1. Škola budoucnosti – hypotetická představa ideální výuky cizích jazyků
Vyučuji německý jazyk na druhém stupni základní školy. Žáci na naší škole mají možnost si
vybrat dva z pěti nabízených cizích jazyků. Znalost cizích jazyků dnes naštěstí patří mezi
měřítka základní gramotnosti, neboť bez znalosti alespoň základních jazyků se dnes
neobejdeme. Aby výuka byla co nejnázornější a nejefektivnější, je optimální mít dobře
vybavenou multimediální učebnu či jazykovou laboratoř. Všichni si jistě pod tímto pojmem
představíme učebnu vybavenou sluchátky, v lepším případě jakési „kukaně“, kde jsou žáci
opticky odděleni od spolužáků a soustředí se na svoji práci. Všichni, kdo jsme se kdy učili
cizí jazyk, víme z vlastní zkušenosti, že jazyk je především o komunikaci a proto je pro jeho
zvládnutí potřeba především mluvit, poslouchat a zase mluvit. Všichni si také pamatujeme na
výuku, kdy jsme většinu hodiny (v lepším případě) čekali, až na nás dojde řada a budeme mít
možnost něco říct. Podle počtu žáků ve třídě se tato možnost mockrát za hodinu neopakovala.
V horším případě jsme doufali, že na nás řada nepřijde, neboť jsme se potají věnovali jiné
činnosti.
Pokud mohu popustit uzdu své fantazii a pohybovat se v hypotetické rovině, tak jako ideální
„hudbu budoucnosti“ bych si představovala takovou jazykovou laboratoř, ve které by každý
žák byl opticky i zvukově od rušivých elementů „izolován“ a byl napojen jak na učitele, tak
na ostatní spolužáky. To, kdo koho v dané chvíli slyší a přes obrazovku i vidí, by řídil učitel.
Zároveň by v této laboratoři pracoval spolu s učitelem ještě virtuální učitel, který by
v případě, že učitel zrovna komunikuje s jedním z žáků, převzal jeho úlohu a komunikoval
s ostatními. Tento virtuální učitel by byl tak dokonalý, že by dokázal reagovat na žákův
projev, opravovat ho, zkoušet, procvičovat konkrétní gramatické jevy i slovní zásobu.
Pamatoval by si přesně, v čem kdo chyboval a tyto jevy cíleně v dalších hodinách
procvičoval. Vlastně by v konečném důsledku měl každý žák jakoby svého soukromého
učitele, musel by být celou vyučovací hodinu ve střehu a byl by po celou dobu aktivně
zapojen. Celá výuka by se tak několikanásobně zintenzivnila a byla by mnohonásobně
produktivnější. Odpadly by pro žáky prázdné okamžiky nicnedělání.
Cílem ve výuce cizích jazyků je procvičovat a rozvíjet čtyři základní dovednosti: čtení, psaní,
poslech a především mluvený projev. Jazyková laboratoř budoucnosti by nabízela pro každou
tuto dovednost bohaté využití, pokrývala každou z nich a vzájemně je propojovala.

2. Mluvený projev: Diskuse na dané téma ve dvojicích, menších či větších skupinkách nebo
přímo s reálným či virtuálním vyučujícím. Žáci se přitom cítí v soukromí, což je pro učitele
důležitou zárukou, že se budou méně obávat chyb a ztrapnění před třídou, což je někdy citlivá
oblast teenagerů. Žáci tak posilují své sebevědomí. Odboural by se u nich stud mluvit před
kolektivem. Virtuální učitel by pro žáky také uměl simulovat reálné situace, například
telefonování, jednání s úředníkem, s prodavačem, obsluhou...tak, jakoby se v té chvíli
nacházeli v daném jazykovém prostředí.
Čtení: Žáci by si po dohodě s učitelem mohli otevřít jakýkoli dokument, text ke čtení, který
jim vyučující připraví, a samostatně s ním pracvat, plnit úkol (např. porozumění čteného,
procvičování slovní zásoby - doplňování slovíček, gramatických jevů).
Psaní: Studenti mohou napsat krátkou esej či příběh nebo přímo e-mail do zahraničí,
komunikovat s rodilými mluvčími on-line. Psaní testů s virtuálním učitelem by ulehčilo
reálnému učiteli zdlouhavé opravování a následnou kontrolu, zda si žák daný jev, ve kterém
chyboval, opravil a doučil. Systém by si pamatoval, kdo v čem chyboval a tyto jevy by u
konkrétních žáků poté cíleně opakoval.
Poslech: Píseň, text, dialog - žáci by byli sami schopni ovládat skladbu, přehrát si znovu
obtížnou pasáž, které nerozuměli a regulovat si své tempo.
Klady a přínosy:
• vysoká koncentrace a aktivizace žáka – vysoká efektivita výuky
• komunikace – student by mluvil několikanásobně více než při běžných hodinách
• ponechání relativního soukromí pro plnění úkolů, postupné odbourávání studu mluvit
před kolektivem
• možnost spojování žáků do libovolně velkých skupin bez nutnosti měnit místo nebo
zasedací pořádek
• individuální tempo
• okamžitá kontrola a zpětná vazba
• diferenciace výuky – podle své úrovně by mohli mít studenti rozdílně náročné úkoly
nebo materiály

3. • systém by pomáhal řešit zapojení slabších či znevýhodněných žáků do výuky jazyků –
umožňoval zažít pocit uspokojení a radosti z jazyka, komunikace
• systém by pomáhal řešit zaměstnání žáků nadaných, kteří vyžadují náročnější úkoly
• digitální knihovna výukových materiálů