1. 1. Argumentace
Jako podklad k závěrečnému úkolu jsem si zvolila mou práci o výzkumu dějin
žen, protože to je téma, které mě jako budoucího historika velmi zaujalo. Obvykle
se setkáváme s dějinami v podobě dat a politických událostí, a proto mě tak fascinuje
podívat se na historii jinak a to očima tehdejšího člověka. Protože je však toto téma
velmi rozsáhlé, vybrala jsem jen úvodní část - základní metodologické principy. Název
jsem odvodila od některých klíčových slov mé práce, tudíž by mělo být čtenáři hned
na začátku jasné, čeho se článek bude týkat.
2. Anotace
Tato seminární práce stručně seznamuje čtenáře se základními pojmy,
které se vážou s vývojem pojmu gender v historiografii. Popisuje především období
druhé poloviny 20. století, kdy se změnil pohled na ženské postavy v minulosti
a začalo se jim věnovat více pozornosti. Za vrchol v oblasti women´s history pak
považuje tato práce přednášku Joan Wallach Scottové, která v roce 1985 odhalila
možnost historizace genderu, tj. odhalení jeho časové a kulturní podmíněnosti.
3. Klíčové slova
*women´s history*gender*metodologie*žena* historizace * Joan Wallach Scottová
4. Hodnocení zdrojů
ABRAMS, Lynn. Zrození moderní ženy
– kvalifikovaná autorka
- přesné informace,
- vydané v roce 2005 – relativně málo zastaralé informace
- spolehlivý vydavatel,
- objektivní
ČADKOVÁ, Kateřina, Milena LENDEROVÁ a Jana STRÁNÍKOVÁ. Dějiny žen,
aneb, Evropská žena od středověku do poloviny 20. století v zajetí historiografie:
(sborník příspěvků z IV. pardubického bienále 27. -28. dubna 2006)
– kladně hodnocený sborník

2. - kvalifikovaní autoři
- velká šířka pokrytí dané problematiky
- spolehlivé informace
- bezchybnost v oblasti jazyka
Wikipedie
– aktualizované informace
- důvěryhodná citace
- důvěryhodný zdroj
- přesné informace
- funkční odkazy
5. myšlenková mapa
Women´s history - počátek a vývoj historického bádání v oblasti
gender studies
Ve své práci jsem se zaměřila na oblast, která mě jako studenta oboru historie
zajímá nejvíc. Považuji to za rešerši vývoje základních myšlenek gender studies
v oblasti historie, jako jeden z možných konceptů historické práce.
S tím, jak se na sklonku 19. století proměňovala role ženy v evropské
společnosti a sílily ženské emancipační snahy, stával se fenomén „ženství“ novým

3. a aktuálním tématem pro badatele z řad psychologů, antropologů, lékařů,
ale i historiků. Pod vlivem pozitivismu se snažili klasifikovat typicky ženské
vlastnosti, vlohy a charakter, ale jejich práce byly často podepřeny pochybnými, spíše
pseudovědeckými než vědeckými argumenty, které „slabší pohlaví“ spoutávaly
1
v okovech tradičních viktoriánských myšlenek.
Women 's history – neboli zkoumání role ženy v historii a metody potřebné
k jejímu studování 2, jako taková se však začala vyvíjet až v souvislosti s rozvojem
akademického feminismu tedy od konce 60. let 20. století a se soudobým rozkladem
velkých vysvětlujících makrostrukturálních modelů - především marxismu
či strukturalismu. Protože historiografie hrála pro feminismus dlouho legitimizační
úlohu a výchozím vysvětlujícím schématem byl marxismus, řada autorů a autorek
se dlouho nevyhnula v emancipační terminologii slovům jako „utlačování“
nebo „podmanění“ a není tedy překvapivé, že v prvních poválečných desetiletích byly
„dějiny žen“ často především dějinami útlaku, „inventářem ženské bídy" nebo naopak
dějinami zapomenutých ženských hrdinek. 3
Od sklonku 60. let a zejména v průběhu let sedmdesátých se však začaly nabízet
i nové alternativy vůči konceptu „agrese" „podřízení ". Mezi hlavní rysy
women´s history 70. let patřilo především hledání „autentické" ženské zkušenosti
a kultury, tedy hledání forem samostatného ženského jednání, pro něž se otevíraly
skuliny i v dominantní patriarchální moci, ať už v doméně politické či ekonomické,
nebo v manželství a rodině. Důraz byl kladen na „odkrývání" toho a těch,
o kterých dějiny dosud mlčely, resp. ani jim nedaly prostor promluvit. K rysům tohoto
období patří i snahy o velké generalizace, o vytvoření nové periodizace
a chronologizace dějin v ohledu k ženám; vznikají také první série typu
„Žena v době….“, nemluvě o slavné kolekci vzniklé pod vedením Georgese Dubyho
1
PACHAMANOVÁ , Martina. Mezi mizogynií a avantgardou: Žena jako u mělkyně Hanse Hildebrandta. In:
ČADKOVÁ, Kateřina, M ilena LENDEROVÁ a Jana STRÁNÍKOVÁ . Dějiny žen, aneb, Evropská žena od
středověku do poloviny 20. století v zajetí historiografie: (sborník příspěvků z IV. pardubického bienále 27. -28.
dubna 2006). Vyd. 1. Pardubice: Un iverzita Pardubice, 2006, str. 56.
2
Women´s history. In. Wikipedia: the free encyclopedia [online] St. Petersburg (Florida): Wikipedia
Foundation, 5 November 2001, 4 January 2013 [vid. 2013-01-04]. Dostupné z
http://en.wikipedia.org/wiki/Women%27s_history]
3
ABRAMS, Lynn. Zrození moderní ženy: Evropa 1789-1918. 1. vyd. Brno: Centru m pro studium demokracie a
kultury, 2005, str. 19.

4. a Michelle Perrotové „Dějiny žen", která byla přeložena do několika evropských
jazyků. 4
V anglosaských zemích, Německu, Francii i Italu se tak řada badatelů
zaměřovala na sféry specificky ženské činnosti a ženské práce se záměrem upozornit
na formy jakési „ženské subkultury" existující v rámci kultury dominantní - ať už šlo
o zdánlivě „přirozené" role jako mateřství, o formy ženské sociability a příbuzenství
nebo profese pečovatelské, zdravotnické či služebné (včetně prostituce).5
Vrchol těchto tendencí se stala přednáška Joan Wallach Scottové
„Gender, a useful category of historical analysis“, se kterou vystoupila v roce 1985
na konferenci American Historical Association. Ta byla pak publikována o rok později
(v American Historical Review 91/1986) a poté ještě nesčetněkrát a měl a se stát
6
hlavním teoretickým pilířem nového směru.
Scottová postavila gender do samého centra historické analýzy. Podle ní jde
o prvotní způsob zaznamenání mocenských vztahů, o sám konstitutivní prvek
sociálních vztahů založený na pozorovaných rozdílech mezi pohlavími. Empirické
women 's history kritizovala mimo jiné proto, že se nezabývaly tím, jak vlas tně gender
pracuje. Vždyť ani ona „zkušenost", po níž se 70. léta tolik pídila, nemůže byt podle
Scottové považována za „autentickou, " ani tvořit základ historického vysvětlení: je
závislá na sociokulturním kontextu, zprostředkována jazykem a je vždycky
přinejmenším určitou interpretací a tím, co má zapotřebí být samo interpretováno —
takže trvá především na procesu produkování identity, na diskursivní povaze
zkušenosti a na konfliktní politice jejího vytváření. Literárně-filosofická inspirace Joan
Scottové změnila konceptuálně přístup k dějinám ženy. Napříště by již nemělo jít
4
TINKOVÁ, Dan iela . „Žena" - prázdná kategorie?“: Od (wo)men's history k gender history v západoevropské
historiografii posledních desetiletí 20. století. In: ČADKOVÁ, Kateřina, M ilena LENDEROVÁ a Jana
STRÁ NÍKOVÁ. Dějiny žen, aneb, Evropská žena od středověku do poloviny 20. století v zajetí historiografie:
(sborník příspěvků z IV. pardubického bienále 27. -28. dubna 2006). Vyd. 1. Pardubice: Un iverzita Pardubice,
2006, str. 20.
5
Tamtéž str. 21.
6
Tamtéž str. 27.

5. o to studovat „co se stalo v minulosti ženám a mužům", ale o analýzu konstruování
„subjektivních a kolektivních významů žen a mužů jako kategorií identity". 7
Z toho tedy Joan Scottová vycházela a na tom byla tedy postavena její hlavní
myšlenka, tedy historizace genderu, tj. odhalení jeho časové a kulturní podmíněnosti.
Dokazuje tím, že o genderu nelze hovořit jako o neměnné kategorii, stejně tak jako
nelze hovořit o univerzálně platné binární opozici mužství x ženství, a že jako takový
8
je gender vhodnou kategorií pro historické zkoumání.
Klasické, spíše empiricky založené „dějiny ženy" 70. a 80. let — ovlivněné
především marxismem, antropologií a postupy sociálních dějin -ukázaly, že ženy mají
vlastní dějiny a paměť a disponují alternativními formami „kultury" a sociability
i vlastními strategiemi jednání uvnitř patriarchální společnosti. Oproti tomu někteří
historici a historičky následujícího období, kteří čerpali především z psychoanalýzy
a dekonstruktivistických směrů, zpochybnili i samotnou kategorii „žena-ženy"
a přenesli důraz na proces jejího utváření, a to jak v interakci s kategorií „muži",
tak v rámci proměňujících se společenských a politických podmínek obecně.
Sociologické kladení otázek vystřídal důraz na analýzu textu a jazyka pomocí postup ů
lingvistiky a literární vědy. 9
7
TINKOVÁ , Daniela. „Žena" - prázdná kategorie?“. In: ČADKOVÁ , Kateřina, Milena LENDEROVÁ a Jana
STRÁ NÍKOVÁ. Dějiny žen, aneb, Evropská žena od středověku do poloviny 20. století v zajetí historiografie:
(sborník příspěvků z IV. pardubického bienále 27. -28. dubna 2006). Vyd. 1. Pardubice: Un iverzita Pardubice,
2006, str. 27.
8
RATAJOVÁ , Jana. Gender history jako alternativní koncept dějin. In: ČADKOVÁ, Kateřina, M ilena
LENDEROVÁ a Jana STRÁNÍKOVÁ . Dějiny žen, aneb, Evropská žena od středověku do poloviny 20. století v
zajetí historiografie: (sborník příspěvků z IV. pardubického bienále 27. - 28. dubna 2006). Vyd. 1. Pardubice:
Univerzita Pardubice, 2006, str. 34 -35.
9
TINKOVÁ , Daniela. „Žena" - prázdná kategorie?“: In: ČADKOVÁ, Kateřina, Milena LENDEROVÁ a Jana
STRÁ NÍKOVÁ. Dějiny žen, aneb, Evropská žena od středověku do poloviny 20. století v zajetí historiografie:
(sborník příspěvků z IV. pardubického bienále 27. -28. dubna 2006). Vyd. 1. Pardubice: Un iverzita Pardubice,
2006, str. 28.