1. Romana Kohutková, učo: 357292
Politika jednoho dítěte a její vliv na vývoj populace
v Čínské lidové republice
ARGUMENTACE
Toto téma zabývající se politikou jednoho dítěte jsem si vybrala, jelikož můj studijní obor
jsou kulturní studia Číny a protože si myslím, že tato problematika je v dnešní Číně aktuálním
tématem. Jelikož problematika politiky jednoho dítěte je velmi obsáhla, mým hlavním cílem
této práce je objasnit důsledky této politiky, a to především jaký tato politika má vliv na
populaci v dnešní Číně.
ANOTANCE
V roce 1979 byla v Čínské lidové republice uvedena v platnost politika jednoho dítěte,
která v Číně platí až dodnes. Hlavním cílem této politiky bylo, protože Čína je nejlidnatější
zemi na světě, zastavit nárůst populace, který byl jak z hlediska ekonomického tak i
společenského ohrožující. Vládě se sice tímto zákonem, že každá rodina může mít jen jedno
dítě, podařilo regulovat nárůst populace, ale tato politika má i spoustu neblahých důsledků.
Těchto důsledků je mnoho, tato seminární práce se však zaměřuje jen na některé. Především
na to, že v Číně je značný nepoměr mezi počtem mužů a žen, tedy že je nedostatek žen.
Dalším aktuálním problémem je velký počet nepřiznaných narozených dětí, které nejsou
uvedeni v registrech a kterým se tak nedostává žádné podpory od státu. Poslední problém,
který bude hlavně problémem pro Čínu v budoucnosti, je postupné stárnutí populace.
KLÍČOVÁ SLOVA
Čína, politika jednoho dítěte, obyvatelé, důsledky, nepřiznané děti, stárnutí populace

2. Politika jednoho dítě byla v Čínské lidové republice vládou oficiálně vyhlášena v roce
1979 a platí až dodnes. 1 Jedná se tak o nejdéle trvající kampaň, která v Číně existovala.
Myšlenka o regulaci populace však vznikla již dříve než v roce 1979. Hned po vzniku
republiky v roce 1912 vláda upozorňovala na velký přírůstek obyvatelstva, který má vliv na
životní úroveň. Avšak až do konce 70. let žádná populační politika neexistovala, navíc tato
myšlenka o regulaci populace byla přerušena dvěma událostmi, a to Velkým skokem vpřed a
Kulturní revoluci, za kterých byla naopak propagována myšlenka o prospěšnosti velkého
počtu obyvatel.
Po vyhlášení politiky jednoho dítěte v Čínské lidové republice platí obecně zákon, že
každý manželský pár může mít jen jedno dítě.2 Platí však i určité výjimky, pro které tento
zákon neplatí. Jedná se například o příslušníky národnostních menšin. Druhé dítě také mohou
mít lidé žijící na vesnici, když jejich první dítě je děvče nebo se jejich první dítě narodilo
postižené.
Hlavním cílem populační politiky bylo snížit narůst obyvatel v Čínské lidové republice.
Jak poukazuje Rajan ve svém článku „13. února 1980, poprvé v čínské historii, demograf
Song Jing společně s dalšími dvěma sociálními vědci ukázali plán, jak se bude vyvíjet čínská
populace v příštích sto letech, a zdůrazňují potřebu přísné kontroly populace“ (Rajan 1994,
2502). Uvádí že: „ Když každá žena bude mít průměrně tři děti, populace ve státě bude […]
v roce 2080 asi 4,26 miliard“ (Rajan 1994, 2502). Proto byla populační politika považována
jako nezbytná.
I když tato populační politika splnila svůj cíl a Číně se podařilo rapidně snížit narůst
obyvatel, v mnoha ohledech byla tato politika neúspěšná. Postupem času vyplývají důsledky,
které byly politikou jednoho dítěte způsobeny. Jedná se především o nepoměr mužů a žen
v dnešní Číně, stárnutí populace či problémy dětí, kteří se narodí jako neplánované.
Zavedením politiky jednoho dítěte bylo v Čínské lidové republice způsobeno, že je
v dnešní době v Číně velký nepoměr mezi počtem mužů a žen. A to takový, že je velká
převaha mužů. Rajan ve svém článku cituje z roku 1982 novinový článek, kde se píše: „Za 20
1
Informace v úvodu čerpám z: Bakešová 2003, 164-165.
2
Informace v tomto odstavci čerpám z: Bakešová 2003, 164-165.

3. let od teď vznikne nový společenský problém, velký počet mladých mužů si nebude schopen
najít manželku“ (Rajan 1994, 2503). Autor tohoto článku tak předvídal problémy dnešní
doby a nabádal lidi, aby chránili a podporovali narozená děvčata.
Nedostatek žen je způsoben tím, že v Číně již od dávných dob byli preferování synové, a
to především protože se od nich čeká, že až rodiče zestárnou, syn se o rodinu postará. Od
dcery se však očekává, že až se provdá, bude se věnovat rodině svého nastávajícího manžela.
Proto když byla zavedena politika jednoho dítě, většina rodin usilovala o to, aby jejich jediné
dítě bylo chlapcem, protože jak uvádí White ve své knize: „Pro rodiny pouze s jednou dcerou
je tato situace katastrofou, od toho co se vdá je povinna podporovat manželovi rodiče a ne
svoje vlastní“ (White 2006, 4).
Rozdílný počet mužů a žen v dnešní Číně byl zapříčiněn politikou jednoho dítěte,
v důsledku že se rodiče chtějí vyhnout tomu, že jejich jediné dítě bude dcera. Mnohdy jsou
toho schopni docílit různými, někdy i nelegálními, způsoby. Rajan ve svém článku cituje
jiného autora, který „[…] předpokládá, že jsou tři příčiny, které způsobují velký rozdíl
v poměru mužů a žen u mladších věkových skupin čínské populace: zabíjení novorozeňat,
potraty podle určeného pohlaví a skrývání narozených dětí“ (Rajan 1994, 2503). Toto jsou
hlavní faktory, které způsobují, že v Číně chybí ženy.
Dále bych se podrobněji zaměřila na poslední důvod a to skrývání nebo nepřiznání dítěte.
Jak se ukázalo při sčítání lidu v roce 2000, toto je dalším velkým problémem, který byl
způsoben populační politikou. Jak ve svém článku uvádí Goodking. „Při sčítání lidu v roce
2000 došlo k tomu, že 37 milionů dětí nebylo přiznáno a nahlášeno“ (Goodking 2004, 281).
Důvodů, které vedou rodiče k nepřiznání dítěte, může být hned několik. Například že se již
jedná o druhé dítě a rodiče nechtějí platit sankce, nebo že je jejich první dítě dcera a rodiče
chtějí mít i syna.
Poslední důsledek populační politiky, kterému bych se chtěla krátce věnovat, je stárnutí
čínské populace. I když v dnešní době ještě není aktuální, v budoucnu to může být velký
problém. Stárnutí populace je způsobeno tím, že lidé, na které se politika jednoho dítěte ještě
nevztahovala, se pomalu přibližují důchodovému věku, zatímco nových dětí se po zavedení
populační politiky rodí málo. To do budoucna způsobí, že v Číně bude více lidí v důchodě,
než lidí co bude pracovat. Rajan, který se i k této problematice vyjadřuje, říká: „V budoucnu
to bude pro starší lidi drsnější než teď v důsledku politiky jednoho dítěte. Příkladem je
klesající počet dětí, které jsou potencionálními budoucími pečovateli o rodinu. Hledání
alternativ pro podporu rodin staršího věku na vesnicích a státní podpory pro starší
v městských oblastech, tak bude výzvou pro budoucí Čínu“ (Rajan 1994, 2506).

4. Stárnutí populace v Čínské lidové republice:
Zdroj: http://www.economist.com/node/13888069

5. Bibliografie:
KNIHY
1) Bakešová, I., Čína ve XX. století díl 2., Olomouc: Univerzita Palackého, 2003.
 přehlednost
 autorka píše nezaujatě
 odbornost
 text není komerčně zaměřený
 tento text slouží k pochopení širšího kontextu
2) White, T., China’s Longest Campaign: Birth Planning in the People’s Republic, 1949-
2005, New York: Cornell University Press, 2006.
 nezaujatost
 autor je erudovaný v tomto tématu
 obsahuje odbornou terminologii
 velmi široce popisuje danou problematiku
 aktuální informace
ODBORNÉ ČLÁNKY
1) Daniel M. Goodking, „China’s missing children: The 2000 census underreporting
surprise“, Population Studies, Vol. 58, No. 3 (2004): 281-295.
 tento text velmi dobře vysvětluje nepřiznané dětí v Číně
 odborná terminologie

6.  nezaujatost autora
 autor je erudovaný v tomto tématu
 aktuální data a informace
2) S. Irudaya Rajan, „China's One-Child Policy: Implication for Population Aging”,
Economic and Political Weekly, Vol. 29, No. 38 (1994): 2502-2506.
 tento text podrobně popisuje stárnutí populace v Číně
 nezaujatost autora
 odborná terminologie
 autor je erudovaný v tomto tématu
 informace v textu jsou přesné a objektivní
WEBOVÉ STRÁNKY
http://www.economist.com/node/13888069
 tento text se zabývá stárnutím populace
 přehlednost
 snadno pochopitelný text
 aktuální informace
 nezaujatost autora