1. Argumentace k výběru tématu
Toto téma jsem si ke zpracování vybrala z toho důvodu, že určitým způsobem souvisí
s tématem mé bakalářské práce. Toto téma je stěžejním bodem pro pochopení průběhu učení u
našich žáků, a proto je žádoucí se o tomto tématu dozvědět co nejvíce. Každý učitel by měl
být schopen se v tomto odvětví psychologie orientovat a tím zefektivnit případně předávání
znalostí svým žákům.

2. Učení, jeho specifické druhy a zásady
dodržované při průběhu učebního procesu
1. Co je to učení?
Na úvod by bylo dobré si uvést nějakou obecnou definici. „Učení je trvalá
změna v potencionálním chování jedince v důsledku zkušenosti.“1 V této definici
narážíme na tři hlavní stěžejní body učení. Učením musíme dítě (či dospělého) nějak
změnit. Učení mu musí přinést nové vlastnosti. Vlastnosti a nové poznatky získává
novou zkušeností a také nastává změna v jeho potencionálním chování. Změna
v chování a naučený poznatek může být dvojího rázu. Jednoduchý a složitý.
Za jednoduchý poznatek považujeme např. naučení zapínání knoflíků u košile.
A složitý naučený poznatek je např. naučení nové řeči.
Lidské učení se od zvířecího učení liší v jedné zásadní věci. Když se učí lidský
jedinec, pak je toto učení provázeno řadou jevů, které jsou typicky lidské. Mezi ně
řadíme například vědomí, lidskou řeč, motivy a společenské normy. I při samostatném
studiu je člověk závislý na předchozích poznatcích společnosti.
Učením se jedinec nejen vzdělává, ale skrz tento proces se snáze začleňuje
do společnosti. Jde o tzv. sociální učení.
Můžeme se také seznámit s různými psychologickými experimenty
psychologických odborníků. Máme dva hlavní proudy:
a) konekcionistický – chápeme učení v pojmech spojení mezi podnětem
z okolí a odměnou vychovávaného – silně zdůrazněná úloha okolí
b) kognitivní – „Máme-li porozumět učení, musíme se zabývat především
schopností jedince reorganizovat své psychologické pole.“2

3. 2. Zásady při učení
V této kapitole si uvedeme pár zásad, které by měly být při učení dodržovány.
1. Dítě by si mělo pravidelně opakovat naučenou látku – začnou se projevovat
pokroky.
2. Dítě by se mělo naučit kontrolovat svou práci a nacházet u sebe vlastní chyby
(zezačátku tuto roli splňuje učitel).
3. Výsledek výuky většinou nezávisí pouze na píli a dovednostech, ale také na
aktuálním stavu žáka:
a) nálada
b) rodinná situace
c) nemoc
d) vyčerpání
e) postavení v kolektivu
4. Působení učitele – na dítě působí i učitel jako osobnost (přísný, ochotný,
nadřazený).
5. Velmi důležitá je i MOTIVACE.
6. Důležité jsou i předchozí zkušenosti a vnitřní či vnější faktory.
3. Studijní návyky
Dítě, které se již učí, by mělo znát souhrn podmínek či zvyků, které by mělo
při učení dodržovat. Zde jsou některé z nich (D. Fontana – Psychologie ve školní
praxi):
a) Realistické pracovní cíle
b) Odměny
c) Dochvilnost
d) Učení v celku i v jednotlivých částech
e) Řazení látky
f) Optická i sluchová paměť
g) Opakování

4. 4. Specifické druhy učení
Grafická podpora – myšlenková mapa znázorňující učení a jeho poddruhy
4.1 Učení poznatkům
Je to tradiční osvojování si nových informací. Vědomosti plní v životě velmi
důležitou úlohu. Pomocí nich může řešit určité problémy, zhodnotit skutečnosti a
situace a pak na ni, na základě dřívějšího poznatku či zkušenosti, reagovat.
Učení poznatkům je vlastně učení za pomocí paměti. My přijmeme nějakou
informaci, určitým způsobem ji zpracujeme a pak ji dále uchováme v paměti a
používáme.
4.2 Učení senzomotorickým činnostem
Je to takový druh učení, kdy se naučíme předpokladům k pohybovým činnostem a
k činnostem náročnějším na vnímání. K činnostem, které potřebují toto učení
k fungování, jsou například sport, různé koníčky, manipulace s různými věcmi a
rozličná práce.
Důležité je zvolit metodu výuky, která musí být soustavná a neustále opakovaná,
aby nedošlo k zapomenutí (pokud se v dětství naučíme hrát na housle a 10 let
nebudeme hrát, činnost zapomeneme).

5. V tomto učení je také důležitá určitá sebereflexe. Dále zde uvedu charakteristiku
senzomotorických dovedností (Čáp,1983, s. 173):
1) při pravidelném opakování činnosti by mělo dojít k částečnému nebo úplnému
odstranění chyb. Tím bychom se měli dostat k cíli (zvládnutí zadané činnosti).
2) zvýšení výkonu a rychlost
3) snížení únavy
4) zlepšení způsobu vykonávání senzomotorické činnosti.
4.3 Učení intelektuálním činnostem
Je to učení, které nám pomáhá řešit problémy. Při tomto druhu učení si žák
musí nejprve ujasnit, co je cílem jeho učení. Určuje si, co už ovládá a naopak, co
hledá nebo co chce vědět. Snaží se shromáždit vědomosti, které již vlastní a
pokouší se je aplikovat na problém.
Znaky, které vedou žáka ke splnění úkolu, jsou motivace, vůle a autoregulace.
Motivace je hlavní poháněcí síla učení. Pokud máme svůj cíl, je motivace dobrou
cestou jak ho dosáhnout (pokud se chci podívat do Ameriky, pak musím ovládat
anglický jazyk = začnu navštěvovat hodiny angličtiny).
Řešení úkolu značně závisí také na aktuálním stavu dítěte. Vliv na to má jeho
nálada, strach, únava, problémy v rodinném prostředí nebo mezi spolužáky.
4.4 Sociální učení
Typ učení, kterým se jedinec učí žít ve společnosti. Při sociálním učení si dítě
osvojuje dovednosti a návyky, které potřebuje k životu mezi lidmi. Ze společnosti
na něj působí určité normy, motivy a rysy. Při sociálním učení narážíme na tyto
formy učení:
a) Učení napodobením
b) Učení sociálním zpevňováním
c) Identifikace – protože je identifikace poněkud složitějším pojmem
v psychologii, rozhodla jsem se uvést krátkou definici.

6. „Každý člověk – zejména dítě a mladý člověk – se někdy identifikuje
s někým: s otcem, s učitelem, se známým sportovcem, s hrdinou z románu či
filmu apod. Přejímá jeho názory a zásady (a tím i normy společenské
skupiny, ke které ta osoba patří), dochází ke zvnitřnění neboli interioraci
těchto původně vnějších společenských požadavků a norem.“3

7. Použitá literatura
 FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi: Příručka pro učitele. 1. vyd. Praha:
Portál, 1997, 383 s. ISBN 9788073677251.
o publikace patří k nejvyhledávanějším a nejznámějším
o styl psaní je jednoduchý
o text je celkově přehledný
o odborná a přitom velmi přehledná
o informace jsou objektivní
 ČÁP, Jan. Psychologie pro učitele. Vyd. 1. Praha: SPN, 1980, 384 s. ISBN
9788073672737.
o i přes k datu vydání je kniha stále aktuální
o přehledná publikace
o text je dobře srozumitelný
o rozsahově pokrývá obrovskou část oboru
o text je přehledný
 ATKINSON, Rita L. Psychologie. 2., aktualiz. vyd., V Portálu 1. Překlad Erik
Herman, Miroslav Petržela, Dagmar Brejlová. Praha: Portál, xxii, 751 s. ISBN
8071786403.
o nejznámnější z publikací k tématu psychologie
o publikace je velice obsáhlá
o pokrytí dané problematiky je více než dostatečné
o vzhledem aktualizovanému vydání je kniha velmi aktuální
o kniha je velmi přehledná
 KUBOVÁ, Libuše. Sociální učení (čtení, počty). Sociální učení (čtení, počty). 2008.
Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/S/2475/SOCIALNI-UCENI-CTENI-
POCTY.html/
o článek obsahuje jméno autora, je tedy důvěryhodný
o aktuální téma zpracované přehledným způsobem
o článek má označení odbornost, tudíž ho lze považovat za spolehlivý zdroj
o text je přehledný
o text je srozumitelný
 Slovník cizích slov. Slovník cizích slov [online]. 2005-2006 [cit. 2013-01-06].
Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz
o publikace je souhrnným seznamem odborných a cizích slov
o webová stránka je aktuální
o stránka je přehledná
o pojmy jsou řazeny abecedně, vyhledávání je tedy snazší
o záštita původní knižní publikace zaručuje správnost a odbornost

8. Poznámky:
1
Fontana, D., Psychologie ve školní praxi, nakladatelství Portál, 1997, s. 146
2
Fontana, D., Psychologie ve školní praxi, nakladatelství Portál, 1997, s. 146
3
Čáp, J., Psychologie pro učitele, nakladatelství SPN, 1983, s. 54
Klíčová slova
učení, specifické druhy učení, studijní návyky, zásady učení
Anotace
Tento text pojednává o učení a jeho druzích. Na začátku článku je uvedena obecná definice
určující, co učení je. V dalších kapitolách se dozvíme o zásadách, které by měly být
dodržovány v průběhu učení. Další kapitoly popisují způsob dělení učení do různých
specifických druhů. Toto rozdělení je zároveň prezentování i myšlenkovou mapou.