1. Anotace
Přestože můj studijní program je učitelství na druhém stupni, záměrně jsem si zvolila
jazykovou propedeuticu, a to z důvodů, že si myslím, že oproti druhému stupni se mu věnuje
jen velmi malá pozornost v rámci výuky cizího, resp. anglického, jazyka, přestože je těchto
několik prvních let pro dítě důležitým obdobím, ve kterém si vytváří základ nejen pro další
studium ale i pro celkový svůj vývoj a utváření osobnosti.
Diskuse o výuce cizích jazyků v raném věku, tj. v preprimárním a primárním
vzdělávání, je v současné době v České republice aktuální a probíhá v odborných
i popularizačních publikacích (např. Hanušová, Najvar 2006; Ježková 2006; Jílková
2005; Zapletalová 2006; Zbranková 2005). Metodika seznamování dětí předškolního věku
s cizím jazykem je úplně jiná než ta, jejímž prostřednictvím se učí starší děti v základní škole.
Velice důležitá je propedeutika. Názory odborníků na zavedení výuky cizího jazyka do
mateřských škol nejsou sjednocené, protože problém zahrnuje řadu neznámých. Je tady však
společenská objednávka, na kterou budeme muset reagovat. Záměrem je rozvíjení takových
dovedností, které usnadní učení cizím jazykům i jazyku mateřskému. Cílem tohoto článku je
však zaměřit na problematiku rozvoje u děti pozitivní postoje k jazykové rozmanitosti a tak je
vychovávat k životu v jazykově a kulturně různorodé evropské společnosti.
Do kontextu jazykové polityky Rady Europy zapadá průzkum Eurobarometru o jazykových
znalostech a schopnostech obyvatel Evropské unie. V druhé kapitole jsem stručně uvádím
statistické údajě speciálního sociologického průzkumu, který si Europská komise nechala
vypracovat v roce 2005. (viz text a infografiku)
Kličová slova
primary educations, propedeutica, early language teaching, languade preparation,
předškolácí
Jak na cizí jazyk?
Jak to udělat, aby se naše dítě naučilo aspoň jeden světový jazyk stejně dobře jako rodnou
češtinu? To je otázka, kterou řeší každý rok další a další rodiče. vstříc jim vycházejí desítky
jazykových škol a snaží se i školy mateřské a základní.přesto výsledky nejsou pořád valné.
Čím to je?
Vysvětlení by mohl poskytnout de facto každý, kdo kurzy a hodinami cizích jazyků někdy
prošel. Učit se slovíčka a gramatiku je ve skutečnosti vždycky větší čí menší otrava.
Snad nebudeme znít příliš kacířský, když si položíme otázku, jestli nemůže být problém v
učitelích samých. Tedy ne v tom, že by neuměli učit, ale jednoduše už v tom, že jsou učitelé.
Stačí zapátrat v minulostí lidí, kteří umějí nebo uměli cizí jazyky opravdu dobře, a zjistíme,že
důležitější roli než pedagogové u nich sehráli nepedagogové.
Například v knize Pavla Hajného „Marie Baťová — první dáma Zlína“, která mapuje osudy
celé rodiny význačného českého podnikatele, se na základě zjištěných skutečností píše i o
výchově jediného syna Tomáše. Mimo jiné čteme: „... tenkrát také rozhodl, že najmou
vychovatelku. Nejprve jen proto, aby mohli spolu zase cestovat, pak se však dohodli, že
najmou takovou, která Tomíka naučí i jazykům.“ Slečna Aida to s Tomíkem uměla. „Věčně
usměvavá mu byla o něco starší kamarádkou, hrála si s ním, nač on chtěl, a pokud to bylo
možné, dovolila mu první poslední.“ Pro chlapce to však mělo jeden háček. Nedostal z ní ani
jedno slovo česky. Těžko říct, kolik mu bylo, když začal vnímat vedle češtiny i němčinu, ale
nejspíš ne víc než tak čtyři roky.[1]

2. Nelze popřít, že jde o nejefektivnější a svým způsobem i nejméně bolestivou cestou učení.
Nechybí jí totiž to nejdůležitější, motivace. potřebuji něco sdělit a chci (musím) vědět, co ten
druhý říká.
Stejnou roli jako vychovatelka u Baťů může přitom sehrát i kamarád — vrstevník dítěte,
který mluví například anglicky nebo německy, fotbalový nebo baseballový trenér původem z
anglicky mluvící země, který neovládá češtinu. Důležité je, aby jazyk nebyl účelem, ale
prostředkem k něčemu smysluplnému.
Někteří rodiče se pokoušejí mluvit s dětmi cizím jazykem sami. „to ale moc nefunguje“, děti
jim třeba rozumí, ale v českém prostředí mají tendenci odpovídat česky. Prostě necítí nutnost
dorozumívat se jinak. I když rodiče umí skvěle anglicky, či dokonce je někdo z rodičů rodilý
mluvčí, jednoznačně i za těchto podmínek doporučujeme dítě umístit do předškolního zařízení
s výukou v anglickém jazyce (tedy i za účasti učitelů rodilých mluvčí). Dítě si pomalu začne
osvojovat nejen základní fráze a termíny, ale začíná pomalu v cizím jazyce uvažovat, což je
ten největší benefit, který si děti mohou z takové školky odnést. Tento cíl může být dosažený
pouze tehdy, pokud má každý učitel na starosti maximálně 6 dětí a s dětmi cíleně pracuje po
určité období (zpravidla min. 1 školní rok). Děti si navíc začnou osvojovat návyky, kterou
mohou získat jen v kolektivu s denním režimem.
Zajištění kontinuálnosti výuky cizího jazyka úzce souvisí rovněž s otázkou, kdy je
nejvhodnější s výukou cizího jazyka začít. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že raný
začátek nezajišťuje automaticky výraznou úspěšnost.
Období krátce po narození a rané dětství poskytuje ideální příležitost, kdy můžete své dítě
zcela ponořit do cizího jazyka. Děti získávají schopnost porozumět mnohem dříve, než se
naučí mluvit, a prostředí bohaté na jazyky je pro ně velmi přínosné. Je to proto, že se učí
poslechem. Z výzkumu je patrné, že čím více slov děti slyší, tím rychleji se naučí mluvit.
Častý každodenní styk se slovy a aktivní sociální zapojení pomáhají k dokonalejšímu vývoji
mozkových drah, které podporují učení jazyků. Nejlepší je samozřejmě aktivní učení
založené na interakci s dítětem, která probíhá v angličtině. Stačí mluvenou angličtinu zařadit
do běžného života. Používáme ji při hrách, při jídle, při koupání, oblékání, přebalování, jízdě
autem i při procházce v parku. Vhodným doplňkem je i pasivní učení pomocí přehrávání
písniček a videí, ve kterých vystupují rodilí mluvčí. Stejně jako v mateřštině můžeme hovořit
o čemkoli, co dítě zajímá. Není třeba čekat, až si dítě osvojí jedno téma, než přejdeme na
druhé. Pokud dítě bude denně vystaveno takovémuto aktivnímu a pasivnímu učení angličtiny
(nebo jakéhokoli jiného jazyka), osvojí si porozumění a později i výslovnost naprosto
přirozeně.
Taková možnost existuje už několik let pro všechny školy v Česku, pouze málokteré ji však
využívají a hlavně jen málokde učí anglicky člověk, kterému opravdu nelze odpovídat česky.
Povinnost vyučovat jeden cizí jazyk mají české základní školy od třetí třídy. „Ředitel školy
může zařadit cizí jazyk již dříve, tedy i od první třídy,“ vysvětlila Helena Müllerová z
ministerstva školství. S výukou cizího jazyka mohou však začít už mateřské školky. Nařízené
to ale nemají a záleží zcela na jejich rozhodnutí.
Jazykové vzdělávání dětí v raném věku bude zajišťováno speciálně vyškolenými učiteli
mateřských škol. Na základě zkušeností odborníků děti v raném věku potřebují mít tuto výuku
zařazenu denně v krátkých intervalech. Materiály, které budou pro tuto výuku používány,
budou k dispozici též rodičům dětí.[2]
Jazyková politika České republiky vychází z jazykové politiky Rady Evropy a Evropské
unie. V rámci ní byla v posledním desetiletí realizována řada opatření směřujících ke zlepšení

3. úrovně jazykového vzdělávání a naplnění cíle, aby každý občan Evropy byl schopen
komunikovat alespoň ve dvou dalších jazycích kromě mateřského.
Vyučování v cizím jazyce v předškolním věku je v souladu s cíli Národního plánu výuky
cizích jazyků zahájeno, ale není zapracováno do vzdělávacího systému.
Je třeba se zaměřovat na kvalitu výuky, nikoli pouze na kvantitativní ukazatele. Zajištění
dostatečného počtu kvalifikovaných učitelů, které je nezbytnou podmínkou výuky cizího
jazyka u dětí, není řešitelné v krátkém časovém horizontu. Vzdělávání učitelů by logicky
měla předcházet odborná příprava vzdělavatelů učitelů. Učitel cizího jazyka by měl projít
nejen pregraduálním vzděláváním, ale měl by i dále rozvíjet své profesní znalosti a
dovednosti.[3] Zvládnutí cizího jazyka není totiž závislé na tom, odkdy se jej dítě začne učit,
ale na kvalitním jazykovém i pedagogickém vedení, na pravidelnosti a výši hodinové dotace
pro samotnou výuku. Nestačí tedy pouze přání a tlak rodičů a nadšení vyučujícího.
Většina Evropanů si myslí, že nejlepším věkem pro zahájení výuky prvního a
druhého cizího jazyka u dětí je šest let a více (55 % a 64 %), jinými slovy na
základní škole. Pokud jde o otázku zahájení výuky dvou cizích jazyků v raném věku, 39 %
občanů
EU by souhlasilo s tím, aby se děti začaly učit první cizí jazyk před dosažením
věku 6 let. Avšak pouze 17 % respondentů sdílí tento názor, co se týče druhého cizího
jazyka.
77 % občanů EU se domnívá, že děti by se měly jako první cizí jazyk učit
angličtinu. Angličtina se na prvním místě umístila ve všech zemích, kde byl proveden
průzkum, s výjimkou Spojeného království, Irska a Lucemburska. Dále následuje
francouzština (33 %) a němčina (28 %).[4]
http://infogr.am/QA2b-Ktere-dva-jazyky-krome-vaseho-materskehoby-se-mely-ucit-deti/
Přestože je u nás povinná výuka cizích jazyků až od základní školy, najdou se i kurzy pro
mnohem menší děti. Výjimkou již nejsou pro tříleté, zvláštností je však možnost chodit na
kurzy angličtiny i s dětmi od tří měsíců. Tuto možnost v Česku již pět let nabízejí centra
Helen Doron Early English a Mezinárodní Montessori MŠ od věku 1,5 let.
Závěrem
Rodiče a učitelé potřebují být informováni o výhodách a zákonitostech raného vzdělávání v
cizích jazycích .Podstatným cílem jazykové přípravky je zbavit děti ostychu před cizími
jazyky, vzbudit v nich zájem o ně, dát jim možnost, aby se samy rozhodly, jakým jazykům se
chtějí učit.Právě stud z cizojazyčné komunikace bývá v pozdějším věku velkou překážkou.
Někteří kvůli své ostýchavosti a strachu z chyb v podstatě nikdy nezvládnou jazyk na
plnohodnotné komunikační úrovni. Přitom právě komunikace v nejširším smyslu by měla být
cílem jazykového vzdělávání. Nejde o to mluvit a psát dokonale jako rodilý mluvčí, ale
používat jazyk a nedat se odradit obavou z chyb či nebo nedokonalostí. Propedeutika zároveň
rozvíjí vztah k mateřštině a zakotvuje vlastní jazykovou a kulturní identitu. Děti si uvědomí,
že co je jiné, není nenormální, protože ve světě existuje velké množství jazyků. Osvojování
cizích jazyků pomáhá snižovat jazykové bariéry a přispívá tak ke zvýšení mobility jednotlivců
jak v jejich osobním životě, tak v dalším studiu a v budoucím pracovním uplatnění. Umožňuje
poznávat odlišnosti ve způsobu života lidí jiných zemí i jejich odlišné kulturní tradice.
Použitá literatura a další zdroje informací

4. [1] HAJNÝ, Pavel. Marie Ba´tová první dáma Zlína . Vyd.1. Zlín: Nadace T. Bati, 2010,
232 s. ISBN 978-80-254-8882-9
[2] Národní plán výuky cizích jazyků s akčním plánem pro období 2005 – 2008 . Koncepční
dokumenty [online] Praha: MŠMT, 2005, 14 s. [vid. 2012-12-27] Dostupné z
http://aplikace.msmt.cz/PDF/JT010NPvyukyCJnaNet.pdf
[3] HANUŠOVÁ, Světlana a NAJVAR, Petr. Raná výuka cizího jazyka. In: Inovácie a
trendy vo vyučovaní cudzích jazykov u žiakov mladšieho školského veku. [online]Nitra:
[Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre] 2008, s. 13-23 [vid. 2012-12-27], ISBN 978-80-
8094-417-9. Dostupné z http://www.klis.pf.ukf.sk/dokumenty/Publikacie/Inovacie%20a
%20trendy%20vo%20vyucovani%20cudzieho%20jazyka%20u%20ziakov%20mladsieho
%20skolskeho%20veku.pdf
[4] EUROPEAN COMMISION, Evropané a jejích jazyky. Speciální EUROBAROMETR 243
[online] Brissels: [DG Press end Communication] February 2006,10 s. [vid. 2012-12-27]
Dostupné z http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_243_sum_cs.pdf