Konference SVUČ 2009

1. TU v Liberci 2009
Vypracoval: Antonín Ferdan

2. Obecné informace
 Motivace:
 Aplikovat teorii, dělat smysluplnou činnost, poznat
vlastní limity a nedostatky
 Cíl:
 Interpretační
analýza povídkového cyklu
Neopatrné panny

3. METODA
Analýza
• Povídky • Dílčí
• Teorie • Postavy • Celková
• Události
Čtení Interpretace

4. Čtení
 Povídky
 Neklidné srdce; Figurka z porcelánu; Tragická
krev; Tanečnice; Máša z krámu
 Odborná literatura:
 CHATMAN, Seymour. Příběh a diskurs : Narativní struktura v literatuře a
filmu. 1. vyd. Brno : Host, 2008. 328 s. Teoretická knihovna; sv. 21.
 DOLEŢEL, Lubomír. Heterocosmica: Fikce a možné světy. 1. vyd. Praha :
Karolinum, 2003. 311 s.
 BÍLEK, Petr A. Hledání jazyka interpretace : k modernímu prozaickému
textu. 1. vyd. Brno :Host, 2003. 360 s. Teoretická knihovna; sv. 8.

5. Analýza - události
 Události mění diskurs v osnovu
 Jednání – změna stavu způsobená činitelem (agens)
 Dění – změna stavu, kterým je zasaţen ,,trpitel“
(patient)
pozn. Vztahy mezi událostmi jsou příčinné – z toho jsem
vyvodil tzv. událostní řetězce a z nich parafrázi, se
kterou jsem dále pracoval
 Důleţitým aspektem pro mne byl vztah mezi děním a
jednáním (co převaţuje, kdo či co je agentem či
patientem a jaký to má význam v rámci celého
cyklu), k čemu události vedou

6. Analýza - události
Z událostních řetězců jsem sestavil parafráze:
 Neklidné srdce
 Figurka z porcelánu
 Tragická krev
 Tanečnice
 Máša z krámu
 Pomocí teorie aktantů jsem jednotlivé povídky
interpretoval a výsledky pouţil v závěrečné a shrnující
interpretaci cyklu

7. Analýza - postavy
 Postava jako analogie člověka – je to
osobnost, jeţ se pohybuje ve fikčním
světě a zásadně vstupuje do dění (aktivně
i pasivně)
 Rysy: explicitně (co je napsáno), implicitně (z
jednání)
 Vztahy – charakter vztahů
 Četnost
 Vytvoření hierarchizované struktury postav z
událostního řetězce, dílčí interpretace a její
vyuţití v interpretaci celkové

8. Analýza - postavy
45
40
35
30
Události
25
Agent
20
15 Patient
10 Události
5
0
Fína Heda Vita Eva Máša
Postavy

9. Interpretace
 Vzhledem k tomu, ţe spolu obě zkoumané oblasti
(i povídky) úzce souvisí, lze provést syntézu
dílčích interpretací:
 Postavy
 Události
 Zesyntézy můţeme vyvodit společná
témata, která prostupují všemi narativy:
 Charakter; Společnost; Identita; Smrt; Sex

10. Interpretace - Charakter
 Jednotlivé postavy jsou v opozitním vztahu; ani
jedna nedosáhne svého cíle, coţ vede k jejich
vnitřní destrukci
 Co způsobuje ztroskotání postav?
 Vztah společnosti k postavám
 Vztah postav ke společnosti, potaţmo jejich osobnost
 Postavy (a jejich osobnost) se dostávají do
hraniční situace, ve které selţou – situaci
nastoluje okolí, ony jsou „trpiteli“
 Společnost vyvíjí nátlak na jedince, ten
postupně slábne - až do situace, kdy
afektovaně reaguje na nabízené
východisko, čímž ho ztratí.

11. Interpretace - Společnost
V rámci jednotlivých povídek jsou postavy
ústředním tématem, v rámci celku se však stávají
prostředkem k zobrazení negativních jevů v
maloměstské společnosti:
 Oblastgenderu
 Dědičnost x Společnost jako tvůrce osobnosti
 Míra ovlivnění osobnosti společností značně přesahuje
genetické předpoklady = vliv naturalismu?
 Maloměstská morálka (úzce souvisí se
sekularizací, válkou a s tím související přeměnou
společnosti)
 Patrný kritický náhled na daný stav maloměstské
společnosti

12. Interpretace - Identita
V kaţdé povídce dochází u postav ke ztrátě
identity či k jejímu nenalezení
 Postavy se staly často svým vlastním opakem:
 slavná x zmizení; klidná x vraţedkyně; …
 Při hledání identity došly postavy do zlomového
okamţiku, kdy se mohly rozhodnout mezi dvěma
moţnostmi, přičemţ pokaţdé zvolily v afektu tu, jeţ
vedla ke zničení
 Byla volba svobodná? Utváříme se sami nebo nás vytváří
společnost? A pakliţe nás vytváří společnost, jsme
zodpovědní za své činy?

13. Interpretace - Smrt
 Otázka smrti a potřeby smyslu ţivota nabývá u
Havlíčka mimořádnou závaţnost
 Jde o to, jakým způsobem ţít, abychom se smrti
nebáli = najít své místo, ţít tak, jak nám velí mravní
princip a řád
 Tento řád byl však mnohokrát narušen - Nakolik však byl řád
porušen postavami a nakolik jej porušovala sama společnost?
 Je logické, pakliţe chápeme postavu jako loutku (viz identita), ţe
,,neopatrnné panny“ pouze odráţí eticko-mravní úpadek poválečné
společnosti. Opět se tedy vracíme k vyprázdněným hodnotách,
ztrátě identity (jak na osobnostní, tak i na společenské úrovni) a
kritickému náhledu na soudobý stav společnosti.

14. Interpretace - Sex
 Sex zde funguje jako společenská zábava,
manifestace povrchnosti a zábavy oproti
racionálnímu a uvědomělému jednání
 Často strhává ţivot postav do záhuby = je tedy
symbolem pudovosti, iracionálnosti
 Sexualita rovněţ souvisí s vyprázdněním hodnot,
s absencí svědomí a ztráty identity

15. Závěr
 Příběhy o ,,neopatrných pannách“ popisují negativní
jevy v maloměstské společnosti (od pokrytectví aţ po
zesměšňování a šikanu). Jednotlivé postavy se
dostávají do vyhrocených situací, které jsou zapříčiněné
stavem společnosti, v níţ existují. Postavy se stávají
pouhými loutkami, které společnost doţene k
rozhodnutí, jeţ se stane osudným a tragickým. Hrdinky
odráţí stav společnosti. Příběhy otevírají řadu etických a
filosofických otázek. Jsme zodpovědní za své jednání?
Kdo jsme? Jak jsme? Jak být máme? Jsme sami tvůrci
svého ,,štěstí“? Existuje osud?

16. Poděkování
Za věcné rady a konzultace děkuji
paní docentce Mravcové!
Za trpělivost děkuji mé snoubence
Kateřině Filipské!

17. Neklidné srdce
Venkovské děvče (Fína) objevuje své ţenství. Při
jedné ze sexuálních her je přistiţena a poslána do
města, kde se její sexuální touhy a sny znásobují.
Zaţívá první sexuální styk, jenţ má své následky.
Odjíţdí zpět do vesnice, kde pracuje v továrně a je
hlídána rodiči. Oţení se, avšak manţela povolají do
války, kde zemře. Po půl roce si umíní, ţe ochutná vše,
co doposud neochutnala – potkává nevěstku, s níţ se
spřátelí. Seznámí se s vojákem, kterého si vezme.
Nesnáší ho. Porodí mu
dítě, které zabije. Uteče k nevěstce a ve chvíli, kdy
dojdou peníze, prodává své tělo.

18. Figurka z porcelánu
Vita se narodila v malém městečku. Jméno získala po svém
pravém otci. Nikdo si ji nevšímal, aţ na její vlastní bonu, jeţ o ní
pečovala. Nevlastní sestry a matka měly poměr se stejným muţem,
coţ Vitu zaujalo natolik, aby učetního Brauna poţádala o polibek
rovněţ. Ten byl následně vyhozen z práce. Práci na učetnictví
převzal Vitin otec, coţ vedlo k tomu, ţe byli oba (jak Matylda, tak
Kroupa) nuceni zmizet kvůli zaviněnému úpadku. Vita tak šla k
Pluhařům. Švec Vitu vzdělával.Po neurčité době se vrátila Matylda,
Kroupa se oběsil a v domě se usídlili čtyři Matyldyni milenci. Vita
poznala na tancovačce studenta, s nímţ začala chodit. Matylda je
nachytala a Vitu zmlátila. Kolem Vity se počaly šířit velmi upravené
nepravdy, které nabraly na síle poté, co zachránila svatbu nevlastní
sestře Míle. Vita vnímala nepřátelství okolí a uzavřela se do sebe
aţ do chvíle, kdy počala nenávidět Matyldu i Idu. Rozhodla se
nerozvaţovat, coţ vyústilo v odjezd do Prahy a následnou smrt na
tuberkulózu.

19. Tragická krev
Nepoddajná dívka, narozená Herkánovi a vdově, je vzdorovitá
jiţ od dětství. Jediný, kdo ji přirostl k srdci je Prokop, jenţ umírá.
Brzy po něm zemře i matka, otec spáchá sebevraţdu. Heda je dána
do opatrovnictví sestře, poručníkem se stává její manţel, učitel. Ten
se snaţí Hedu převychovávat, s čímţ skončí v okamţiku, kdy sami
čekají své dítě. Hedu uţ nikdo nevychovává, přátelí se s chlapci a
společně brojí proti dívčím zvyklostem. To trvá do doby, neţ si Heda
uvědomí své ţenství. Začíná číst, stává se z ní samotářka. Kdyţ je
jí sedmnáct, začne válka. V tomto období se potká s Hákem a
vytvoří se kolem ní okruh příznivců, kteří brojí proti maloměšťáctví.
Seznámí se také s Laubem, kterého si zamiluje. Je povolán, před
odcestováním na pole se spolu vyspí a Heda onemocní syfilis.
Heda zakládá ,,klub ztracenců“, Laub umírá v boji. Heda prodává
polibky po hospodách, čímţ šíří syfilis po městě. Učitel ji vyhodí z
domu. Začíná pečovat o Josefa, u něhoţ i bydlí. Josef umírá chvíli
poté, co ho Heda poţádá o zabití. Nakonec se Heda zastřelí. Hák
se těší, aţ sdělí novinku.

20. Tanečnice
Eva, jedináček v zámoţné rodině, nedokončila studium a
zůstala u rodičů. Její tělo a tajuplnost provokující muţe ji předurčily
k tomu, aby byla obletována a přijímala poklony. Po řadě
krátkodobých vášní, na které se pokaţdé přijde, se rodiče
rozhodnou ke svolení k sňatku se zámoţným Lustigem (Buřtík). Ten
ji podporuje v jediné vášni – v tanci, coţ je zájem nákladný. Lustig
je uvězněn za zpronevěru, díky čemuţ přehodnotí svůj ţivot a chce
ţít skromně. To Evě nevyhovuje, utíká do Prahy a po radě Oskara
odjíţdí s Petrem do Paříţe. Petr se vrací po půl roce bez Evy, která
cestuje po světě, neznámo jak, proč, s kým. Jisté je pouze to, ţe na
ni všichni zapoměli, krom Oskara, který pro ni píše báseň.

21. Máša z krámu
Poklidně ţijící rodina, která s láskou vychovává dvě sobě dosti
podobné děti, ostatními však poniţované, zaţije katastrofu, z níţ se
nevzpamatuje. Ve válce padne Mášin bratr, coţ způsobí i otcovu
smrt a matčino pomatení, které končí úmrtím na rakovinu. Máša,
trpící posměchem a znevaţováním své osobnosti, se stává
pečovatelkou a ţivitelkou. Chodí za ní starší pán, vyhlášený
proutník, který ji obdarovává a skládá komplimenty, čímţ si ji
zaváţe a ona se mu poddá. Máša otěhotní, ale její syn s oslabeným
zdravím nepřeţije. Postupně umírá i starší pán, k němuţ má Máša
vztah jako k dobrodinci. Stará se o něho jako jediná, čímţ způsobí v
městečku rozruch, díky němuţ si ji všimne Vacek. Oţení se s ní,
Máša prodá krám a otěhotní. To se Vackovi nelíbí, donutí ji k
potratu, coţ Máše způsobí značné zdravotní problémy. Vacek ji je
vyčítá, bije ji, podvádí, čímţ probudí její zakořeněnou a skrytou
nenávist a zášť, která ji dovede k vraţdě jeho i jeho tří
,,posluhovaček“. Máša je zatčena a umře ve věznici.