1. Autor: Bc. Eva Janštová
Argumentace výběru tématu:
K tématu sourozenecké konstelace mám speciální vztah. Stejnojmenná kniha, ze které zde mj.
budu čerpat, byla vůbec první psychologickou literaturou, kterou jsem četla před více jak
deseti lety. A proč právě ona? Pocházím z velké rodiny, často se s příbuznými scházíme a já si
začala klást otázku, proč lidi jsou takoví, jací jsou. A problematika sourozeneckých konstelací
mi poskytla jednu z možných odpovědí. Tato teorie nezodpoví veškeré lidské chování, ale dá
nám základ, na kterém můžeme stavět, protože vše o člověku začíná v rodině.
Anotace:
Text popisuje základní charakteristiky teorie sourozeneckých konstelací. Zastavuje se u dětí
v provorozeném, prostředním a posledním pořadí narození a stručně přibližuje jejich hlavní
znaky, zároveň připomíná původ, včetně autora, celého konceptu. Na závěr je přidána novější
teorie, která ukazuje další zajímavé souvislosti, které i předchozí článek podtrhují a shrnují.
Celý text vychází z vlastní zkušenosti autorky.
Klíčová slova: sourozenecké konstelace, prvorozené dítě, prostřední dítě, poslední dítě
Výběr zdrojů:
„Sourozenecké konstelace“
- autor (psycholog) staví na dlouholetých zkušenostech jak z praxe, tak z vlastního života
- vydavatelství Portál předchází dobrá pověst
- kniha pokrývá široké pole základních charakteristik, i možné další souvislosti
- autor nenásilnou formou předkládá před čtenáře teorii sourozeneckých konstelací, nechává
však na něm, jak se k tomu postaví
- informace jsou stále aktuální, jsou přenosné do budoucích generací
„An Introduction to Theories of Personality“
- kniha je unikátní co do svého obsahu, velmi podrobně charakterizuje autory a jejich teorie
ve všech souvislostech, zároveň je srovnává, že si tak můžeme uvědomit základní odlišnosti
- jazyk je velice věcný, bez citového zabarvení, infomace jsou naprosto objektivní a aktuální
„Psychologie DNES“
- časopis předchází jeho pověst, publikuje ověřené teorie, doporučován našimi přednášejícími
psychology
- články jsou aktuální, objektivní, jdoucí k jádru problematiky
„internetový zdroj“
- zdroj působí věrohodným způsobem, je pod záštitou „Moje psychologie“
- autor článku je uveden
- informace jsou aktuální, navíc velmi dobře dokreslují informace z ostatních zdrojů

2. SOUROZENECKÉ KONSTELACE
Za otce rodinných konstelací je považován Alfred Adler. Tento psycholog byl odchován
psychoanalýzou Sigmunda Freuda, ale postupem času založil vlastní školu tzv. “individuální
psychologii”. Na počátku dvacátého století přišel rovněž s myšlenkou vlivu pořadí narození
na charakteristiky člověka. Jeho pozorování je dodnes platné, podnítilo to řadu autorů k
dalším výzkumům, tak se dnes můžeme setkat s různými souvislostmi. V následujícím textu
se budu snažit držet jen základních vlastností, které jsou s daným pořadím v souladu.
Pořadí narození má vliv na řadu faktorů v lidském životě. Ovlivňuje naši povahu, vztah ke
konfliktům, volbu našeho povolání, zároveň výběr našeho partnera, postoje k tradicím či
inovacím, umění komunikace či vztah ke škole. Pro jednoduchost rozdělím pozice na dítě
prvorozené, prostřední a poslední narozené. Přičemž hraničním rozmezím je šest let, poté
bychom už hovořili o novém prvorozeném v rodině.
Prvorozené děti proměňují svět svých rodičů a to už před jeho narozením. Jsou obklopeni
bezmeznou pozorností a péčí do doby, než se jim narodí další sourozenec. Veškeré úspěchy
jsou přijímány s nadšením jak ze strany rodičů, tak i prarodičů. V jejich výchově je však znát
paradox; „rodiče jsou na jedné straně přehnaně úzkostliví a opatrní, na straně druhé chtějí
povzbuzovat svého potomka ke stále lepším a vyšším výkonům, takže bývá v dospělosti
neurotičtější a má skony ke stresu.“ (Benešovská, 2008) Proto se nemůžeme divit faktu, že
nejčastějšími návštěvníky psychologa jsou právě prvorození, kteří nezvládli tlak a nároky
rodiny.
Od malička vyrůstají v prostředí dospělých, stávají se tak z nich tzv. „malí dospělí“.
Výrazným rysem provorozených je vážnost. Život je pro ně „velká a vážná věc. Většinou
nemají rádi překvapení. Prvorození chtějí vědět, co se bude dít a kdy. Jde jim o to, aby
všechno bylo dobře zorganizováno a provedeno včas a bez chyby.“ (Leman, 1997) Prvorození
často následují rodinné normy, ctí tradice, více než u jiného pořadí narození se zde můžeme
setkat s konzervatismem. To se pojí i s výběrem zaměstnání. Vyhledávají pozice, kde se
pracuje „s přesností, vysokou schopností soustředění, houževnatostí a duševní sebekázní.“
(Leman, 1997) Můžeme je vidět mezi vědci, výzkumníky, úředníky, studenty medicíny, práva
či ekonomie. „Např. dvaapadesát procent amerických prezidentů bylo prvorozených, jen čtyři
byli z nejmladších dětí.“ (Leman, 1997)

3. Prostřední děti „se narodili příliš pozdě, aby se jim dostalo zvláštních privilegií a zacházení,
které po právu získali provorození. A také se narodili příliš brzy, aby se jim dostalo toho daru,
z něhož se těší mnozí benjaminci – uvolnění otěží disciplíny, které se odráží v tom, že ‚jim
všechno projde.‘“ (Leman, 1997) Právě ona neukotvenost v rodině zapříčiňuje, že hledají
přízeň mezi svými vrstevníky, přátelství je pro ně mnohdy více než rodina. „Prostřední bývají
handicapováni tím, že je rodiče a okolí takřka neustále srovnává se starším sourozencem. Buď
postupem času rezignují a uzavírají se do svého vlastního světa, nebo se cestou vzdoru snaží
každému dokázat svou samostatnost a své schopnosti.“ (Benešovská, 2008)
Je těžké jednoznačně definovat prostřední dítě. Ale v zásadě se vše odvíjí od prvorozeného
dítěte, se kterým je od narození poměřován, často vyráží úplně jiným směrem než jeho starší
sourozenec. „Prostřední dítě má tendenci být soutěživé nebo přímo revolucionářské,“ (Ewen,
2003) popisoval již Adler. Prostřední děti jsou často popisovány jako ti největší chudáci, ale
z vlastní zkušenosti bych dodala, že jsou díky svému postavení v rodině od mala připravováni
na život, umí uzavírat kompromisy, lépe se vyrovnávat s problémy a nebojí se sebe upozadit,
když je potřeba.
Poslední narozené děti „nutně musí žít v mocném stínu těch, kteří se narodili před nimi.“
(Leman, 1997) Vnitřně pociťují, že jejich dovednosti a znalosti nejsou ničím výjimečné pro
jejich rodiče, ale o pozornost rozhodně nepřichází, o výchovu se starají navíc i starší
sourozenci, a tak po takové péči se může stát snadno rozmazleným. „Nejmladším pak dělá
problém dospět, také mají potíže s převzetím odpovědnosti a odchodem z domova. Celý život
se chovají tak trochu jako děti. Je o nich známé, že vyžadují pozornost a velmi rádi exhibují.
Mají pověst výborných bavičů.“ (Benešovská, 2008) „Jsou srdeční, nekomplikovaní a někdy
trochu duchem nepřítomní. Jejich nadšený přístup k životu vyvolává v lidech úsměv, smách i
kroucení hloavou.“ (Leman, 1997) Pro svůj neutuchající enthusiasmus se uplatní
v zaměstnání, kde je nutný kontakt s lidmi. Jsou výborní moderátoři či prodejci.
Na závěr bych zmínila výzkum Franka J. Sullowaye, který započal v roce 1970, přišel se
zjištěním, že „většinu důležitých objevů, těch, které změnily myšlenkový obsah evropské
civilizace, udělali mladší sourozenci.“ (Cílek, 2010) I v případě, že původním autorem je
provorozený syn (Freud, Newton, Eintein…), je teorie rozšiřována mladšími sourozenci.
„Prvorození bývají více konzervativní, asertivnější, častěji dominují. Mívají více ambicí,
žárlivěji si hlídají své postavení, víc se brání změnám, konkurenci, snadněji se identifikují
s mocí a autoritou. Mladší sourozenci jsou na druhou stranu otevřenější, přizpůsobivější a
mají větší schopnost měnit své názory a postoje. Snadno přijímají revoluční myšlenky, které
mění uznávaný řád světa.“ (Cílek, 2010)
Použitá literatura:
Benešovská, J. (2008). Sourozenecké konstelace. /elektronická verze/ Moje Psychologie.
Dostupné z http://mladazena.maminka.cz/scripts/detail.php?id=380737
Cílek, V. (2010). Zrozen jako objevitel a rebel. Psychologie DNES, 5, 46-47.
Ewen, R. B. (2003). An Introduction to Theories of Personality. London: Lawrence Erlbaum
Associates.
Leman, K. (1997). Sourozenecké konstelace. Praha: Portál.