Racionalismus a empirismus
17.- 18. století

Poznání

Gnoseologie neboli epistemologie
• Filozofie
klade si otázky:
- co to je bytí či jsoucno – ontologie
- jak jsoucno poznáváme – gnoseologie
(epistemologie)
• 17. století se soustředilo na otázku, jak
poznáváme

Kopernikánský obrat
• „Kopernikánský obrat“
= geocentrické chápání kosmu nahrazeno
heliocentrickým chápáním
• Konsekvence:
- dosud přijímaný řád
geocentrického kosmu
byl založen
na optickém klamu!

Kopernikánský obrat a jeho
konsekvence
• Je nutné prověřit, z čeho naše poznání vychází
• TEDY:
• První není otázka
po pravdě,
ale spíše otázka
po metodě,
po cestě,
kterou se máme
ubírat, aby
naše poznání
bylo spolehlivé

Co je pravda?
• Protagoras
Pravda je subjektivní, relativní
pravda je výsledkem našeho poznání
• Sokrates, Platon, Aristoteles
pravda je objektivní
Pravda je ztotožněna se skutečností, která je objektivní
entitou, která existuje nezávisle na skutečnosti (a
člověku) i na naší schopnosti ji poznat

Od 17.století
Centrem zájmu je poznání
• V centru zájmu filozofů je poznáni
• Je možné dosáhnout „pravdivého“ poznání?
• Jsou naše informace o jsoucnu věrohodné a
pravdivé? (Točí se Slunce kolem Země nebo
naopak?)
• Jakou metodu poznání volit, abychom dospěli
k odůvodněnému přesvědčení?

Počitek, vjem, představa
• = smyslová zkušenost - empirie
• 1. počitek – jako jednoduchý impuls (vzniká
podrážděním receptorů)
• 2. Vjem – komplex počitků, obsahuje i určitou
míru uvědomění
• 3. Představa – obraz předmětu v paměti (a to i
bez přímého kontaktu s předmětem)

Pojem, soud, úsudek
• Smyslové vjemy lze abstrahovat do obecné roviny -
konkrétní znaky lze snímat z jedinečného nositele
• 1. Pojem – vzniká pomocí smluvených znaků (řeč –
slova)
• 2. soud – kombinace pojmů (Jablko je červené)
• 3. Úsudek – soubor soudů, z nichž bývá odvozen další
závěr.
Jablko je ovoce. Ovoce je zdravé.
Závěr: Jablko je zdravé.
• Jedná se o svébytný myšlenkový proces, který se
neopírá o smyslovou povahu věcí.

Usuzování
jako nejvýznamnější úkon poznání
Dva typy usuzování
1. Indukce – vychází ze smyslového materiálu
(používá často experiment), opírá se o empirii. Ale
je nespolehlivé (nikdy nemůžeme získat veškerou
zkušenost o události, jevu …)
2. Dedukce – vychází z racionálního náhledu
- není závislá na empirii
- vychází z předem daných axiómů (předpokladů)
- jde o postup od obecného k jedinečnému
- použití: logika, matematika

Dva tábory filozofů novověké filozofie
1. Empirismus
- základem poznání je poznání smyslové
a metoda indukce
- justifikace prostřednictvím smyslové empirie
2. Racionalismus
- základem poznání je poznání rozumové
a metoda dedukce
- justifikace prostřednictvím racionální jistoty

Empirismus

Franacis Bacon
Anglie, 1561-1626
- Rozchod se spekulativním, duchovním myšlením
středověku
- Přírodu je nutné poznávat, a to plánovitě
- Cílem je vědění
- Metodou poznání je indukce = srovnávání
různých pozorování a experimentů. Jejich
postupným zobecňováním se odhaluje nějaká
obecná forma nebo přírodní zákonitost.

John Locke
• Anglie, 1632-1704
• Rozum je po narození „tabula rasa“
není v něm nic vrozeno, dáno…
• Poznání má původ ve zkušenostech
• „Nic není v rozumu, co předtím
nebylo ve smyslech“

John Locke
proces poznání
1. lidská mysl je jako nepopsaná deska. Nejprve je „prázdná“.
2. v důsledku poznávání smysly vznikají v mysli jednoduché
představy (ideje)
3. z jednoduchých idejí vytváří rozum ideje komplexní
Prvotní je smyslové vnímání. Jedině tak se do mysli dostanou
informace.
Rozumové poznání je aposteriorní
(přichází „potom“)
Lidská mysl se postupně (na základě potkávání se s vnějšími
„věcmi“) postupně zaplňuje.

George Berkeley a solipsismus
• Irsko, 1685-1753
• Berkely dovedl empirismus ad absurdum
• Jedinou jistotou je, že existuje vnímající osoba
(divák)
• Klade si otázku: bude ona pozorovaná věc
existovat, když přestane existovat divák?
• Berkeley vyvozuje závěr:
je to teprve moje vnímání, které uděluje
věcem jejich existenci = solipsismus

Racionalismus

Zdůraznění rozumu
• Rozum je nástroj poznání
• Vzor metody je matematika
která stojí mimo náboženství a vyznačuje se
nejvyšším stupněm obecné platnosti
• Filozofie rozumu – její emancipace je završena
francouzskou revolucí a „německým
idealismem“ 19.století.

Kritika empirismu ze strany
racionalistů
• Smysly samy o sobě nestačí – samy o sobě neumí
„posuzovat“
• Co nám tedy umožňuje usuzovat, vytvářet soudy
atd. ?
• Je to rozum
• Rozum existuje apriori
• Lidská mysl je vybavena vrozenými idejemi a
schopnostmi
• Lidská mysl není tabula rasa

René Descartes
René Descartes (1596 – 1650)
filozof, matematik.
Otec moderní filozofie.
Cogito ergo sum – Myslím, tedy jsem
– 1637
• empirické poznání není východiskem
• naše mysl není tabula rasa
• v naší mysli máme vrozené ideje
(ideje jsou v mozku obsaženy od chvíle,
kdy se narodíme)
• Teprve potom přichází empirické poznatky:
naše mysl začne pracovat se smyslovými vjemy

Descartes a „Myslím, tedy jsem“
• Descartes se zabývá dobově nastoleným
problémem: pochybuji o věcech, jevech a
děních kolem sebe (o jejich pravdivosti)
• Descartes říká: je nutno pochybovat o tom, co
vidíme
• myslím na něco (ono něco je mimo mou
mysl, tedy není jasné, jestli opravdu existuje)

Descartes a „Myslím, tedy jsem“
• Descartes se ptá:
je tedy vůbec něco,
o čem nemusím pochybovat?
• Odpovídá:
No přece pochybování samé!
To, že pochybuji, nelze ničím
zpochybnit.
• A Descartes se ptá:
A jak to, že pochybuji?
• A odpovídá: No protože myslím!
•
• Závěr: Myslím, tedy jsem – Cogito ergo sum

Descartův dualismus jsoucen
• Existují:
1. substantia extenta (rozprostraněná jsoucna,
substance). Jsou fyzikálně rozprostraněná (jsou
hmotná, zabírají místo)
2. substantia cogitans (jsoucna nerozprostraněná).
Nezabírají místo (myšlení, ideje…)
• Tyto dvě substance existují vedle sebe a
nepřekážejí si

René Descartes's
illustration of dualism.
Inputs are passed on by
the sensory organs to the
epiphysis in the brain and
from there to the
immaterial spirit.

Descartes a Bůh
• Odkud pocházejí ony vrozené ideje?
Co nebo kdo mě obdařil schopností vědět
(přemýšlet)?
• Descartes odpovídá: Bůh

Descartes a Platón
• Descartes se ptá:
Jsem dokonalý? Může člověk poznávat dokonale?
• Odpovídá: ne. Nanejvýš dokonalý je Bůh.
• Víme, že dokonalé existuje. Víme, že existuje
dokonalá idea.
Člověk nemůže poznávat dokonale, ale Bůh mu
dal dar: může alespoň nahlédnout (tím, že bude
pracovat na poznávání věcí)

Descartes a vědecké poznávání světa
• Člověk popisuje a zkoumá svět
• Velkým pomocníkem je věda
• Výsledkem zkoumání jsou myšlenkové
konstrukce
• Tyto konstrukce jsou výplodem lidského
mozku a nejsou vlastností věcí samých, ale jen
našimi gnoseologickými výtvory.
• Z hlediska pozorování člověka jsou tyto
konstrukce pravdivé a správné

Karteziánské myšlení
• Člověk popisuje svět (onen rozprostraněný svět)
prostřednictvím vědy
• A vytváří vlastní konstrukce (pomocí rozumu)
= soubor zákonů
které logicky popisují dané jevy a pomáhají člověku v
rozvoji společnosti ve všech jejích oblastech
Tento typ myšlení ovlivnil euroamerickou společnost na
dlouhou dobu:
- člověk se spoléhá na exaktní vědy
- zavrhuje neracionální přístupy
- nevšímá si intuice, emocí, atd.

Descartův obrat k subjektu
• Jediné, co je jisté, je
že mé myšlení existuje.
Proto je třeba poznávat mé myšlení (ne objekt mimo mě)
• = obrat k subjektu
• myslící já jako střed světa
• → sebejistota lidského subjektu – rozumu, člověk je neotřesitelným
základem pravdy
tuto pravdu si ve svém konstruování nárokuje
• Důsledky:
• → moderní člověk je člověk nezávislý, ale též pochybující
• → moderní člověk je odkázán sám na sebe (vyústí v „krizi
moderního člověka“)

René Descartes's
illustration of dualism.
Inputs are passed on by
the sensory organs to
theepiphysis in the brain
and from there to the
immaterial spirit.

Locke
• Vliv na osvícentví
• Práce o společensti
• Zakladatele liberalismu – společenská smlouva