1. Narušená komunikační schopnost u dětí mladšího školního věku
Klíčová slova: Narušená komunikační schopnost, vývoj řeči, vývojová dysfázie, dyslalie,
školní věk.
Anotace:
Text pojednává o narušené komunikační schopnosti u dětí mladšího školního věku. Uvádí
nejčastější formy narušené komunikační schopnosti. Tyto formy definuje a rozebírá její
etiologii, tedy příčiny vzniku. Dále pak projevy a následky dané formy narušené komunikační
schopnosti. Z textu vyplývá, že ty nejčastější formy narušené komunikační schopnosti jsou
opožděný vývoj řeči, vývojová dysfázie, koktavost a breptavost a dyslalie, ne všechny jsou
v textu popsány.
Argumentace:
Téma narušené komunikační schopnosti u dětí mladšího školního věku jsem si vybrala,
protože je to stěžejní téma logopedie a zároveň je to kapitola mé Bakalářské práce. Název a
volba tématu jsou celkem jasné. Vzhledem k tomu, že se ve své práci zabývám mladším
školním věkem, je nezbytné uvést narušenou komunikační schopnost a především nejčastěji
se vyskytující formy NKS u dětí tohoto věku. Celá logopedie je o tom jak pracovat s lidmi
s NKS, a proto je nezbytné znát ty nejčastější formy NKS a vědět příčiny, následky, postupy
terapie a celkově jak s jedincem pracovat.
Narušená komunikační schopnost u dětí mladšího školního věku
Mezi nejčastěji vyskytující se druhy narušené komunikační schopnosti u dětí mladšího
školního věku patří narušený vývoj řeči, což je zastřešující pojem pro opožděný vývoj řeči a
vývojovou dysfázii. Jako další často se vyskytující druhy narušené komunikační schopnosti
je nutno uvést poruchy fluence řeči, kam se řadí koktavost a breptavost, dále poruchy zvuku
řeči – rinolalie. Ovšem nejčastěji vyskytující se druh narušené komunikační schopnosti v
období mladšího školního věku je dyslalie.
Narušený vývoj řeči
Narušený vývoj řeči je zastřešující pojem pro všechny poruchy, které se vyskytují a
pojí s vývojem řeči. Má mnoho příčin, které jej způsobují a velké množství symptomů,
kterými se projevuje, z tohoto důvodu je nezbytné brát ho z širšího úhlu. Dle Klenkové
(Klenková, J. 2006, s. 64) je chápán jako systémové narušení jedné, více nebo všech oblastí
vývoje řeči u dítěte s ohledem na jeho chronologický věk.
Z etiologického hlediska se může jednat o dominující příznak nebo o symptom.
Z hlediska stupně pak o lehké odchylky až po úplnou nemluvnost. Průběh vývoje řeči,
rozpracován Sovákem (1974), užíván i Lechtou (1990), klasifikuje narušený vývoj řeči jako
opožděný vývoj řeči, omezený vývoj řeči, přerušený vývoj řeči a odchylný (scestný) vývoj
řeči.
1

2. Opožděný vývoj řeči
,,Nemluví-li dítě ve třech letech nebo mluví méně než ostatní děti v tomto věku, jedná
se o zřejmě o opožděný vývoj řeči.“ (Klenková, J., Bytešníková, I., Horáková, R. 2007, s. 40)
Při zjištění opožděného vývoje řeči je nezbytné nalézt příčiny opoždění a provést diferenciální
diagnostiku a další odborná vyšetření, která odhalí další případná narušení, postižení a
onemocnění jako je sluchová či zrakový vada, poruchy intelektu, vady mluvních orgánů,
orofaciální rozštěpy. Nejčastějšími příčinami opožděného vývoje řeči je nestimulujíc,
nepodnětné prostředí, které se dítěti nevěnuje ať už po stránce vývoje řeči, tak celkového
neuropsychického vývoje. Dále se mezi příčiny řadí nedonošenost, nevyzrálost nervové
soustavy, citová deprivace, genetické vlivy, lehká mozková dysfunkce.
Dětem s opožděným vývojem řeči je nutné zajistit vhodnou logopedickou péči. Důležité je
zařadit dítě do kolektivu a zajistit spolupráci učitelů, logopeda a rodičů. Rodičům je vhodné
doporučit odpovídající postup pro rozvoj nejen vývoje řečového ale i psychomotorického.
Dále pak správný mluvní vzor, podněcovat chuť ke komunikaci, rozvíjet řečovou produkci a
rozumění řeči, rozvíjet pasivní i aktivní slovní zásobu. Důležité je také rozvíjet hrubou a
jemnou motoriku, grafomotoriku, oromotoriku a samozřejmě i zrakovou a sluchovou percepci
a fonematický sluch.
Při správném postupu a snaze je více než pravděpodobné, že dítě vyrovná opoždění a dojde
k normálnímu vývoji. U některých dětí se projeví narušená artikulace hlásek – tj.
nejrozšířenější porucha komunikační schopnosti – dyslalie. (Klenková, J. 2006, s. 67)
Vývojová dysfázie
,,Vývojová dysfázie, neboli specificky narušený vývoj řeči, je narušená komunikační
schopnost, kterou řadíme k vývojovým poruchám. Je to centrální porucha řeči.“ (Klenková, J.
2006, s. 67)
,,Může se projevovat neschopností nebo sníženou schopností dítěte verbálně komunikovat, i
když podmínky pro vytvoření této schopnosti jsou dobré – nevyskytují se závažné neurologické
nebo psychiatrické nálezy, inteligence je přiměřená, nevyskytuje se závažná porucha sluchu,
prostředí, v němž dítě vyrůstá, mu poskytuje dostatek podnětů.“ (Klenková, J., Bytešníková,
I., Horáková, R. 2007, s. 41)
Vývojová dysfázie má systémový charakter, zasahuje receptivní i expresivní složku řeči a
může postihnout všechny jazykové roviny. Tedy gramatiku, slovní zásobu i výslovnost. Tato
porucha postihuje fatické funkce a přesahuje rámec fatických poruch, postihuje celou
osobnost. Dochází k nerovnoměrnému vývoji celé osobnosti. Objevují se deficity v oblasti
motoriky ať už jemné či grafomotoriky, dále paměti, pozornosti, v emocionální sféře,
motivaci a zájmech. Jedinci s dysfázií jsou snadno unavitelní, je ovlivněno formování jejich
osobnosti v sociálním kontextu, zájmy i profesní orientaci. (Klenková, J. 2006)
Co se týče etiologie vývojové dysfázie, mezi nejčastější faktory vzniku se řadí poškození
mozku či mozkový dysfunkce, která pravděpodobně zasahuje tzv. řečové zóny levé
hemisféry. Dále je zde uváděna vrozená řečová slabost, což poukazuje na genetické
souvislosti.
2

3. Dyslalie
,,Dyslalie (neboli patlavost) je porucha artikulace, neschopnost nebo porucha používat
jednotlivé hlásky nebo skupiny hlásek v procesu komunikace podle řečových zvyklostí a norem
příslušného jazyka.“ (Klenková, J., Bytešníková, I., Horáková, R. 2007, s. 51)
,,Dyslalie je porucha artikulace, kdy je narušena výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek
rodného jazyka, ostatní hlásky jsou vyslovovány správně podle příslušných jazykových rovin.“
(Klenková, J. 2006, s. 99)
V případě dyslalie se jedná o nejrozšířenější narušení komunikační schopnosti. Objevuje se u
dětí i dospělých osob. Dyslalie může postihnout nejen jednotlivé hlásky, ale rovněž hlásky a
skupiny hlásek ve slabikách a slovech, z tohoto důvodu se rozlišuje na dyslalii hláskovou,
slabikovou a slovní.
Růst počtu dětí s NKS
5000
4500
4000
3500
3000
dyslalie
2500 vývojová dysfázie
2000 opožděný vývoj řeči
1500 koktavst
1000
500
0
1990 1995 2000 2005 2010
3

4. Použitá literatura:
KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence,
logopedická intervence v ČR,. 1. vyd. Praha: Granada, 2006. ISBN 8024711109.
1. je to odborná publikace
2. ohledně NKS zde naleznu veškeré potřebné informace
3. publikace obsahuje i prevenci
4. publikace obsahuje i intervenci v ČR
5. publikace je přehledná a srozumitelná
BYTEŠNÍKOVÁ, Ilona, Radka HORÁKOVÁ a Jiřina KLENKOVÁ. Logopedie &
surdopedie: texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007, 118 s. ISBN 978-80-7315-
136-2.
1. je to odborná publikace
2. autorky působí na MU, kde studuji
3. publikace je přehledná
4. obsahuje „poznámky pod čarou“
5. v publikaci je nejel logopedie ale i surdopedie
Klinická logopedie: Mgr. Kateřina Fritzlová. Klinická logopedie: Mgr. Kateřina
Fritzlová [online]. 2011 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z: http://www.logopedie-
fritzlova.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=54&Itemid=56
1. stránka je důvěryhodná
2. stránka je přímo klinické logopedky
3. je zde i něco navíc, naproti publikacím
4. poznatky přímo z praxe
5. jiná formulace než v publikacích
4