1. Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Ústav české literatury a knihovnictví
Kabinet informačních studií a knihovnictví
Závěrečný úkol do předmětu: Kurz práce s informacemi I.
Historie a současnost data retention retention v České republice
Autor: Michal Denár
UČO: 388410
Typ studia: kombinované
Ročník: třetí
Česká Třebová
prosinec 2012

2. Argumentace
Téma data retention jsem zvolil z především důvodu svého dlouhodobého zájmu
o problematiku definice soukromí občanů v rozvinuté informační společnosti. Dalším
důvodem je skutečnost, že od 1. října 2012 začala platit nová právní úprava, která
zavádí jiná pravidla pro sběr a uchovávání údajů o telefonním a internetovém
provozu. Tudíž zatím existuje pouze minimum odborných textů, které se této právní
úpravě věnují. Posledním impulsem pro výběr tohoto tématu je skutečnost, že dílčí
problematikou DR se bude zabývat má bakalářská práce, a tento text mi pomůže
formulovat obecnější úvodní pasáže.
Při volbě názvu jsem se snažil o to, aby byl co nejkratší a co možná nejvýstižněji
vyjadřoval obsah textu.
Název: Historie a současnost data retention retention v České republice
Klíčová slova: data retention, Česká republika, směrnice 2006/24/ES, zákon
č. 127/2005 Sb., nález Ústavního soudu č. 94/2011 Sb.
Abstrakt: Text se věnuje historickému vývoji právní úpravy data retention v České
republice. Od jejího zavedení v roce 2005, přes novelizaci o tři roky později
až po zrušení některých částí Ústavním soudem v roce 2011. Věnuje se také
aktuálnímu znění novelizace, která byla přijata v roce 2012. V závěru krátce shrnuje
aktuální stav problematiky.
Historie data retention v České republice
Kořeny data retention v ČR sahají do roku 2005. Tehdejší znění zákona
o elektronických komunikacích zavedlo pro provozovatele sítí a služeb elektronických
komunikací povinnost sbírat a minimálně 6 měsíců uchovávat tzv. provozní
a lokalizační údaje svých zákazníků. To v praxi znamená zaznamenat informace
o každém pokusu uskutečnit hovor, odeslané SMS zprávě, připojení k internetu nebo
odeslanému e-mailu. Zajímavostí je fakt, že původní zákon č. 127/2005 Sb. zavedl
praxi uchovávání téměř rok před tím, než EU vydala směrnici 2006/24/ES, která
problematiku upravuje na evropské úrovni. Díky tomu česká norma netransponovala
evropskou legislativní úpravu a v některých ustanoveních požadovala údaje nad
rámec normy EU. Proto při schvalování novelizované verze v roce 2008 došlo díky
nutnosti harmonizace s evropským právem spíše k omezení rozsahu uchovávaných
údajů.
Data retention je po celou dobu své existence kritizováno jak úřady, které dohlíží
na nakládání s informacemi osobní povahy, tak aktivisty hájícími právo na soukromí
a svobodu jednotlivce. Tato kritika v několika státech EU došla až k soudním
projednáváním, v některých případech až u soudů nejvyšší instance. V Německu,
Bulharsku, na Kypru a v Rumunsku ústavní soudy prohlásily evropskou směrnici
za neslučitelnou s jejich právním řádem.
Častým argumentem oprávněných orgánů pro aplikaci takto širokého nástroje bývá
technologický pokrok, který usnadňuje komunikaci osob při páchání trestné činnosti
a vede ke vzniku nových druhů trestných činů, které se odehrávají v kyberprostoru.
V tomto prostředí pak údajně není možné účinně aplikovat klasické metody
zajišťování důkazního materiálu. Jako další důvod potřebnosti využívání plošného

3. uchovávání údajů o komunikaci je uváděn boj s terorismem.
V roce 2010 se naší právní úpravou zabýval Ústavní soud České republiky, který
projednával ústavní stížnost podpořenou 51 poslanci Parlamentu České republiky,
kterou vypracovalo občanské sdružení Iuridicum Remedium. Ústavní soud
31. března 2011 zrušil § 97 odst. 3 a odst. 4 zákona o elektronických komunikacích
a jeho prováděcí vyhlášku. Ve svém nálezu konstatoval, že "Ústavní soud seznal,
že napadená právní úprava porušuje ústavněprávní limity, neboť nesplňuje
požadavky plynoucí z principu právního státu a je v kolizi s požadavky na omezení
základního práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení ve smyslu
čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny, které plynou z principu proporcionality."
Od 1. dubna tedy došlo fakticky ke zrušení povinnosti uchovávat provozní
a lokalizační údaje pro poskytovatele služeb.
Ústavní soud nezpochybnil oprávněnost plošného sběru údajů, ale napadl pouze
vágní formulaci oprávněných subjektů a některá ustanovení, která nezaručovala
dostatečné nástroje proti zneužívání a nadužívání institutu data retention. Proto
se krátce po zveřejnění výroku Ústavního soudu začala připravovat novela zákona
a nová prováděcí vyhláška. Připomínkování návrhů probíhalo za účasti zástupců
operátorů, Ministerstva vnitra, zpravodajské služby a Iuridicum Remedium.
Legislativní proces skončil 18. srpna 2012, kdy byl novelizovaný zákon č. 273/2012
Sb. přijat v prvním čtení Parlamentem České republiky. V platnost zákon vešel
1. října 2012, prováděcí vyhláška 1. listopadu 2012.
Aktuální právní úprava data retention
Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, snaží se zákon č. 273/2012 Sb. odstranit
nedostatky, které shledal Ústavní soud. K určitým změnám však došlo i v rozsahu
uchovávaných údajů. Jednou z novinek je také povinnost pro orgány informovat
zájmovou osobu o tom, že bylo v rámci řízení žádáno o její provozní a lokalizační
údaje a u jakých subjektů. A to i v případě, je-li řízení zastaveno. Toto ustanovení
dává občanům možnost právně se bránit v případě, kdy bylo ze strany oprávněných
orgánů žádáno za okolností nebo z důvodů, které by bylo možné považovat
za neoprávněné. Využívání údajů oprávněnými orgány je nyní omezeno na trestné
činy, za které v případě odsouzení hrozí více než tři roky odnětí svobody. Tím by se
měl snížit počet oproti počtům v době platnosti předchozí právní úpravy, která okruh
trestných činů neomezovala.
Závěr
Plošné shromažďování údajů o telekomunikačním provozu i po změnách v české
legislativě zůstává kontroverzním nástrojem pro boj proti kriminalitě. Statistiky
objasněnosti kriminality v období mezi 1. dubnem 2011 a 30. zářím 2012, kdy nebylo
možné údaje uchovávat, jsou důkazem, že tento nástroj v každodenní praxi
objasňováni kriminality zásadním podílem nepřispívá. Pokud by tomu tak bylo, bylo
bylo v uvedeném období ve statistikách patrné výrazné snížení objasněnosti oproti
letům, kdy bylo možné údaje při vyšetřování využívat. Až delší časový odstup ukáže,
jakým způsobem a jak často se podle nových pravidel bude, a s jakým úspěchem,
oprávněnými orgány využívat. Při této příležitosti je nutné připomenout,
že k reprezentativnímu vyhodnocování efektivnosti využívání data retention
v krimininalistické a zpravodajské čninnosti by přispělo zavedení evidence, u kterých
vyšetřování se tohoto nástroje využilo. Taková statistika se totiž nyní nevede.

4. Zdroje
Monografie (klasická monografie an téma data retention bohužel neexistuje):
Zákon č. 273/2012 Sb., ze dne 18. 07. 2012, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony. In Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 94, s. 3545-3550. Dostupný
také z:
https://portal.gov.cz/app/zakony/download?idBiblio=78073&nr=273~2F2012~20Sb.&f
t=pdf&sekce=2. ISSN 1211-1244.
Hodnocení zdroje: základní zdroj k tématu, obsahuje definice procedur, definuje
oprávněné orgány, definuje povinné subjekty, je závaznou normou.
Příspěvek na webové stránce:
PETERKA, Jiří. Data retention dostalo stopku už i v ČR. In: Lupa.cz [online]. 2011,
4. 4. 2011 [cit. 23. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/data-retention-
dostalo-stopku-uz-i-v-r/
Hodnocení zdroje: autor se tématu věnuje dlouhodbě, text je spíše odborný než
populární, sumarizuje, nabízí určitý právní výklad.
Článek v odborném časopise:
DURICA, Jan. Právo na soukromí versus posílení bezpečnosti: směrnice
o uchovávání údajů o telekomunikačním provozu v nálezech ústavních soudů
členských států EU. Bulletin advokacie. 2011, č. 6, s. 19.
Hodnocení zdroje: právní pohled, mezinárodní srovnání, historické souvislosti,
podrobný přehled nálezů ÚS v zemích EU.

5. Mentální mapa problematiky