1. SOPEČNÁ ČINNOST VE ZKRATCE
1. Argumentace
Když jsem si přečetla zadání závěrečného úkolu, první myšlenky, které mi proběhly
hlavou, se týkaly problematiky přírodních katastrof. Toto ožehavé téma patří již několik let
mezi ústřední témata politických debat a často lze zaslechnout různé názory i mezi
obyčejnými lidmi v ulicích. V roce 2012 bylo vše ještě více zesíleno faktem, že se blížil (již
několikátý) konec světa. Připadal na magické datum 21. 12. 2012, kdy měl údajně skončit
mayský kalendář. Všemu úspěšně napomáhala média, která o blížícím se konci světa hlásala
kdekoliv se dalo. Světlo světa spatřilo nespočet apokalyptických scénářů a většina z nich
nedávala lidstvu šanci na přežití, alespoň ne v podobě, jakou známe dnes.
Téma přírodních katastrof je blízké nejen mně, ale i mému studijnímu oboru, zejména
sopky. Proto jsem se rozhodla věnovat následující text právě jim. Z důvodu omezeného
rozsahu práce se pokusím nastínit to nejdůležitější k pochopení jejich principu a síly. Text by
mohl být využit jako výukový materiál na základní škole.
2. Obecná charakteristika sopečné činnosti
Pod světoznámým termínek sopka nebo vulkán si každý představí špičatý kopec, z jehož
vrcholu se kouří. K tomu, aby byla sopka sopkou, však stačí pouze nepatrná vyvýšenina
tvořena sopečným materiálem spojena přívodem s magmatickým krbem 5-30 km pod
zemským povrchem. Zde se hromadí magma. Jedná se o alumino-silikátovou taveninu
obsahující sopečné plyny jako chlor, fluor atd. Magma vzniká v astenosféře, což je polotekutá
část zemského pláště, nebo tavením z hornin spodní zemské kůry. Jeho teplota je ovlivněna
obsahem vodních par. Pokud magma obsahuje vodu, jeho teplota se pohybuje v rozmezí 590-
1400°C. Tzv. suché magma, které vodu neobsahuje, může dosáhnout teploty až 1500°C.
Tektonickými poruchami může dojít k poklesu tlaku a magma si začne razit cestu k povrchu.
Přitom dochází k unikání vodních par a plynů, které se rozpínají, a mají-li zablokovanou
cestu, výbuchem ji prorazí. To je sopečný výbuch, neboli erupce. Magma, které se dostane na
povrch, nazýváme láva. Při rychlém ochlazení se mění na strusku, která je rozmetána kolem.

2. Zbytek lávy a horniny jsou vystřelovány do atmosféry a dopadají zpět jako tefra (sopečné
tufy). Láva a tefra se hromadí kolem sopečného komínu a rostou do výšky. Tak vzniká sopka.
Na naší planetě se obvykle sopky vyskytují podél hranic litosférických desek, v tzv.
horkých skvrnách. Jsou to například Havajské nebo Kanárské ostrovy. Tato oblast se nazývá
„pás ohně“ nebo „ohnivý pás“.
Studiem sopek se zabývá především vulkanologie, ovšem v úzké spolupráci s celou řadou
dalších geologických disciplín jako jsou petrologie, geochemie, geofyzika, sedimentologie
atd.
2.1 Druhy sopek
Chování sopek je olivněno složením a strukturou zemského pláště v jejím okolí a stupněm
tuhosti lávy. Láva vytekájící z kráteru modeluje tvar sopky, proto je tvar sopky závislý na
typu erupce.
Pliniovský typ erupce je způsoben výbuchem plynů pod ucpaným kráterem. Vznikne
kráterový komín, jimž je tefra a struska vystřelována do vzduchu. Výbuchy bývají prudké.
Právě takto vybuchla roku 79 n. l. sopka Vesuv a pod svým popelem pohřbila Pompeje a
Herculaneum. V Pompejích zahynul i římský přírodověděc Plinius Starší, po němž byl tento
typ erupce pojmenován.
Peléiský typ je nejničivějším typem erupce pojmenovým podle soupky Mount Pelée, která
explodovala roku 1902. Došlo k vymrštění sloupu popela a kusů lávy vysoko do stratosféry a
zároveň se dolů po úbočí hory valila smrtící lavina popelu a plynů, která usmrtila téměř
všechny obyvatele nedalekého města Saint-Pierre (asi 30 000 lidí). Dalším případem byl
vulkán Krakatau, který explodoval 27. srpna 1883. Krátek byl ucpaný „zátkou“, která ale
bohužel nebyla vytlačena plyny, takže došlo k explozi celého sopečného ostrova. Vulkán se
při této explozi zdvihl do výše a při dopadu vytvořil devět, téměř až 27 metrů vysokých vln
tsunami. Vlny na indonéských ostrovech zabily přes 36 000 lidí. Výsledkem srpnového
výbuchu bylo vytvoření nového vulkánu na zbytku ostrova. Poslední činnost byla
zaznamenána roku 1995.
Strombolský typ nemívá oproti předchozím typům katastrofální následky. Je pojmenován
podle sopky Stromboli na Liparských ostrovech. Láva je jako struska vymršťována do
vzduchu a dopadá zpět do kráteru. Způsobené škody jsou malé. Je to ale velmi impozantní
podívaná, a tak je sledována z bezpečné vzdálenosti mnoha turisty, vědci a mistními
obyvateli.

3. Havajský typ erupce vzniká velmi zřídka. Tekutá čedičová láva klidně vytéká puklinami,
vznikají mocné poryvy láv zváné platóbazalty. Tento jev je výhodný pro zemědělce, protože
sopečné oblasti jsou díky vysokému obsahu minerálů velice úrodné.
2.2 Nebezpečí sopek
Nejznámějšími formami sopečné hrozby jsou láva a popel. Avšak nejsou jedinými
zbraněmi toho přírodního fenoménu. Existuje celkem šest sopečných procesů, které mohou
znamenat katastrofu: lávové proudy, výbuchy s pádem tefry, sopečné bahnotoky, sopečné
povodně, žhavá mračna a výrony plynů.
2.2.1 Lávové proudy
Lávové proudy jsou nebezpečné pro ty, co podcení jejich rychlost a ocitnou se uzavření
mezi několika proudy. Typickým příkladem je havajský farmář, který v roce 1950 odváděl
dobytek z ohroženého území a zůstal uvězněn mezi dvěma proudy. Vyhledal nejvyšší místo,
kam láva sopky Mauna Loa nedosáhla, a byl vysvobozen helikoptérou.
Tekuté lávy mohou za krátkou dobu pokrýt velká území. Největší lávový proud historické
doby byl na Islandu roku 1783, kdy láva zaplavila a zničila území o rozloze 560 km 2. Láva
samotná nezabila nikoho, ale hladomor, který následoval, snížil počet obyvatel Islandu na
celou pětinu.
2.2.2 Sopečné bahnotoky
Tyto bahnotoky představují větší nebezpečí než láva a mají na svědomí nejméně 100krát
více životů. Vrstvy popela jsou na svazích nestabilní, když zaprší, nasytí se vodou a přemění
se v tekutou kaši. Ta se řítí do údolí rychlostí několika desítek kilometrů za hodinu (někdy i
přes 100 km/hod). Proudy jsou velmi husté a dokážou unášet i velké balvany. Takový
bahnotok zalil římské Herculaneum ve stejnou dobu, kdy popel pokryl Pompeje.
Před 40-50 miliony let vznikl v Yellowstoneském parku v USA obrovský bahnotok, který
pokryl plochu 11 000 km2. Tato katastrofa byla 20krát větší než všechny známé historické
katastrofy.

4. Počet sopečných erupcí na Zemi v období 1997-
2009
30
25 24
20
Erupce
15
11
Počet erupcí
10
5 3
2 2 2 2 2
1 1 1
0 0
0
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Rok
Zdroj: www.wordpress.com
Obrázek 1 Počet sopečných erupcí na Zemi v období 1997-2009
3. Anotace
Výše uvedený odborný text se okrajově zabývá problematikou sopek. V úvodu se
dozvídáme o důvodech, které mě vedly k výběru tohoto tématu, a proč jsou sopky v dnešní
době aktuální.
V první části článku jsou popisovány obecné charakteristiky sopky, konkrétněji o jejím
tvaru, složení magmatu, kde a jak vzniká, nebo o jeho teplotě. Dále se lze dočíst, jakým
způsobem si magma razí cestu k povrchu a co se s ní děje, až k němu dorazí. Nechybí ani
obecná lokalizace sopek a kde se na naší planetě vykytují v největším poměru. Poslední
odstavec první části hovoří o vědních oborech, které se zabývají studiem sopek.
Druhá část textu nás informuje o čtyřech typech erupce a jejich příkladech. V závěrečné
části dokumentu se dočteme o nebezpečí, které sopky skýtají a vzhledem k omezeným
možnostem jsou pouze některé z nich popsány více podrobně.

5. 4. Klíčová slova
Sopka, láva, erupce, nebezpečí, rychlost, teplota.
5. Použité zdroje
KUKAL, Zdeněk. Přírodní katastrofy. 1. vyd. Praha: Horizont, 1982, 252 s.
- poutavou a vypravěčskou formou popisuje zadané téma
- přehledně uspořádáno
- obsahuje informace k danému problému v dostatečné míře
- dostupné v knihovně mého bydliště
- sopkám je věnována podstatná část publikace
BRODECKÁ, Lucie. Oheň, voda a vítr. Blansko, 2009. Ročníková práce. Gymnázium
Blansko. Vedoucí práce Mgr. Petr Rychnovský.
- dostupné z domu
- všechny potřebné informace na jednom místě
- schváleno vzdělanou porotou
Volcanoes. In: [online]. [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://environment.nationalgeographic.com/environment/natural-disasters/volcano-profile/
- odkazuje na další články
- obrázky
- důvěryhodnost
- poutavá naučná forma