příspěvek
zaslán
 Nenechávejte odeslání na poslední chvíli :=)

57. Triky
 Málo místa?
 Neměňte font hlavního textu článku
 Odstraňte zbytečné tabulky a grafy (případně je spojte)
 Zmenšete font popisů tabulek a obrázků
 Zmenšete mezery před a po matematických formulích
 Zmenšete font bibliografie
 Přesuňte text do poznámek pod čarou (také menší font)
 Málo času?
 Poţádejte o posunutí termínu :=)

58. Tipy
 Učte se, jak psát, při čtení cizích prací!

59. Open Access
 Tzv. otevřený přístup k publikování
 Autorům i uţivatelům neomezený přístup k
vědeckým informacím
 Alternativa k tradičnímu způsobu publikování ve
vědeckých časopisech

60. Otázky před odborným publikováním
 Jakou formou?
 U jakého vydavatele?
 K odpovědím vedou otázky:
Co jako badatel nabízím?
 Pro koho publikuji?
 Kdy chci dát výsledky k dispozici?


61. Klasifikace výběru nakladatele
 Na výběr má vliv:
Prestiţ nakladatele
 Konkurence jiných jeho titulů v oborové oblasti
 Zajištění distribuce do knihkupectví u nás i v zahraničí
 Moţnosti propagace knihy
 Kvalita „péče“ o autora


62. Podmínky vydání odborné práce (knihy)
 Smlouva o vytvoření díla
 Licenční smlouva nakladatele

63. Pravidla pro dodání rukopisu
 Většinou uvedena ve vydavatelových „pokynech pro






autory“
Psaní stati jen na jednu stranu listu A4
Dvojité řádkování
Začátek kaţdé kapitoly na nové straně
Obrázky a tabulky NE v textu, ale ZA textem nebo na
ZVLÁŠŤ připojených souborech
Elektronická i tištěná forma dodání rukopisu
Průvodní dopis

64. Recenzní řízení
 Základní podmínka pro udrţení kvality vydávaných
publikací
 Časopisecké články - většinou dva nebo tři
recenzenti


Anonymní jednostranné (autor nezná recenzenta a naopak)
Otevřené (obě strany navzájem znají svou identitu
 Můţe být i za poplatek

65. Výsledky recenzního řízení
Trojího druhu:
1. Článek přijat bez zásadních výhrad (nutno provést
autorskou korekturu)
2. Článek vrácen k přepracování (má recenzní
posudky) s tím, ţe s jeho publikováním redakce
časopisu počítá
3. Článek zamítnut (u impaktov. časopisů aţ 80 %) –
autor si vyţádá recenzní posudky pro poučení z
nedostatků)

66. Publikační etika
 Co je NEETICKÉ?
Současně nabídnout stejný článek dvěma (více)
časopisům


Co je SERIÓZNÍ?

Vyčkat na výsledek recenzního řízení u jediného
obeslaného časopisu, teprve v případě zamítavého
stanoviska text opravit a nabídnout redakci jiného
časopisu

67. Scientometrie
 Zabývá se způsoby hodnocení vědy
 Postavena na
 počtu publikací,
 kvalitě publikací,
 ohlasech (citovanosti) publikací.

68. Scientometrické ukazatele
 Ukazatele hodnotící kvalitu výstupů vědecké činnosti
(+ mezinárodní srovnání)
Hodnocení badatele (vědce) jako autora
 Hodnocení instituce


Nástroje hodnocení vědeckých výstupů:

Autorské a citační registry

Nejpouţívanější Science Citation Index (SCI) uváděný
na Web of Science (WoS)

69. Zdroje
 Jak efektivně číst odborné texty a správně psát vysokoškolské odborné
práce? 1. část Jak efektivně číst odborné texty. Textová opora kurzu
KPI – Kurz práce s informacemi, 2007. Dostupné z www:
http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/informace/materialy/pages/ctenipsani1_opora.pdf
 Jak pracovat s informacemi [online]. Ústřední knihovna Vysoké školy
báňské – Technické univerzity Ostrava. [cit. 2010-2-10]. Úvod – obecné
základy práce s informacemi. Dostupné na WWW:
http://knihovna.vsb.cz/kurzy/uvod/index.html.
 POKORNÝ, Milan a Dana POKORNÁ. Redakční práce: jak připravit
text k publikování. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 978-802-4737-737.

70.  PRICE, Geraldine a Pat MAIER. Efektivní studijní dovednosti:
odemkněte svůj potenciál. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 361 s. ISBN
978-80-247-2527-7.
 SYNEK, Miloslav; SEDLÁČKOVÁ, Helena; VÁVROVÁ, Hana. Jak psát
bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. 2., přeprac.
vyd. Praha: Oeconomica, 2007. s. ISBN 9788024512129
 ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských
vědách: několik zásad pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Sociologické
nakladatelství, 2005. 209 s.ISBN 80-86429-40-7.
 Šesták, Z.: Jak psát a prednášet o vědě. Praha, Academia 2000.
 ŠIROKÝ, Jan. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Vyd. 1. Brno:
Computer Press, 2011, 208 s. ISBN 978-80-251-3510-5.

71. Děkuji vám za pozornost 
Dotazy a připomínky prosím posílejte
na pmazacova@gmail.com
nebo na pmazacov@phil.muni.cz.