1. Učitelský stres a stresory jej působící jako
fenomény současné školy
Monika Hanzelová
Anotace
Tento článek se zabývá tématem učitelského stresu, respektive stresorů, které působí na učitele
při výkonu jeho povolání v České republice. Toto téma jsem zvolila z důvodu, že spadá do oblasti
pedagogické reality, kterou se zabývá mnou studovaný obor – Pedagogika, a orientace v základních
pojmech tohoto fenoménu je vhodná nejen pro všechny osoby věnující se výchovně-vzdělávací praxi,
ale i laickou veřejnost, u které povědomí o tomto jevu není nikterak velké. Název práce jsem odvodila
z hlavních klíčových slov, která zastřešují celou řešenou problematiku a zpřesnila jsem je o časové
vymezení.
Klíčová slova
učitelský stres, stresory, důsledky učitelského stresu, profesní zátěž učitelů, úlohy učitelů

2. Stres je jedním z fenoménů 21. století a řadí se mezi civilizační choroby postihující téměř
každého jedince, v různých obdobích jeho života. Určitá forma stresu je spjata s jakýmkoliv
povoláním, ať už jde o vysoce fyzicky namáhavou práci, nebo mentálně zaměřené profese. Učitelská
profese může svému vykonavateli, učiteli, přinášet uspokojení a radost z dobře odvedené práce, kdy
připravuje mladou generaci na její životní cestu, ale na druhé straně jsou učitelé pod neustálým tlakem,
působí na ně různé zátěžové situace, přičemž je ovlivněno i jejich zdraví.
Téma učitelského stresu je vysoce aktuální a společensky závažné, neboť učitelský stres
negativně působí nejen na zdraví samotného učitele, ale také na žáky, se kterými je učitel v těsném
kontaktu během vyučování ve školní třídě, což svým výzkumem dokázali například Míček a Zeman
(1992).
Vysvětlení podstaty učitelského stresu přináší Kyriacou (2001, s. 28), který jej definuje jako
učitelem zažívané nepříjemné zkušenosti, jako je hněv, úzkost, napětí, frustrace či deprese, vyplívající
z aspektů učitelské práce. Stres je tedy negativním emocionálním zážitkem, který je spuštěn dojmem
učitele, že jeho pracovní situace představuje hrozbu pro jeho sebevědomí či fyzickou a psychickou
pohodu.
Učitelský stres negativně působí na fyzické i psychické zdraví učitele, snižuje kvalitu jeho
výkonu, ztrácí se u něj uspokojení z práce, zhoršují se vzájemné vztahy mezi učitelem a žáky,
respektive jejich kolegy. Velmi závažný je také fakt, že osobnost učitele a její duševní vyrovnanost
markantně ovlivňuje duševní rovnováhu jemu svěřených žáků a studentů. Je dokázáno, že učitelský
stres, nervozita a duševní labilita zanechávají trvalé a výrazné stopy v dětské psychice. (Míček
a Zeman, 1992, s. 9)
Učitelský stres se všemi svými stresory výraznou měrou ovlivňují průběh i výsledky výchovně-
vzdělávacího procesu. Na různé učitele působí učitelský stres různou měrou, přičemž rozhodující je
nejen kvalita a kvantita stresorů, kterým je učitel exponován, tak také osobnost daného učitele a jeho
odolnost vůči fyzické a psychické zátěži.
Základní pojem spjatý s problematikou stresu je stresor. Stresory můžeme nejobecněji chápat
jako „nepříznivé vlivy či tlaky, které mohou vést k tíživé osobní situaci člověka“. (Křivohlavý, 2003,
s. 170) Stresory lze dělit dle různých hledisek, přičemž nejobecněji je lze rozdělit na fyzikální,
emocionální a sociální. Další dělení může být například na vnější (například hluk), nebo vnitřní
(například výčitky svědomí). Účinky stresorů jsou velmi záludné z důvodu, že „účinky drobných
stresorů se sčítají“ jak uvádějí Míček a Zeman (1992, s. 62), což je velmi problematické, vzhledem
k tomu, v jak stresujícím prostředí v současnosti žijeme.
V profesi učitele se vyskytují stresory různé intenzity a kvality, je tedy vhodné tyto stresory
pro lepší orientaci určitým způsobem třídit. Nejvýstižněji lze tyto stresory rozlišit na stresory
2

3. související s charakterem učitelské profese, stresory související se školním pracovním prostředím,
stresory související s žáky a jejich rodiči, stresory související s pracovním kolektivem a stresory
společenské. (Kohoutek, 2012)
První skupinou jsou stresory související s charakterem učitelské profese, mezi které lze zařadit
například časovou tíseň, nemožnost vertikální kariéry nebo rozpor mezi materiálními a formálními cíly
kurikulárních dokumentů. Do kategorie stresorů souvisejících s pracovním prostředím spadají stísněné
prostory, hluk, nedostatek kvalitních pomůcek a učebnic pro vyučování. V kategorii stresory
související s žáky a jejich rodiči se řadí velké množství žáků ve třídě, jejich stupňující se agresivita,
nekázeň, nárůst útoků na učitele, rozmach sociálně-patologických jevů. Co se týče rodičů žáků, jedná
se o přílišné zasahování do práce učitele nebo naopak nezájem o prospěch a chování jejich potomků.
Předposlední kategorií jsou stresory související s pracovním kolektivem, kam patří negativní vztahové
konstelace, nedostatek podpory, pomluvy, nezdravá soutěživost, konflikty mezi inovátorskými
a tradičně orientovanými učiteli, spory mezi řadovými učiteli a vedoucími pracovníky. Do poslední
kategorie, stresorů společenských, řadíme nedostatečnou společenskou prestiž učitelského povolání,
neadekvátní (nízkou) výši platu, úřady a ministerstvo nerespektující a nezajímající se o problémy
učitelů, nedostatečnou profesní přípravu učitelů nebo absenci dalšího vzdělávání učitelů.
Na závěr je vhodné uvést, že „málokterá investice se tak bohatě vyplatí, jako investice do
tělesného a hlavně duševního zdraví učitelů, ziskem pak společnosti bude výrazné zlepšení duševního
zdraví celého národa, zejména jeho mladé generace.“ (Míček a Zeman, 1992, s. 7) V rukou učitelů je
soustředěna výchovně-vzdělávací praxe, zajišťování sekundární socializace mladé generace,
pozvednutí celkové kulturní a vzdělanostní úrovně společnosti a všechny tyto funkce mohou být
učitelským stresem výrazně negativně narušeny. Čím lepšímu fyzickému zdraví a psychické
vyrovnanosti se tedy učitelé budou těšit, tím lépe budou moci připravovat své svěřence pro budoucí
život a povolání a tím lepšími a úspěšnějšími občany se budou tito svěřenci stávat. Učitelský stres tak
ve svých důsledcích není jen problémem samotných učitelů, ale také celé společnosti, a tohoto bychom
si měli být všichni vědomi.
3

4. Seznam použitých zdrojů
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN 80-7178-774-4.
 Autor má adekvátní vzdělání v dané oblasti a je uznávanou kapacitou
 Kniha je poměrně nová, tedy i informace v ní jsou aktuální a přesné
 Nakladatelství Portál vydává pouze kvalitní odbornou literaturu
 V knize se nalézají citace použité literatury a dalších zdrojů
 Autor v knize používá odborný jazyk, prostupuje v tématu do hloubky
KYRIACOU, Chris. Teacher stress: directions for future research. Educational Review [online].
February 2001. Vol. 53(1), 27-35. [cit. 2012-11-12]. ISSN 00131911. Dostupné z:
<http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=4230096&lang=cs&site=ehost-
live>.
 Autor je mezinárodně uznávaným odborníkem v dané problematice, disponuje dostatečným
vzděláním v oboru
 Článek je uveřejněn v odborném zahraničním časopise s dobrou prestiží
 V textu jsou uvedeny citace použité literatury a dalších zdrojů
 V článku je dané téma rozvedeno do hloubky
 Článek má dostatečné množství citování
MÍČEK, Libor a Vladimír ZEMAN. Učitel a stres. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1992. 169 s.
ISBN 80-210-0521-1.
 Informace v knize jsou podloženy empirickými výzkumy
 Autoři jsou dostatečně vzdělání, jsou odborníky na dané téma
 Daná problematika je v knize probírána do hloubky
 Kniha i přes poměrně starší datum vydání obsahuje aktuální informace a je stále využívána
např. v absolventských pracích
 Informace v knize jsou objektivní, neprojevuje se subjektivní názor autorů
4

5. KOHOUTEK, Rudolf. Stresory učitelů a učitelek základních a středních škol. Psychologie v teorii i
praxi. [online]. 2012-11-03 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z:
<http://rudolfkohoutek.blog.cz/1003/stresory-ucitelu-zakladnich-a-strednich-skol>.
 Autor disponuje adekvátním vzděláním v publikované oblasti
 V článcích jsou odkazy na použitou literaturu a další zdroje
 U článků je uveden datum publikování/poslední revize
 V textu nejsou gramatické chyby
 Informace v článku jsou přesné, aktuální
Mentální mapa zachycující základní podstatné body práce
5