Klasické pojetí estetiky je v informatické společnosti a tvůrčí doméně digitálních médií stále obtížněji aplikovatelné. Umělcem se může stát kdokoli – jak potom rozlišit co uměním je a co není, dle jakých kritérií můžeme novomediální tvorbu považovat za esteticky a umělecky hodnotnou? Článek Fraktální grafika: esteticky nosný algoritmus jako nástroj novomediální tvorby je krátkým zamyšlením nad nastíněným tématem v kontextu konkrétní aplikace novomediálního umění – fraktální grafiky.

1. FRAKTÁLNÍ GRAFIKA: ESTETICKY NOSNÝ ALGORITMUS JAKO
NÁSTROJ NOVOMEDIÁLNÍ TVORBY
Pojem fraktál byl definován v 60. letech 20. století francouzským matematikem
Benoîtem B. Mandelbrotem (1924-2010) jako nekonečně členitý geometrický útvar, který
po rozdělení na menší části vykazuje tvarovou podobnost s těmito částmi. Do této chvíle
lidstvo znalo pouze klasickou geometrii založenou na jednoduchých geometricky hladkých
útvarech, jako jsou bod, přímka, rovina, koule apod. Všechny tyto objekty mají celočíselnou
dimenzi určující počet parametrů objektu, jež je nazývána topologickou. Mimo to existuje
i dimenze neceločíselná, tzv. Hausdorffova. Čím je větší než dimenze topologická, tím více
je daný objekt členitější. Matematická definice fraktálu je potom množina či geometrický
útvar, jejichž Hausdorffova dimenze je (ostře) větší než dimenze topologická.
Proč jsou fraktály důležité? Jakákoli přírodní hranice tvořená například tokem řeky,
pohořím či pobřežím, je fraktálním objektem vyskytujícím se přirozeně ve volné přírodě.
Plocha plic či lidského mozku je obrovská a to při relativně malém objemu. Podívejme se
na mraky na obloze, na blesky, na schránky korýšů, na cévní systémy živočichů, na DNA,
na stromy a listí či na sněhové vločky. U všech těchto objektů a jevů můžeme nalézt
jednotnou charakteristiku soběpodobnosti svých jednotlivých částí a nekonečné členitosti.
Matematická definice fraktálů vědcům umožňuje zjišťovat a zpřesňovat nejrůznější
vlastnosti objektů a ty následně využít pro další potřeby a výzkumy. Díky ní můžeme
navrhnout obraz krajiny pro simulaci vlivu eroze na životní prostředí1, ve fyzice kvantitativně
popsat charakter částicových soustav2, v medicíně odhalit rakovinu prsu pomocí měření
velikostí mezer mezi oblastmi chromatinu v buněčném jádře3, nebo v biologii zkoumat
závislost hmotnosti jedince na rychlost metabolismu, stárnutí i evoluci druhu4.
1
BENEŠ, Bedřich – FORSBACH, Rafael. Visual Simulation of Hydraulic Erosion [online]. [cit. 2012-12-14].
Ciudad de México: Department of Computer Science ITESM, 2004. Dostupné z:
<http://oddlabs.com/jo/terrain/Visual%20Simulation%20of%20Hydraulic%20Erosion.pdf>.
2
PABST, W. – GREGOROVÁ, E. Charakterizace částic a částicových soustav [online]. [cit. 2012-12-14].
Praha: VŠCHT, 2007. Dostupné z:
<http://www.vscht.cz/sil/keramika/Characterization_of_particles/CPPS%20_Czech%20version_.pdf>.
3
SCHEWE, Phillip F. – STEIN, Ben. Fractal Patterns inside cells can reveal brest cancer [online]. The American
Institute of Physics, 1998. [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: <http://www.aip.org/pnu/1998/split/pnu353-1.htm>.
4
STORCH, David. Metabolická teorie biologie aneb Nová teorie všeho (živého)? [online]. Vesmír, 2004, roč.
83, č. 9. s. 508-516. [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: <http://www.vesmir.cz/clanek/metabolicka-teorie-biologie-
aneb-nova-teorie-vseho-ziveho>.

2. I když je možných aplikací celá řada, bez počítačové technologie by v žádném případě
nebylo možné prozkoumat jejich možnosti v celé šíři, neboť ruční grafická reprezentace
fraktálů je kvůli jejich složitosti takřka nemožná.
V případě modelace fraktálů se bavíme o metodě procedurálního modelování, při němž je
v aplikaci zadána příslušná funkce pomocí kódu. Algoritmus aplikace postupuje dle zadaných
příkazů a vykreslí požadovaný objekt. Tento způsob se začal prosazovat v 80. letech
20. století, kdy již počítačové technologie dosáhly dokonalejšího vývojového stádia. Fraktální
geometrie měla navíc zásadní vliv na vývoj tohoto typu modelování, neboť umožňovala
do té doby neznámých možností.
Ukažme si nyní na konkrétním příkladu5 jeden z možných způsobů vytváření fraktální
grafiky. Autorka ve svém článku popisuje způsob tvorby ve volně šiřitelném programu
Apophysis. Tento software je jedním z těch, které lze použít jak pro náhodné generování,
tak pro naprogramování vlastního skriptu.
6
Obr. A – Eliška Vokounová, Industriální I. Klíčové fáze autorské grafické tvorby
Druhý způsob samozřejmě vyžaduje detailní seznámení se s možnostmi programu. Podle
Vokounové mohou sice náhodným generováním předdefinovaným algoritmem vznikat
efektní a krásné obrazce, jejich umělecká hodnota je ale mizivá, protože vznikly bez zásahy
lidské ruky, nejsou tedy autorskou prací. Na druhé straně „pravý fraktální umělec si otevře
program, dá si čistou plochu a začíná s úplně prázdným ‘papírem’. Autor cíleně skládá vrstvy
variací a vědomě určuje jejich hodnoty, má přehled o tom, co která variace umí a aktivně
5
VOKOUNOVÁ, Eliška. O fraktálech a tvorbě fraktální grafiky | Fler.cz [online]. 2011-04-05, c2008-2012
[cit. 2012-12-14]. Dostupné z: <http://www.fler.cz/blog/o-fraktalech-tvorbe-fraktalni-grafiky>.
6
Tamtéž [cit. 2012-12-14].

3. toho využívá. Je takřka nemožné, aby 2 fraktální umělci zadali úplně stejnou kombinaci
variací a stejné hodnoty variací zároveň, přesně jako by jen velmi těžko 2 malíři z různých
koutů světa namalovali stejnou Monu Lisu. Toto zaručuje originalitu fraktálních děl, je-li
jejich autorem zkušený fraktální umělec.“7
Na uvedeném příkladu vidíme, že fraktální obrazce mohou po vhodné úpravě uživatele
působit esteticky velice zajímavě. V roce 2001 formuloval Lev Manovich program
tzv. postmediální estetiky8. Ta by se měla zabývat otázkami, které vyvolaly změny
ve společnosti po objevení nových médií. Manovich mimo jiné říká, že bychom měli přijmout
koncepty, pojmy a procesy, jež nám nová média nabízejí, „abychom viděli starou a novou
kulturu jako jedno kontinuum; abychom novou kulturu obohatili užíváním estetických technik
kultury staré; a abychom umožnili novým generacím chápajícím koncepty, metafory
a techniky počítačové a síťové doby porozumět staré kultuře9. Technologické procesy počítače
prostoupily do umělecké sféry tím, že tvůrci začali rozvíjet nové techniky zakódování
informace a diváci rozvinuli nové kognitivní metody, jakými tyto informace rozkrývat. Stejně
tak se historie umění musela od počátků vyrovnávat s nově vznikajícími uměleckými
metodami a příslušnými změnami v chování publika. Nic se tedy vlastně nezměnilo a nové
technologie jsou jen další etapou ve vývoji historie umění. Počítač je totiž nekonečně
nevyčerpatelnou zásobárnou virtuálních entit, které čekají na své objevení zadáním toho
či onoho algoritmu člověkem. Tedy stejně jako jakékoli jiné médium uznávané pro tvorbu
umění. Pouze lidský impuls a zvolená metoda jsou pokaždé odlišné.
7
VOKOUNOVÁ, Eliška. O fraktálech a tvorbě fraktální grafiky | Fler.cz [online]. Op. cit. [cit. 2012-12-14].
8
MANOVICH, Lev. Post-media Aesthetics [online]. Dostupné z:
<http://www.manovich.net/DOCS/Post_media_aesthetics1.doc>.
9
Tamtéž, s. 8. Původní znění citace:.In order to see old and new culture as one continuum; in order to make
new culture richer through the use of the aesthetic techniques of old culture; and in order to make old culture
comprehensible to new generations which are comfortable with concepts, metaphors and techniques of a
computer and network era.

4. INFOGRAFIKA K ČLÁNKU:
Obr. B – Michaela Rokosová, Vybrané momenty ve vývoji počítačové grafiky.
Interaktivní verzi časové osy naleznete na http://timerime.com/en/timeline/1635379/Vyvoj+pocitacove+grafiky/.
ARGUMENTACE VÝBĚRU TÉMATU:
Jako studentka oboru Teorie interaktivních médií, v němž se pohybujeme na pomezí vědy,
technologií a umění, jsem ve svém článku chtěla představit jednu z oblastí počítačového
umění, fraktální grafiku. Odborných pojednání referujících o fraktální grafice existuje celá
řada, všechny jsou ale zaměřené čistě na informatický kontext a přinášejí přehled typů
fraktální grafiky a způsob jejího generování. Žádný z dostupných textů se však o fraktální
grafice nesnaží pojednávat ve spojení s uměním. Proto je cílem mého článku nastínit možné
propojení ryzího počítačem generovaného algoritmu s pojmy jako umění a estetika
a obeznámit čtenáře s tímto způsobem uvažování. Název práce jsem zvolila tak, aby v něm
byly obsažené pojmy z obou zmíněných světů.
ANOTACE:
Klasické pojetí estetiky je v informatické společnosti a tvůrčí doméně digitálních médií stále
obtížněji aplikovatelné. Umělcem se může stát kdokoli – jak potom rozlišit co uměním je a co
není, dle jakých kritérií můžeme novomediální tvorbu považovat za esteticky a umělecky
hodnotnou? Článek Fraktální grafika: esteticky nosný algoritmus jako nástroj novomediální
tvorby je krátkým zamyšlením nad nastíněným tématem v kontextu konkrétní aplikace
novomediálního umění – fraktální grafiky.

5. KLÍČOVÁ SLOVA:
fraktální grafika, počítačová grafika, fraktální geometrie, umění nových médií, počítačové
umění, umění, estetika, postmediální estetika.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
1) BENEŠ, Bedřich – FORSBACH, Rafael. Visual Simulation of Hydraulic Erosion
[online]. 2004. Ciudad de México: Department of Computer Science ITESM.
Dostupné z:
<http://oddlabs.com/jo/terrain/Visual%20Simulation%20of%20Hydraulic%20Erosion.
pdf>.
2) MANOVICH, Lev. Post-media Aesthetics [online]. Dostupné z:
<http://www.manovich.net/DOCS/Post_media_aesthetics1.doc>.
3) PABST, W. – GREGOROVÁ, E. Charakterizace částic a částicových soustav
[online]. Praha: VŠCHT, 2007. Dostupné z:
<http://www.vscht.cz/sil/keramika/Characterization_of_particles/CPPS%20_Czech%2
0version_.pdf>.
4) SCHEWE, Phillip F. – STEIN, Ben. Fractal Patterns inside cells can reveal brest
cancer [online]. The American Institute of Physics, 1998. Dostupné z:
<http://www.aip.org/pnu/1998/split/pnu353-1.htm>.
5) STORCH, David. Metabolická teorie biologie aneb Nová teorie všeho (živého)?
[online]. Vesmír, 2004, roč. 83, č. 9. s. 508-516. [cit. 2012-04-29]. Dostupné z:
<http://www.vesmir.cz/clanek/metabolicka-teorie-biologie-aneb-nova-teorie-vseho-
ziveho>.
6) VOKOUNOVÁ, Eliška. O fraktálech a tvorbě fraktální grafiky | Fler.cz [online].
2011-04-05, c2008-2012 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: <http://www.fler.cz/blog/o-
fraktalech-tvorbe-fraktalni-grafiky>.
HODNOCENÍ LITERATURY:
ad 1)
- studie pojednává o praktickém využití fraktální grafiky
- je garantována oficiální vědní institucí
- autory jsou odborníci
- obsahuje odborné termíny a výpočty
- odkazuje se k jiným vědeckým studiím
ad 2)
- autorem je uznávaný odborník mediálních studií a teorie nových médií
- článek obsahuje souhrn poznatků a z nich autor vychzí při formulování nových závěrů

6. - autor se odkazuje k jiným odborným studiím a článkům
- jako všechny Manovichovy texty, i tento je poměrně dobře čtivý i pro laickou
veřejnost, což ovšem dle mého názoru neubírá na odbornosti, s jakou k tématu
Manovich přistupuje
- článek pojednává o digitální revoluci a nových uměleckých formách od 60. let 20.
století
ad 3)
- studie pojednává o praktickém využití fraktální geometrie
- je garantována oficiální vědní institucí
- autory jsou odborníci
- obsahuje odborné termíny a výpočty
- odkazuje se k jiným vědeckým studiím
ad 4)
- anotace článku pojednávajícího o praktickém využití fraktální geometrie
- článek vyšel v odborném časopise garantovém oficiální vědní institucí
- autory jsou odborníci
- obsahuje odborné termíny
- anotace popisuje článek, jehož obsah je přínosem pro výzkum rakoviny
ad 5)
- článek pojednává o praktickém využití fraktální geometrie
- autorem je odborník
- článek vyšel v přírodovědeckém časopise, jehož šéfredaktorem je odborník
- článek obsahuje odborné termíny i se slovníčkem pojmů, ale je podán čtivě i pro laiky,
což ovšem neubírá na jeho odbornosti
- odkazuje se k jiným populárně-vědným článkům ze zahraničí
ad 6)
- webová stránka je osobní výpovědí o tvorbě fraktální grafiky „amatérskou“ grafičkou
- obsahuje krátký vhled do problematiky, je tedy jasné, že se autorka o téma zabývá i po
teoretické stránce a není úplný laik
- obsahuje zajímavé obrázky – ukázky fraktální tvorby
- autorka se zamýšlí nad rozdílem autorské a neautorské fraktální grafiky a nad
problematikou, zda se jedná o umění či nikoli
- obsahuje popis praktické tvorby v programu Apophysis – čtenář si tedy dokáže lépe
představit, jakým způsobem je možné faktální grafiku tvořit.