1. Základní pojmy v Montessori pedagogice
Argumentace výběru tématu: Pedagogice se nevěnuje pouze ve školním prostředí (jsem studentem
Pedagogické fakulty), ale také ve velké míře ve svém volném čase. Přes své příbuzné jsem se dostal
k alternativním způsobům výchovy, mez i které se řadí i pedagogika Marie Montessori. Výchovný
styl, který vytvořila Marie Montessori, mě velmi zaujal, a už více jak rok se tomuto tématu věnuji.
Tento text je základním shrnutím principů Montessori pedagogiky.
Anotace: Marie Montessori vytvořila unikátní výchovný systém, který funguje po celém světě již od
19. století. Přinesla nový pohled na přístup k dítěti, na vzdělávání a socializaci dítěte. Tento systém
stojí na několika základních principech, které popisuji ve své práci.
Klíčová slova: Marie Montessori, pedagogika, základní principy, pozitivní výchovný systém
Využití senzitivních období ve vývoji dítěte, polarizace pozornosti dítěte, vztah
vychovatele a dítěte, svobodná volba práce, práce rukou, připravené
a vhodné prostředí se zásobou správných pomůcek a předmětů.
To jsou základní stavební kameny celé Montessori pedagogiky. Pokusím se každý z nich
alespoň ve stručnosti popsat.
1 Využití senzitivních období dítěte
Marie Montessori vypozorovala, že dítě prochází během svého vývoje několika senzitivními
obdobími. Senzitivní období neboli období citlivosti jsou dočasné časové úseky, během
kterých jsou děti schopny získat určité schopnosti, znalosti a dovednosti. Dítě je v tomto
období zvlášť citlivé, má intenzivní koncentraci na určitou činnost a tendenci tuto činnost
opakovat. Zde přichází nezbytná role výchovy. Úkolem výchovy je připravovat prostředí
a prostředky specifické pro tyto fáze. Potom se dítě může naplno ponořit do své činnosti,
věnovat svojí veškerou energii na jedinou činnost a tímto způsobem se v podstatě přirozeně
vzdělávat.
Marie Montessori rozlišuje v životě člověka 3 základní senzitivní období: 0 – 6 let, 7 – 12 let,
12 – 18 let. V rámci těchto období ještě rozděluje různé fáze citlivosti, jako např. cit pro řád a
pořádek, citlivost vnímání atd.

2. Citlivostní fáze dítěte by neměly být narušovány nebo ničeny. Tyto zásahy mohou způsobovat
jednak roztržitost dětí či záchvaty vzteku, ale hlavně mohou být velkou ztrátou v dětském
osobním rozvoji.
2 Polarizace pozornosti dítěte
Montessori pozorovala jev polarizace pozornosti u dětí při hře. Jde o maximální soustředěnost
na určitou činnost.
Tato maximálně soustředěná činnost se ale může uskutečnit pouze ve svobodně zvolené
činnosti.
3 Vztah vychovatele a dítěte
Osobnost vychovatele je v Montessori pedagogice velmi důležitá. V pojetí role učitele se
Montessori systém výrazně odlišuje od tradičního vzdělávacího systému.
Základní schopností Montessori vychovatele je mít k dětem partnerský vztah. Nechovat se
mocensky a autoritativně.
Role dobře připraveného učitele nespočívá v tom, aby dětem pouze pasivně předával
informace. Dospělý dítě neučí, dítě se učí samo. Tomu napomáhá vychovatel - stojí v pozadí,
povzbuzuje dítě, může mu pomáhat při volbě pomůcek, poskytuje materiál. V ideálním
případě je vychovatel dítěti rádcem a rovnocenným partnerem.
4 Svobodná volba práce
O svobodné volbě práce jsem se zmínil již v druhé kapitole práce. Podle psychologie má
člověk tzv. vývojové potřeby. Dítě se tedy samo rozhoduje, co bude dělat, jak dlouho a s kým
bude pracovat. V Montessori třídách nefunguje systém zvonění, děti se např. mohou kdykoliv
jít najíst apod. Tato myšlenka vychází z respektování individuálních potřeb dětí.
5 Práce s chybou a s pochvalou
Děti nejsou za chyby trestány ani záporně hodnoceny. Chyba je chápána jako přirozený jev
v procesu učení, jako ukazatel toho, co je ještě potřeba procvičit.
Nehodnotící přístup je velmi důležitý pojem v Montessori pedagogice. Dítě není srovnáváno,
nesoutěží s ostatními. V praxi se to projevuje např. tím, že si děti často opravují svoje práce
samy podle vzoru a zaznamenávají si počet správných řešení namísto počtu chyb.

3. Také při úspěchu dítěte se vychovatel snaží nehodnotit, nýbrž vyzdvihnout již získané
dovednosti.
6 Připravené prostředí
Montessori připisuje velký význam prostředí, ve kterém se dítě vyvíjí a roste. Toto prostředí
tvoří nejen okolní prostory, ale také učitel, společnost a především pomůcky a materiál, se
kterými děti tvoří a učí se.
Montessori navrhla kompletně nové prostředí pro děti předškolního věku, aby jim usnadnila
první roky jejich života. V praxi to znamená, že vytvořila prostory, které jsou vybavené,
uspořádané a vyzdobené podle potřeb dětí. Vše ve třídě i v areálu je na dosah dětí – malá
umyvadla, nízké židličky, stolky, zábradlí.
Mnoho lidí nepřikládá prostředí, ve kterém žijeme a vyrůstáme velký význam. Psychologové
se ale shodují, že okolní prostředí má na nás velký vliv, tím více na rostoucí a vyvíjející se
děti.
Děti pracují s pomůckami a nástroji z praktického života, které běžně používáme (talíře,
domácí spotřebiče, nůžky,…). Kromě pomůcek z praktického života se dítě učí i pomocí
speciálních pomůcek Montessori pedagogiky. Jedná se především o různé pomůcky
k motorickým cvičením.
Třídy v Montessori zařízeních nejsou založeny na frontálním způsobu výuky, jak jsme zvyklí
z klasických škol. V Montessori třídě je několik zón. Každá část je zaměřena na jinou oblast
výuky (výuka praktického života, pomůcky pro rozvoj smyslů, přírodovědný koutek atd.).
Marie Montessori byla přesvědčená, že mnoho aktuálních světových problémů pochází
z lidské touhy ovládnout okolí. Lidská sobeckost, snaha umístit se výše ve společenském
žebříčku, žene lidi k prosazování svých vlastních zájmů, které jdou na úkor všeobecnému
pokroku ve společnosti. A právě proto viděla Montessori výchovu dětí tak důležitou.
Vedení dětí k pozitivním hodnotám, které si s sebou ponesou celý život, může být řešením
problémů. Všeobecně je přijímán názor, že mnoho psychologických problémů má kořeny
v dětství. Montessori se snažila porozumět dětské psychice, aby bylo možno uchovávat

4. duševní zdraví dětí. Výchova zdravých dětí znamená základnu budoucích zdravých dětí, kteří
vychovají vlastní duševně zdravé děti, kteří atd.
Je to velmi prostá a jednoduchá myšlenka, často se ale na ni zapomíná a důležitost dětské
výchovy se přehlíží.
Lukáš Bořil, 407072, prosinec 2012

5. Seznam použité literatury
a) literatura
RÝDL, Karel. Metoda Montessori pro naše dítě: inspirace pro rodiče a další zájemce.
Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006. 140 s. ISBN 80-7194-841-1
ZELINKOVÁ, Olga. Pomoz mi, abych to dokázal: pedagogika Marie Montessoriové a její
metody dnes. 1. vyd. Redaktor Karel Rýdl. Praha: Portál, 1997, 107 s. Pedagogická praxe.
ISBN 80-717-8071-5
Hodnocení literárních zdrojů:
+ vysoká odbornost publikací, srozumitelnost, velké množství příkladů z praxe, uvedena
možnost dalšího vzdělávání
- mírně jednostranný pohled na problematiku
b) internetové zdroje
http://www.montessoricr.cz/
Hodnocení internetového zdroje:
+ přehledná grafika stránek, časté aktualizace, kvalitní obsah, výborné vysvětlení pedagogiky
Marie Montessori, možnost zapojení se
c) článek
http://www.zsgajdosova.cz/index.php/pedagogikamontessori
Hodnocení článku:
+ ucelený a přehledný přístup k problematiku, odbornost, přehledné grafické členění, uvedeny
základní informace o článku (autor, aktualizace...)