1.
36 | Pravý domácí časopis
Příběhy z okraje
aneb Naše budoucnost je lokální IV
Text: Tomáš Hajzler
Foto: archiv TH
Místní měny
Ještě donedávna by
málokoho napadlo,
že by mohly existovat
jiné peníze než ty, co
máme v peněženkách
a na bankovních účtech.
Pak přišel bitcoin, další
kryptoměny a člověk se
začíná dozvídat, že k běž-
ným penězům existují al-
ternativy. Málokdo dnes
ale ví, že do konce třinác-
tého století existovaly
vedle sebe dva druhy
měn – jedna na použití
na cestách, mimo domov,
a pak ty místní, které se
používaly doma.
Ty první byly vydávané centrální autoritou. Vyráběly se nej-
častěji z drahého kovu a kromě směny plnily i funkci uložení
hodnoty. Místní měny měly různou formu. Často to byly stvr-
zenky o uložení výpěstků či poukázky určené k transakcím
na trzích, které měly časově omezenou hodnotu. Nemělo tak
smysl je mít pod matrací. Největší užitek měly, když se pus-
tily do oběhu, čímž podněcovaly směnu, tím hospodářskou
činnost a bohatnutí zúčastněných lidí. Příběhy místních měn
jsou fascinující, neboť opakovaně dokázaly stav totálního
zmaru proměnit na prosperitu a bohatství.
Valná většina směny dnešního zboží probíhá prostřednictvím
těch centrálně vydávaných měn. Za jejich používání platíme,
protože je centrální banky do oběhu půjčují na úrok. Kromě
toho – jak jsem psal v druhém díle tohoto seriálu – napomá-
hají k odvádění hodnoty z našich domovů. Tohoto fenoménu
si můžete všimnout vždy, když nakoupíte u nějaké velké
firmy se sídlem mimo váš domov v porovnání s nákupem
u místních. Zatímco v prvním případě odcházejí vaše peníze
neznámo kam, tak v druhém případě jich velká část zůstává
doma, kde přispívá ke zvyšování kvality života v obci. Místní
měny byly stvořeny právě s cílem podpory místní ekonomiky.
Lidé si této unikátní úlohy místních měn všímají především
právě v dobách ekonomických krizí. Narazíte na ně pod
různými přívlastky – alternativní, místní, svobodné, sociální,
zelené nebo doplňkové. Od konce 13. století byly napříč Evro-
pou zakázány a k jejich novodobé renesanci začalo docházet
až ve 30. letech 19. století.
Druhá vlna obrození pak přišla za velké hospodářské krize
o zhruba sto let později, další potom v 70. letech 20. století
a zatím poslední po hospodářské krizi v roce 2008. V roce 1973
vznikla v Japonsku první časová banka, která definovala jako
měnu čas. Fungovalo to tak, že účastníci získávali za každou
odpracovanou hodinu „hodinový kredit“, který si mohli v sys-
tému kdykoliv v budoucnu vybrat. Dalším milníkem byl vznik
systému LETS (Local Exchange Trading System) v roce 1983
v Kanadě.
Dnes vám chci převyprávět dva příběhy z ne tak dávné
historie, kdy místní měny zvrátily vývoj, firmám zajistily pro-
speritu, lidem práci, řadu z nich vyvedly z chudoby a nezřídka
zabránily ekonomickému kolapsu. Oba příklady jsou od na-
šich sousedů – první z Bavorska, druhý z Tyrolska.

2.
Pravý domácí časopis | 37
Schwanenkirchenská wära
Jak jsem psal, místní měny se objevují nejčastěji v obdobích
ekonomických krizí v místech, kde ekonomika postavená
na centrálně vydávaných měnách začne ztrácet dech. Jedním
z takových období a míst bylo Německo po první světové vál-
ce. V té době zde klesaly v důsledku krize ceny zboží a ti, kteří
měli peníze, nenakupovali, neboť čekali, že ceny ještě dále
klesnou. To prohlubovalo depresi a nedostatek státní měny –
říšské marky.
Jednou z reakcí na tuto depresi bylo hnutí Freiwirtschaft (svo-
bodná ekonomika) inspirované prací německého ekonoma
Silvia Gesella, který vyzýval k tzv. přirozenému ekonomic-
kému řádu a navrhoval i tzv. Schwunggeld, systém místních
měn. Gesell doporučoval, aby se oběh peněz podpořil tzv. ne-
gativním úrokem. Cílem bylo rozhýbat ekonomiku čili trans-
akce mezi lidmi – tedy aby lidé měnu nehromadili, ale dávali
ji zpět do oběhu. Proto měla platit pouze po určitou dobu, pak
by se její platnost musela prodloužit pomocí kolku.
Na tomto principu vznikla měna s názvem wära (ze slov ware
– zboží a währung – měna). Její hodnota se rovnala říšské
marce, za kterou ji bylo možné i vyměnit. Hlavní rozdíl oproti
marce byl v tom, že wäru bylo nutné na konci každého měsíce
prodloužit nalepením kolku v ceně 2 % její hodnoty, jinak
přestala platit. To naplňovalo její účel – lidé ji nehromadili, ale
utráceli.
Wära se rychle šířila, ale svět se o ní doslechl až potom, co se
ji rozhodli začít používat v bavorské vesnici Schwanenkir-
chen. To bylo v roce 1931. Nedaleko vesnice s pěti sty obyvate-
li byl zavřený uhelný důl, který koupil jeden z fanoušků hnutí
Freiwirtschaft. Tomu se následně podařilo domluvit na tom,
že wäru budou přijímat místní obchodníci, a tak mohl
horníkům ve znovuotevřeném dole platit též ve wäře.
Místní obchodníci dokázali k placení ve wäře přemluvit
i některé své velkoobchodní dodavatele a všichni pak
mohli wärou platit i za místní uhlí. Britský ekonom Ri-
chard Douthwaite cituje americký list The New Republic,
který v srpnu 1932 napsal: „Pár měsíců po znovuzaháje-
ní těžby uhlí se Schwanenkirchen změnil k nepoznání.
Vesnice prosperovala, dělníci i obchodníci splatili dluhy,
město dýchalo novým duchem života a svobody…“
Jenomže… úspěch přitáhl do vesnice reportéry z celého
Německa, ti o něm začali psát, a tak se to doneslo němec-
ké vládě, která v listopadu 1931 wäru zakázala. Důl ukon-
čil činnost a s ním skončil i schwanenkirchenský zázrak.
Wörglský zázrak
Asi 200 km na jih od Schwanenkirchenu a zhruba tak
daleko od naší jižní hranice uprostřed Tyrolska leží
městečko Wörgl. Dnes asi desetitisícové město mělo
v době hospodářské krize okolo 4 500 obyvatel. Podobně
jako většina míst v průmyslovém světě byl tehdy i Wörgl
na kolenou. Zhruba třetina lidí byla bez příjmů, místní
továrna na celulózu zavřená, celková ekonomická i jiná
aktivita ve městě a okolí mizivá.
Starostou Wörglu byl v té době strojvůdce Michael Unter-
guggenberger, který věděl o experimentu ve Schwanen-
kirchenu. Taky si všiml onoho zajímavého detailu, který
vidíme dodnes i jinde – na jedné straně spousta potřebné
práce a na druhé straně řada obyvatel sedí nečinně
doma. Ve Wörglu bylo práce „jako na kostele“ – zmiňova-
ná opuštěná továrna, rozbitý most, oprýskaná železniční
stanice, zchátralá škola, děravé náměstí.
Starostovi došlo, že to jediné, co tu v době hospodářské
krize zoufale chybí, jsou peníze jako spojující prvek,
a rozhodl se, že to zkusí. Experiment spustili v červenci 1932
tak, že si nechali natisknout kufr plný místních „šilinků“, které
nebyly zatížené úrokem a kterým se nesmělo říkat „peníze“
nebo „měna“ ze strachu před zásahem národní banky – byly
to „poukázky“. V srpnu 1932 obdrželi zaměstnanci radnice,
včetně starosty, polovinu platu v nové měně. Prvním krokem
byla nabídka práce, za kterou radnice platila právě v těchto
poukázkách. Pro většinu lidí bylo smysluplnější jít opravit se
sousedy a s kamarády cestu, most nebo školu než sedět doma,
i kdyby za to dostali jen bezcenné papírky.
Tak se první poukázky dostaly mezi lidi. Druhým krokem bylo
přesvědčit místní podnikatele, aby poukázky začali přijímat.
Celá vydaná částka místní měny byla kryta půjčkou z místní
záložny, a tak nebylo zase tak složité místní obchodníky pře-
svědčit. Nové místní peníze se ve Wörglu rychle šířily, na plat-
bě v šilincích brzy trvaly už jen pošta a železnice.
Uběhlo pár měsíců a město začalo vzkvétat. Lidé zaplatili
daně, které dlužili obci, a ta zaměstnala padesát lidí na obec-

3.
38 | Pravý domácí časopis
ně prospěšné práce. Protože se jednalo o „Schwunggeld“, bylo
třeba je utratit a ekonomika se tak velmi rychle rozhýbala.
Do konce roku 1932 stačila radnice opravit 6 km silnic a rozší-
řit kanalizaci, postavili skokanský můstek a vodní nádrž. V zá-
ložně převládly po dlouhé době vklady nad výběry. Deprese
jako by najednou byla tatam a lidem se začalo dařit.
Město bylo upravené. Vídeňské noviny 12 Uhr Blatt napsaly
v dubnu 1933 článek s názvem Das Wunder von Wörgl (Zázrak
z Wörglu) a tím se zpráva rozlétla do světa. O Wörglu se psalo
v Paříži, Budapešti, Praze, Rize, Londýně, Curychu… dokonce
až za oceánem, v USA. Novináři z celého světa si na radnici
ve Wörglu začali podávat dveře se starosty dalších rakous-
kých měst, kteří se systém též pokoušeli zavést. O projekt se
vážně zajímal francouzský premiér Édouard Daladier, věhlas-
ný americký ekonom Irving Fisher a další.
Přesto, nebo spíše právě proto, Rakouská národní banka
experiment v září 1933 zatrhla a starostu Unterguggenbergera
odsoudila.
Místní měny u nás?
Možná se teď ptáte, zda něco podobného existuje dnes i u nás.
Existuje. Mezi ty nejznámější česko-slovenské příklady patří
křižánecká koruna, TNE ve Varnsdorfu, BuďSob v Českých
Budějovicích, košický Dukát, Sokol v Široké na Slovensku
nebo Korent v Kyjově. V Praze funguje pralets a lets v několika
dalších místech v Česku. Místní měny si vytvářejí i v někte-
rých alternativních školách jako způsob, jak dětem přiblížit
fungování ekonomiky. Příkladem může být Waldorfská škola
v pražských Jinonicích, kde používají tzv. prokopy pro trans-
akce během pravidelných školních jarmarků.
Téma místních měn je natolik aktuální a fascinující, že jsme
se s kolegy ze Slušné firmy rozhodli ty nejpovolanější z Česko-
-Slovenska pozvat na 12. 5. do pražského ekocentra Kotlaska
k jednodenní konferenci s názvem Alternativní měny s pros-
bou, aby nám předali své zkušenosti. Na tuto unikátní sešlost
pak zveme především zájemce, kteří by se u sebe doma chtěli
do podobného projektu pustit. Info a přihlášky naleznete zde:
slusnafirma.cz/event/mini-konference-alternativni-meny
(zkráceně: bit.ly/altmeny)
P
. S.: Text vznikl za použití podkladů od Nadi Johanisové,
ekologické ekonomky, která se propagaci alternativních
ekonomik léta věnuje a které tímto děkuji. Na příběh Wör-
glu se můžete podívat i ve výtečném filmovém zpracování
natočeném v roce 2018 v rakousko-švýcarské koprodukci
s názvem Das Wunder von Wörgl, který je volně ke zhlédnutí
na YouTube s CZ titulky.
Pozn. Dana, vydavatele PDČ: Jak vidíte, i my v Čelákovicích jsme
se zapojili do projektu místní měny, která vznikla z iniciativy Ka-
teřiny Varhaník Wildové a měla platit alespoň v počátcích v měs-
tech Lysá nad Labem, Čelákovice a Brandýs nad Labem. Fotka je
z roku 2015, kdy u nás doma proběhla tzv. emise hynzy, jak se lokální měna jmenovala. Čas ale ukázal, že prostě
ještě v rámci naší malé komunitky na takový způsob nejsme připraveni. Podle mě chybělo dostatek lidí, služeb
a zboží, asi by se učeně dalo říct, že chyběla infrastruktura. Dobrý nápad a chuť v tomto případě ještě nestačily. To
ale neznamená, že bychom na lokální měny zanevřeli. Fandíme jim a věříme, že jejich čas teprve přichází.