1.
MATEŘSKÝ JAZYK
Mgr. Veronika Krejčí, Český jazyk – Mateřský jazyk
Katedra českého jazyka a literatury PdF Univerzity Palackého v Olomouci

2.
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
FONETIKA a FONOLOGIE jsou nauky
o zvukové stránce jazyka.
DEFINICE:
FONETIKA se zabývá tvorbou hlásek,
jak se šíří prostorem i jak je slyšíme.
FONOLOGIE zkoumá funkci zvuků v řeči.
Zabývá se těmi zvuky, které dokáží odlišit
význam. Nejmenší zvuková jednotka,
které dokáže odlišit slova mezi sebou
nebo jejich tvary, se nazývá foném.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
FONETIKA A FONOLOGIE

3.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
VZNIK ŘEČI – MOZKOVÁ CENTRA A MLUVIDLA
Orgány, které se podílejí na mluvení, označujeme termínem MLUVIDLA. Tvoří je:
DEFINICE:
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
A. Dýchací (respirační) ústrojí, kde vzniká proud vzduchu – plíce, průdušnice
a průdušky. Jedná se o proces RESPIRACE.
B. Hlasové (fonační) ústrojí, v němž se vytváří tón hlasu – hrtan s hlasivkami.
Jedná se o proces FONACE.
C. Hláskovací (artikulační) ústrojí, v němž se hlas přetváří na řeč pomocí orgánů
pasivních (tvrdé patro, čelisti a zuby) a aktivních (jazyk, rty a měkké patro).
Jedná se o proces ARTIKULACE.
Schopnost mluvení je dána pouze člověku. Mluvení je řízeno MOZKOVÝMI CENTRY.

4.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
VZNIK ŘEČI – RESPIRACE, FONACE, ARTIKULACE
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
RESPIRACE – V respiračním ústrojí vzniká proud vzduchu.
FONACE – Výdechovým proudem vzduchu z plic se
rozkmitají hlasivky (hlasivkové valy se přibližují a oddalují
a vytvářejí hlasivkovou štěrbinu, která zřeďuje a zhušťuje
výdechový proud pod hlasivkami). Rozkmitáním hlasivek
vzniká tón. Ten se dále v rezonančních dutinách (hlavové,
nosní, ústní, krční, prsní) přetváří v lidský hlas.
ARTIKULACE – Artikulačními orgány je nakonec upravován
v řeč.
Schopnost mluvení (vyjadřování se článkovanou řečí) je dána pouze člověku.
Živočichové se dorozumívají jinými způsoby.

5.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
MLUVIDLA – HLASOVÉ A HLÁSKOVACÍ ÚSTROJÍ
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Hrtan s hlasivkami
Jazyk
Dolní čelist
Dolní ret
Dolní zuby
Horní zuby
Horní ret
Horní čelist
Průdušnice
Hlasivky
Záklopka hrtanová
Otevřené
hlasivkové
vazy
Uzavřené
hlasivkové
vazy
HRTAN
Tvrdé patro
přední
zadní
Měkké
patro

6.
MLUVIDLA – HLASOVÉ A HLÁSKOVACÍ ÚSTROJÍ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
MLUVENÍ
VYDECHOVÁNÍ

7.
b) SAMOHLÁSKY (VOKÁLY) – Je jich 10. Jsou to tóny.
Jsou znělé a ústní. Výdechovému proudu zůstává
volný průchod, rozdíly jsou dány polohou jazyka a rtů.
DVOJHLÁSKY (DIFTONGY) – Česká je jen 1 (ou),
ostatní jsou zdomácnělé (au, eu).
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
SYSTÉM ČESKÝCH HLÁSEK
ROZDĚLENÍ:
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
České hlásky se dělí na:
Hlásky zapisujeme pomocí speciálních znaků.
Zápis hlásek se nazývá FONETICKÁ TRANSKRIPCE [].
a) SOUHLÁSKY (KONSONANTY) – Je jich 25. Jsou to šumy (výdechový proud prochází
úžinou, nebo naráží na překážku vytvořenou mluvidly).

8.
I. Podle délky dělíme samohlásky na:
II. Podle způsobu tvoření (viz vokalický trojúhelník):
ROZDĚLENÍ SAMOHLÁSEK:
Samohlásky krátké (a, e, i, o, u) a samohlásky dlouhé (á, é, í, ó, ú).
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
SAMOHLÁSKY (VOKÁLY)
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
VOKALICKÝ
TROJÚHELNÍK
Podle vodorovné polohy jazyka
přední (jazyk vpředu) střední zadní (jazyk vzadu)
Podle
svislé
polohy
jazyka
vysoké
(jazyk nahoře)
i, í u, ú
středové e, é o, ó
nízké
(jazyk dole)
a, á
rty nezaokrouhleny rty široce
otevřeny
rty zaokrouhleny

9.
Znělé (hlasivky
kmitají)
Neznělé (hlasivky
se nezapojují)
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
I. Podle znělosti dělíme souhlásky na:
ROZDĚLENÍ SOUHLÁSEK:
SOUHLÁSKY (KONSONANTY)
Párové Nepárové
b v d ď z ž g dz dž ř ch m n ň ƞ j l r h
p f t ť s š k c č ř ch
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Souhlásky měkké (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň), tvrdé (h, ch, k, r, d, t, n) a
obojetné (b, f, l, m, p, s, v, z).
II. Podle následné tvrdosti i/y:

10.
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
III. Podle místa tvoření a zapojení mluvidel a způsobu tvoření dělíme souhlásky na:
ROZDĚLENÍ SOUHLÁSEK:
SOUHLÁSKY (KONSONANTY)
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Retné Reto-
zubné
Zubo-
dásňové
Předo-
patrové
Zado-
patrové
Hrtanové
Závěrové
(okluzívy)
b m
p
d n
t
ď ň
ť
g ƞ
k
Polozávěrové
(semiokluzívy)
c č
dz [Ʒ] dž [Ǯ]
Úžinové
(konstriktivy)
v
f
z ž l r ř
s š ř
j ch
ch
h
Souhlásky závěrové – zvuk zazní v okamžiku proražení překážky výdechovým proudem,
polozávěrové – výdechový proud nejprve překoná překážku a poté vychází štěrbinou,
úžinové – výdechový prochází úžinou.
V tabulce je barevně odlišena znělost souhlásek:
- souhlásky znělé,
- souhlásky neznělé.

11.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
VÝSLOVNOST
Správným tvořením jednotlivých hlásek se zabývá ORTOFONIE,
spojování hlásek do slovních a větných celků řeší ORTOEPIE.
Obě tyto disciplíny stanovují výslovnostní normu.
Nápravou nesprávné se zabývá výslovnosti LOGOPEDIE.
DEFINICE:
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
a) Základní (neutrální) styl – ve veřejných projevech kultivovaného denního stylu
(škola, TV, rozhlas, přednášky, jednání…).
b) Vybraný (vyšší) styl – ve slavnostních oficiálních projevech.
c) Běžný (nižší styl) – v denním hovorovém styku s menšími nároky na výraznost.
Výslovnost dělíme podle spisovných jazykových projevů na
3 VÝSLOVNOSTNÍ STYLY:

12.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
SPRÁVNÁ VÝSLOVNOST (ORTOEPIE)
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
PRAVIDLA SPRÁVNÉ VÝSLOVNOSTI:
Při správné výslovnosti v češtině pečlivě vyslovujeme všechny hlásky a dodržujeme
také délky samohlásek.
Problematická je výslovnost některých hlásek, resp. hláskových shluků, u nichž dochází
v důsledku snahy o zjednodušení výslovnosti k hláskovým změnám.

13.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
SPRÁVNÁ VÝSLOVNOST (ORTOEPIE)
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
I. ASIMILACE (SPODOBA) ZNĚLOSTI – U shluků párových souhlásek dochází
k vzájemnému ovlivňování znělosti:
a) Asimilace progresivní (postupná)  Ve dvojici hlásek se mění znělost 2. hlásky
(např. svátek – V se kvůli neznělému [s] vyslovuje jako neznělé také [f]).
b) Asimilace regresivní (zpětná)  Ve dvojici hlásek se mění znělost 1. hlásky
(např. sbírat – S se kvůli znělému [b] vyslovuje jako znělé [z]).
- Výjimečně (regionálně) lze využít oba postupy (např. slovo shoda se vyslovuje jak
[schoda], tak [zhoda]).
c) Asimilace daná polohou – Na konci slova dochází u párových souhlásek ke ztrátě
znělosti (např. led [let], plod [plot]).
HLÁSKOVÉ ZMĚNY:

14.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
II. ELIZE – Souhláskové shluky párových souhlásek stejných nebo odlišných znělostí
někdy vyslovujeme zjednodušeně [mňeký, Ana, víťeství, prázňiny].
III. EPENTEZE – Pokud jsou si sousedící hlásky artikulačně blízké, hůře se vyslovují
(např. SŠ, DĎ, TŤ atd.). Pro snazší výslovnost mezi hlásky někdy vkládáme jinou
hlásku [osum, berla-berel, se psem].
V. Na morfologických švech mohou vznikat také samohláskové shluky (HIÁTY).
Některé se vyslovují s přímým přechodem [poučný], některé s rázem [modroʔoký],
k některým se přidává hiátová hláska J [fijalka].
HLÁSKOVÉ ZMĚNY:
SPRÁVNÁ VÝSLOVNOST (ORTOEPIE)

15.
SIGMATISMUS (sykavky), LAMBDACISMUS (L), ROTACISMUS (R),
ROTACISMUS BOHEMICUS (Ř) – scházejí kmity, nebo jsou
prováděny na nesprávném místě),
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
NESPRÁVNÁ VÝSLOVNOST
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
VADY VÝSLOVNOSTI:
POHODLNÁ VÝSLOVNOST – Při pohodlné výslovnosti mohou zanikat některá písmena,
např. J [moe, tvoe] a H [too druého].
PROTEZE – Jedná se o nespisovné vkládání souhlásek před
samohlásku na začátku slova – [vokno, holomóc].
METATEZE – Při výslovnosti artikulačně obtížných shluků
někdy dochází k nesprávné záměně hlásek [žlička, verlyba].
NESPISOVNÁ VÝSLOVNOST:

16.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
VÝSLOVNOST × PRAVOPIS
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
- I/Y [i], Í/Ý [í].
- Ů/Ú [ú].
- DĚ, TĚ, NĚ [ďe, ťe, ňe].
- DI, TI, NI [ďi, ťi, ňi].
- BĚ, PĚ, VĚ vyslovujeme [bje, pje, vje].
- MĚ vyslovujeme dvojím způsobem
[mňesto/mjesto], [mňenit/mjenit].
PROBLEMATICKÉ HLÁSKY A HLÁSKOVÉ SKUPINY VZHLEDEM K PRAVOPISU:

17.
Zvukové prostředky řeči (FRÁZOVÁNÍ a MODULACE) dokáží zvukově prokreslit
a zvýraznit obsah promluvy, vyjadřují i osobní zaujetí.
FRÁZOVÁNÍ je členění řeči v průběhu času.
MODULACE je obměna a zvýraznění řeči.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY SOUVISLÉ ŘEČI
DEFINICE:
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Nežádoucí jsou krajní polohy použití
zvukových prostředků – AFEKTOVANOST
(nápadné a nadměrné využití), nebo
naopak MONOTÓNNOST.

18.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
FRÁZOVÁNÍ (ČLENĚNÍ ŘEČI)
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLABIKA je nejmenší mluvní jednotka. V jejím jádru je vždy obsažena samohláska, či
dvojhláska, nebo jsou nahrazeny slabikotvornými hláskami R, L, M (krk, vlk, osm).
Typy slabik:
- Otevřené – Začínají, nebo končí samohláskou, nebo slabikotvornou hláskou.
Uzavřené – Začínají a končí souhláskou.
- Krátké – Obsahují krátkou samohlásku.
Dlouhé – Obsahují dlouhou samohláskou.
- Měkké – Obsahují i/í.
Tvrdé – Obsahují y/ý.
- Přízvučné – Označují začátek každého
plnovýznamového slova.
Nepřízvučné.

19.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
FRÁZOVÁNÍ (ČLENĚNÍ ŘEČI)
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
MLUVNÍ (PŘÍZVUKOVÉ) TAKTY vznikají spojením 1 slabiky přízvučné s několika
nepřízvučnými.
TAKTOVÉ SKUPINY vznikají seskupením více mluvních taktů. Podle obsahové
souvislosti vytváří pauzami ohraničené VĚTNÉ ÚSEKY. Tvoří je obvykle několik
mluvních taktů.
SLOVNÍ PŘÍZVUK je zvukové zvýraznění. V češtině je přízvuk
na 1. slabice každého plnovýznamového slova. K této slabice
se případně přidává také jednoslabičná předložka (např. v lese).
RYTMUS ŘEČI se realizuje pomocí slabik. Je tvořen sledem taktů
a podmíněn kladením přízvuku.

20.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
MODULACE (OBMĚNA A ZVÝRAZNĚNÍ ŘEČI)
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
A) MODULACE SILOVÁ
DYNAMIKA (HLASITOST) ŘEČI a její změny – Realizuje se pomocí
slabik přízvučných a nepřízvučných.
VĚTNÝ PŘÍZVUK je totožný s významovým jádrem věty, stojí obvykle
na konci věty. Chceme-li zvýraznit jiné slovo, umístíme ho obvykle
na začátek věty a označíme ho DŮRAZEM (zesílíme jeho přízvuk).
B) MODULACE TÓNOVÁ
INTONACE (MELODIE) ŘEČI – Vyjadřuje ji slovesný způsob
(oznam., rozkaz., podmiň.) a postoj mluvčího (druhy vět).
a) kadence (klesavá intonace)
b) antikadence (stoupavá intonace)
c) polokadence – Zvýrazňuje konec vět, větných úseků, jimiž výpověď nekončí.

21.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
MODULACE (OBMĚNA A ZVÝRAZNĚNÍ ŘEČI)
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
C) MODULACE ČASOVÁ
TEMPO ŘEČI – Závisí na individuálních zvyklostech a sdělování záměru
mluvčího.
D) HLASOVÉ BARVY
BARVA HLASU je individuální. Je dána kvalitou užití rezonančních
dutin při tvoření hlasu. Podílí se na ní ale i charakterové vlastnosti,
stupeň zaujetí a momentální psychický stav.

22.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
SHRNUTÍ
CO BYSTE MĚLI ZVLÁDNOUT?
DEFINOVAT TERMÍNY
Fonetika a fonologie
Souhláska, samohláska, dvojhláska
Ortofonie, ortoepie, logopedie
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
TŘÍDIT
Klasifikace českých hlásek
dle různých kritérií
POPSAT
Mluvidla
Vznik řeči (respirace, fonace, artikulace)
Pravidla spisovné výslovnosti a hláskové změny (asimilace, elize, epenteze)
Nespisovná výslovnost (pohodlná výslovnost, proteze, metateze)
Vady výslovnosti
Zvukové prostředky souvislé řeči (frázování a modulace)

23.
MATEŘSKÝ JAZYK
Mgr. Veronika Krejčí, Český jazyk – Mateřský jazyk
Katedra českého jazyka a literatury PdF Univerzity Palackého v Olomouci
DĚKUJI ZA POZORNOST.