Závěrečný úkol KPI

1. Argumentace
Toto téma jsem si zvolila z těchto důvodů: téma se týká oboru mého magisterského
studia Učitelství německého jazyka pro základní a jazykové školy, což zapadá do reálií
Německé spolkové republiky a také patří do celkového přehledu spadajícího do společného
základu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Tohle téma dokonce patří do
okruhů ke Státním závěrečným zkouškám z Německého jazyka. Název práce míní stručný
obsah textu, tak i závěrečné hodnocení celkových rozdílů, jímž je text věnován.
Rozdíly a výhody mezi vzdělávacími systémy
v České republice a v Německu, aneb cesta dítěte vzděláním
na vysokou školu v České republice a v Německu
Školní neboli vzdělávací systém v Německu je, co se týká postupu žáka a rozdělení
stupňů škol, odlišný od českého. Proto si jej tedy malinko představme. V Německu je právo
na vzdělání zaručeno vládou a vládními předpisy. Celých 7% hrubého sociálního produktu je
ročně investováno do vzdělání a vzdělávání. Organizace škol je záležitostí každé jednotlivé
spolkové země.
Školní docházka sestává od 6 až do 18 roku života, takže po dobu trvající 12 let.
Z toho zpravidla vyplývá devět let povinné školní docházky a následně tři roky částečné
školní docházky, kterou je míněno následné další vzdělávání, například vzdělávání ve smyslu
učení se řemeslu.
Když je dětem 6 let, jdou všechny děti do základní školy, které zahrnuje první 4 roky
(v Berlíně a Brandenburgu to je prvních 6 let). Poté navštěvuje zhruba polovina dětí tzv.
Hauptschule, kterou je míněn 2. stupeň základní školy. Tato Hauptschule zahrnuje 5 let školní
docházky (v mnohých spolkových zemích to je i 6 let školní docházky). Tento tzv. druhý
stupeň základní školy slouží k přípravě na praktické povolání. Od páté třídy si děti povinně

2. osvojují jeden cizí jazyk, převážně to v Německu bývá světově rozšířená a velmi důležitá
angličtina.
Návštěva všech veřejných škol je bezplatná. Učebnice jsou dětem přenechány také
částečně bezplatně. Výuka náboženství není v Německu povinná. V Německu také určitě
najdeme soukromé školy, které jsou finančně podporovány od spolkových zemí a obohacují
nabídku vzdělání a vzdělávání.
Tradiční vyšší škola v Německu je devítileté gymnázium (od 5. do 13. roku školní
docházky). Gymnázium se ukončuje maturitou nebo vysvědčením dospělosti. Každý
gymnazista musí ovládat nejméně dvě cizí řeči (většinou to bývá angličtina, francouzština a
latina). Tři nejvyšší třídy gymnázia se nazývají jako sekundární stupeň II, tento stupeň však
zakusil od roku 1972 velkých změn. Od tohoto stupně gymnázia mají studenti možnost se
sami rozhodnout z velké řady oborů, který obor si zapíší jako tzv. povinný předmět a který
jako volitelný. Tímto rozhodnutím si ulehčí přechod na vysokou školu.
Vedle gymnázií s reformovaným vyšším stupněm se v Německu nachází ještě
hospodářská (ekonomická) gymnázia nebo technická gymnázia. Německý vzdělávací systém
nabízí také možnost toho že, co studenti za svá studia promeškali, to mohou ještě dohnat.
V Německu najdeme tzv. odpolední gymnázia, kde se člověk vedle své denní práce může po
dobu 3-6 let připravovat na zkoušku dospělosti. Stejným způsobem se může dohánět
zameškané učivo druhé stupně základní školy a reálek v odpoledních školách, kde se toto
snažení také ukončuje závěrečnou zkouškou příslušné školy.
Maturita je běžný předpoklad k přijetí na univerzitu. Počet maturantů se ale poslední
dobou natolik zvyšoval, že ne pro všechny, kteří chtěli studovat, zbylo na univerzitě místo. Již
delší dobu proto tedy platí omezení pro přijetí uchazečů na vysoké školy. Nejstarší německá
vysoká škola, univerzita v Heidelbergu, byla založena v roce 1386. Vedle univerzit, které
nabízí především humanistické vzdělání, se v Německu nachází technické vysoké školy,
pedagogické vysoké školy a ostatní oborové vysoké školy. Studium se silně orientuje na
pozdější oborovou praxi.
Vysoké oborové školy zprostředkovávají, jako mladší, ale atraktivnější typ vysoké
školy, vzdělání především v oboru inženýrství, hospodářství a ekonomika, sociologie, designu
a zemědělství, vzdělávání, které se vztahuje hlavně k praxi. Dnes stráví student na vysoké

3. škole průměrně kolem čtrnácti semestrů, takže sedm let. Studium na vysoké škole bývá
ukončeno státní bakalářskou nebo magisterskou zkouškou. Po zdolání této zkoušky obdrží
student diplom. Dále je také možnost pokračovat následnou kvalifikací až k doktorským
zkouškám. Poplatky za studium na německých vysokých školách nenajdeme. (Homolková
1997)
Na druhé straně se tedy obraťme na, nám velmi dobře známý, vzdělávací systém
v České republice. V Česku trvá povinná školní docházka 9 let. V pátém ročníku si šikovné a
ambiciózní děti mohou zvolit cestu osmiletého gymnázia, ze kterého po maturitní zkoušce
pokračují rovnou na vysokou školu. Ti méně ambiciózní se vydají cestou vychození základní
devítileté školy s následnými různými možnostmi, jako například učiliště, učiliště s maturitní
zkouškou, či gymnázium. Tento přechod je ale velmi podobný tomu německému. Po
maturitní zkoušce následuje rozhodnutí, zda se přihlásit na vysokou školu, či také na vyšší
odbornou školu, nebo jít pracovat.
Co se mi na německém vzdělávacím systému velmi líbí, a to jedna záležitost, která zde
nebyla zmíněna. Jedná se o následné dobrovolné dovzdělávání pracujících lidí, kteří si chtějí
rozšířit své obzory, zvětšit se pracovní možnosti či také společenské postavení. V Německu
mají tedy občané možnost zdarma dostudovat učiliště, gymnázium společně s maturitou, či
jiné doškolovací kurzy. V Česku je tato možnost poněkud ztížena finančními požadavky na
studující. Ne tedy každý má možnost si své obzory rozšířit a hlavně rozšířit své pracovní
uplatnění.
Nevím, který vzdělávací systém je lepší. Každý skrývá své výhody i nevýhody. Lepší
je samozřejmě ten, který dokáže své občany a studenty lépe připravit do života. To ale ve
většině případů nezáleží na vzdělávacím systému, ale na samotných lidech.

4. (Graf 1: Procentuální vyjádření obyvatelstva s ukončeným školním vzděláním v Německu
v roce 2007)

5. Použitá literatura:
BĘZA, Stanisław. Eine kleine Landeskunde deutschsprachiger Länder: Lesetexte zur
Landeskunde. 1. vyd. Překlad Michaela Sedláčková. Havlíčkův Brod: Fragment, 1998, 417 s.
Němčina pod drobnohledem. ISBN 83-020-5655-3.
GRIESBACH, Heinz. Die Bundesrepublik Deutschland: Lesetexte zur Landeskunde. 1. vyd.
Berlin: Langenscheidt, 1993, 208 s. Aktuell und interessant. ISBN 34-684-9563-3.
HOMOLKOVÁ, Božena. Reálie německy mluvících zemí: Lesetexte zur Landeskunde. 3.
aktualiz. vyd. Překlad Michaela Sedláčková. Plzeň: Fraus, c1997, 116 s. Němčina pod
drobnohledem. ISBN 80-723-8329-9. (zdroj má datum vydání, šíři a hloubku pokrytí dané
problematiky, objektivita informací, aktuálnost informací, dobrá pověst vydavatele,
redigované i recenzované)
Bildung in Deutschland. [online]. [cit. 2012-12-19]. Dostupné z:
http://www.leipzig.ihk.de/inhalt/geschaeftsfeld/Aus-und-
Weiterbildung/Bildungspolitik/Bildungssysteme.aspx (aktuálnost informací, znám autor, styl
jazyka odpovídá cílovému publiku, informace jsou přesné a objektivní, stránka obsahuje
funkční linky i odkazy)
Grundstruktur des Bildungswesens in der Bundesrepublik Deutschland. [online]. [cit. 2012-
12-19]. Dostupné z:
http://www.kmk.org/fileadmin/doc/Dokumentation/Bildungswesen_pdfs/dt-2012.pdf
(aktuálnost informací, jazyková správnost, přehlednost, přesnost informací, kvalita informací
zajištěna solidní institucí)
Graf 1: Procentuální vyjádření obyvatelstva s ukončeným školním vzděláním v Německu
v roce 2007. Vytvořeno na: http://infogr.am/beta/

6. Anotace:
Text se věnuje porovnání rozdílů mezi českým a německým vzdělávacím systémem,
porovnává jednotlivý studijní postup žáků od povinné školní docházky, přes gymnázium až
po studium na vysoké škole. Německý vzdělávací systém představuje tento text přesněji
s většími detaily, spoléhá na to, že čtenář je české národnosti a že se v českém vzdělávacím
systému orientuje lépe. Na závěr text porovnává a vyzdvihuje hlavní rozdíly mezi
jednotlivými vzdělávacími systémy.
Klíčová slova:
vzdělání, vzdělávací systém, Německo, Česká republika, vysoká škola, maturita, povinná
školní docházka, 1. stupeň základní školy, 2. stupeň základní školy