Lexikologie

MATEŘSKÝ JAZYK
Mgr. Veronika Krejčí, Český jazyk – Mateřský jazyk
Katedra českého jazyka a literatury PdF Univerzity Palackého v Olomouci

Souhrn slov, které v daném jazyce zná jeden konkrétní jedinec, je označován jako
INDIVIDUÁLNÍ SLOVNÍ ZÁSOBA:
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
SLOVNÍ ZÁSOBA
Jazykovědná disciplína, která zkoumá slovní zásobu, se nazývá
LEXIKOLOGIE. Základní jednotkou slovní zásoby je slovo.
DEFINICE:
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
DEFINICE SLOVNÍ ZÁSOBY
a) aktivní slovní zásoba – slova, která jedinec aktivně používá (3 000–10 000 slov).
b) pasivní slovní zásoba – slova, kterým jedinec rozumí (3–6× větší než aktivní slovní
zásoba, u středoškoláka asi 50 000 slov).
Souhrn slov a slovních spojení v konkrétním jazyce se nazývá
SLOVNÍ ZÁSOBA. Počet slov ve slovní zásobě se liší mezi jazyky
i mezi lidmi.

SLOVNÍ ZÁSOBA
PROCESY ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY
II. ZMĚNA SLOVNÍHO VÝZNAMU
ROZŠIŘOVÁNÍ VÝZNAMU SLOV (např. myš byl původně jen živočich,
nyní i součást PC). K rozšiřování významu dochází přenášením
významu na základě vnější podobnosti (metaforizace) nebo vnitřní
souvislosti (metonymizace) pojmenovávaných skutečností.
ZUŽOVÁNÍ VÝZNAMU SLOV (např. slovo máslo bylo původně jakékoli
mazadlo, teď označuje pouze mléčný výrobek s konkrétním množstvím
mléčného tuku).
POSUNUTÍ VÝZNAMU SLOV (např. slovo nábytek původně označovalo
nabyté jmění, tedy majetek).
I. TVOŘENÍ NOVÝCH SLOV
ODVOZOVÁNÍM, SKLÁDÁNÍM, ZKRACOVÁNÍM (vysvětleno dále).

SLOVNÍ ZÁSOBA
III. SPOJOVÁNÍ SLOV V POJMENOVÁNÍ VÍCESLOVNÁ (KOLOKACE)
Některé kombinace slov se pevně ustalují a vytváří sousloví (např. vysoká škola)
a frazémy (rčení, pořekadla, pranostiky apod.). Významy nově vzniklých spojení ale
nevznikají spojením významů předešlých slov (např. termín vysoká škola neoznačuje
vysokou budovu školy)!
IV. PŘEJÍMÁNÍ SLOV Z CIZÍCH JAZYKŮ
Cizí slova vnímáme v češtině jako:
Slova zdomácnělá – cizí původ si u nich neuvědomujeme
(např. klobouk z turečtiny, závoj z polštiny, koláč z italštiny).
Slova cizí – v různé míře si zachovala svůj původní ráz
(v grafické či fonetické podobě, např. monitor).

SLOVNÍ ZÁSOBA
V. UNIVERBIZACE
Z víceslovného pojmenování se vytváří pojmenování jednoslovné, a to v důsledku
jazykové ekonomie (např. vysoká škola  výška, drobné peníze  drobné, kuchyňská
linka  linka, pololetní prázdniny  pololetky).
VI. MULTIVERBIZACE
Z jednoslovného pojmenování se vytváří pojmenování víceslovné (např. vozíčkář 
osoba používající invalidní vozík, popravit  vykonat popravu, zkoumat  provádět
výzkum, ). Multiverbizace je často používána v publicistickém, odborném či
administrativním stylu z důvodu rozšíření textu, variování opakujících se termínů
i snahy o větší jazykovou korektnost.

SLOVNÍ ZÁSOBA
ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY – I. TVOŘENÍ NOVÝCH SLOV
Tvořením slov se zabývá SLOVOTVORBA.
Nová slova v češtině vznikají ODVOZOVÁNÍM, SKLÁDÁNÍM a ZKRACOVÁNÍM.
DEFINICE:

SLOVNÍ ZÁSOBA
I. ODVOZOVÁNÍ (DERIVACE)
Je to tvoření slov pomocí
a) předpon (přidávání předpon je PREFIXACE, odebírání předpon je DEPREFIXACE)
– např. donést,
b) přípon (SUFIXACE, DESUFIXACE) – např. žákyně,
c) koncovkami (KONVERZE) – např. mladý,
d) předponou i příponou (PREFIXÁLNĚ-SUFIXÁLNÍ) – např. náhrdelník,
e) předponou a koncovkou (PREFIXÁLNĚ-KONVERZNÍ) – např. náměstí.
Slova, která spolu významově souvisí a mají společný kořen (liší se jen předponami
a příponami), jsou SLOVA PŘÍBUZNÁ.
Všechna slova příbuzná tvoří SLOVNÍ ČELEĎ.

SLOVNÍ ZÁSOBA
II. SKLÁDÁNÍ (KOMPOZICE)
Je to tvoření nových slov z více slov předlohových.
Skládáním vznikají SLOŽENINY:
b) Složeniny vlastní – nemůžeme je rozdělit na
volné spojení slov, neboť obě části, nebo alespoň
první z nich, nejsou samostatným slovem
a vznikají až ve složenině (např. vodotrysk,
myšilov). První část těchto složenin bývá
zakončena na samohlásku (kompoziční vokál),
což je nejčastěji –o, řídčeji –e nebo –i.
a) Složeniny nevlastní (SPŘEŽKY) – vznikají spojením slov v původním tvaru, obvykle
však se změněným slovosledem (např. světadíl, vlastizrada).

SLOVNÍ ZÁSOBA
III. ZKRACOVÁNÍ (ABREVIACE)
Zkracováním vznikají ZKRATKY:
a) Zkratky grafické – zkrácení se projevuje jen v grafické podobě, ale čtou se jako
nezkrácené slovo (např. tj., apod.),
b) Zkratky graficko-fonické – zkrácení se projevuje
v grafické i zvukové podobě(např. ČR, MŠMT),
c) Zkratky fonické (ZKRATKOVÁ SLOVA) – časem nabyly
podoby slova, ohýbají se, jsou součástí odvozování atd.
(např. Umprum, Čedok).

dlouhán
dlouh|ý
SLOVO ODVOZENÉ dlouh-án
Slovotvorný prostředek
SLOVO ZÁKLADOVÉ dlouhý
dlouhán
Slovotvorný základ
SLOVNÍ ZÁSOBA
ODVOZOVÁNÍ SLOV – SLOVOTVORNÝ ROZBOR
ODVOZOVÁNÍ (DERIVACE)
Společná část slova základového a odvozeného se nazývá SLOVOTVORNÝ ZÁKLAD.
Části, které se ke slovu přidávají, jsou SLOVOTVORNÉ PROSTŘEDKY.

rybník
dlouhán prababička
dlouh|ý ryb|a
SLOVO ODVOZENÉ dlouh-án ryb-ník pra-babička
Slovotvorný prostředek
do-koupit
dokoupit
počíta-č
počítač
počíta|t
SLOVO ZÁKLADOVÉ dlouhý ryba babička koupit počítat
dokoupit počítač
dlouhán rybník prababička
Slovotvorný základ
SLOVNÍ ZÁSOBA
ODVOZOVÁNÍ (DERIVACE)
Společná část slova základového a odvozeného se nazývá SLOVOTVORNÝ ZÁKLAD.
Části, které se ke slovu přidávají, jsou SLOVOTVORNÉ PROSTŘEDKY.
Postupným odvozováním slov vzniká SLOVOTVORNÁ ŘADA
(např. letět  let  letec  letecký).
Slovo, u kterého nelze zjistit, ze kterého slova bylo odvozeno, slovo primární.
ODVOZOVÁNÍ SLOV – SLOVOTVORNÝ ROZBOR

SLOVNÍ ZÁSOBA
SLOVO A JEHO VÝZNAM
Podle toho, zda mají slova lexikální nebo gramatický význam, je můžeme rozdělit na:
SLOVA LEXIKÁLNÍ – mají jen slovní význam (citoslovce, příslovce),
SLOVA GRAMATICKÁ – mají jen mluvnický význam (předložky, spojky, částice),
SLOVA LEXIKÁLNĚ-GRAMATICKÁ – mají slovní i mluvnický význam (ostatní sl. druhy).
Slova mají význam
a) slovní (lexikální) – věcný význam, který označuje jev skutečnosti (např. kočka je
čtyřnohý savec…),
b) mluvnický (gramatický) – ten získává slovo zapojením do věty, vyjadřuje různé
mluvnické kategorie jmen a sloves (např. kočka je podstatné jméno rodu ženského
v 1. pádě čísla jednotného).
DEFINICE:

MNOHOZNAČNOST (POLYSÉMIE)
DEFINICE:
SLOVO JEDNOZNAČNÉ (MONOSÉMANTICKÉ) má jeden význam.
SLOVA MNOHOZNAČNÉ / VÍCEVÝZNAMOVÉ (POLYSÉMANTICKÉ) má více významů
(např. oko, list, myš).
Jsou méně častá, nejčastěji se jedná o odborné termíny (plejtvák), zeměpisné názvy
(Krkonoše), vlastní jména (Jana) a další ojedinělé termíny (koloběžka).
Podstatou polysémie je označování různých skutečností týmž termínem, u něhož došlo
k rozšíření významu, resp. k přenesení názvu, a to na základě určité vnější podobnosti
těchto pojmenovávaných skutečností (metaforizace) nebo jejich vnitřní souvislosti
(metonymizace). Polysémantická slova jsou projevem jazykové ekonomie.
VÝZNAMOVÉ VZTAHY SLOV

MNOHOZNAČNOST (POLYSÉMIE)
OKO

HOMONYMIE
DEFINICE:
HOMONYMA jsou slova (dvojice, trojice…), která mají
stejnou podobu (psanou nebo zvukovou), ale vznikla
nezávisle na sobě, proto je jejich podobnost náhodná
(tím se liší od slov mnohoznačných).
PRAVÁ HOMONYMA se shodují jak v grafické i fonetické podobě (např. kolej, raketa).
NEPRAVÁ HOMONYMA se spolu shodují pouze v jedné z těchto stránek:
a) homografa – grafická shoda (např. panický [ňi]/[ny]),
b) homofona – fonetická shoda (např. [bít] bít/být).
Homonyma vznikají přejímáním slov z různých jazyků
a flexí (např. lež), ale mohou vznikat také rozpadem
polysémie (např. kohoutek).

SLOVA MNOHOZNAČNÁ HOMONYMA
SLOVA MNOHOZNAČNÁ × HOMONYMA
1
1 UJČ. Internetová jazyková příručka [online]. Dostupné na https://prirucka.ujc.cas.cz/.

SOUZNAČNOST (SYNONYMIE)
DEFINICE:
SLOVA SOUZNAČNÁ jsou slova, která mají stejný nebo podobný význam.
Synonyma se mohou lišit v přesnosti významové podobnosti:
SYNONYMA ÚPLNÁ – mají vzájemně téměř shodný význam, v textu je lze libovolně
zaměňovat.
SYNONYMA NEÚPLNÁ – mají (velmi) podobný význam lišící se např. příznakem,
zaměňovat je lze pouze v určitém kontextu nebo situaci (např. pěkný ║ sličný).
Pokud je v jednom jevu použito více synonymních výrazů, vytvářejí tzv.
SYNONYMICKOU ŘADU (např. dílo-práce-facha-hokna).

DEFINICE:
PROTIKLADNOST (ANTONYMIE)
ANTONYMA POLÁRNÍ – vyjadřují kontrast (např. malý × velký).
ANTONYMA KOMPLEMENTÁRNÍ – vyjadřují dvě poloviny pojmu, z nichž první
existenci skutečnosti potvrzuje a druhá popírá (např. ano × ne), často jsou vzájemně
odvozovány předponou NE- (např. učí se × neučí se).
SLOVA PROTIKLADNÁ (ANTONYMA) jsou slova opačného významu.
Jedno slovo může mít případně i více slov protikladných, naopak některá slova svůj
protějšek nemají (např. číslovky určité nebo citoslovce).
Dle charakteru vztahu mezi pojmenovanými skutečnostmi můžeme antonyma dále
specifikovat:

SLOVO NADŘAZENÉ je název skupiny.
SLOVA PODŘAZENÁ jsou zástupci dané skupiny.
SLOVA SOUŘADNÁ jsou slova, která mají stejný vztah ke slovu nadřazenému.
DEFINICE:
HYPERONYMIE, HYPONYMIE A KOHYPONYMIE
U vztahu NADŘAZENOSTI (HYPERONYMIE) a PODŘAZENOSTI (HYPONYMIE) se jedná
o vztah mezi množinou a jejími prvky.
SOUŘADNOST (KOHYPONYMIE) je
rovnocenný vztah mezi prvky dané
množiny.

PŘÍZNAKOVOST SLOV
DEFINICE:
Slovní zásoba obsahuje SLOVA BEZPŘÍZNAKOVÁ (SLOVA NEUTRÁLNÍ / POJMY), která
jsou použitelná jakýmkoli mluvčím v jakékoli situaci, odpovídají lexikální normě,
nevyjadřují žádný hodnotící postoj, a SLOVA PŘÍZNAKOVÁ, která kromě prostého
pojmenování skutečnosti nesou nějaký příznak.
Příznak může být dán
- spisovností,
- dobovým zabarvením a
- citovým zabarvením (expresivitou) vyjadřujícím postoj mluvčího.
Expresivita může být dána: formou slova (EXPRESIVA INHERENTNÍ),
nebo kontextem (EXPRESIVA ADHERENTNÍ).

SLOVA HISTORICKÁ (HISTORISMY) – pojmenování již zaniklé skutečnosti (např. dráb).
SLOVA ZASTARALÁ (ARCHAISMY) – slova, která už se neužívají, protože byla ze slovní
zásoby vytlačena jinými výrazy (např. drahný čas = dlouhý čas,
anžto = protože).
SLOVA NOVÁ (NEOLOGISMY) – slova nově utvořená, která ještě
nestihla zakotvit ve slovní zásobě (např. rogalo).
PŘÍZNAKOVOST SLOV
I. Příznaková slova podle spisovnosti
SLOVA SPISOVNÁ (slova hovorová – např. holka, koukat, knižní – např. hvozd, chrabrý,
odborná, básnické poetismy – např. luna, oř).
SLOVA NESPISOVNÁ (slova z nářeční – např. tatar, zemáky, z obecné češtiny – vokno,
mlíko, z profesní mluvy – exnout, supl, slangu – např. bágl a argotu – např. chlupatý).
II. Příznaková slova podle dobového zabarvení

PŘÍZNAKOVOST SLOV
III. Příznaková slova podle citového zabarvení (expresivity)
a) Slova kladně zabarvená
SLOVA FAMILIÁRNÍ užívaná v důvěrném styku (např. miláček, pejsánek).
SLOVA DOMÁCKÁ (HYPOKORISTIKA) – domácké obměny jmen (např. mamka, Honzík).
DĚTSKÁ SLOVA užívaná dospělými v hovoru s dětmi (např. hajat, papat).
EUFEMISMY – slova zjemňující nevhodnou skutečnost (např. zesnul).
Některé ZDROBNĚLINY – (např. tvářičky, milované autíčko).
b) Slova záporně zabarvená
SLOVA HANLIVÁ (PEJORATIVA) (např. špicl).
Některá SLOVA ZVELIČENÁ (AUGMENTATIVA) (např. psisko).
SLOVA ZHRUBĚLÁ (např. žrát, tlama) a SLOVA VULGÁRNÍ (nadávky).
DYSFEMISMY – slova zveličující nepříjemnou skutečnost (např. chcípnout).

LEXIKOGRAFIE
DEFINICE:
LEXIKOGRAFIE je věda, která se zabývá slovníky.
SLOVNÍ ZÁSOBA
Slovníky jsou A) PŘEKLADOVÉ (obvykle dvojjazyčné),
B) VÝKLADOVÉ – a) naučné (encyklopedie),
b) jazykové,
C) SPECIÁLNÍ (cizích slov, frazeologické,
etymologické, frekvenční,
historické, retrográdní,
terminologické, diakritické).

SHRNUTÍ
CO BYSTE MĚLI ZVLÁDNOUT?
DEFINOVAT TERMÍNY
Lexikologie
Slovní zásoba
(individuální, aktivní, pasivní)
Slovotvorba
Slovotvorná řada
Slovo primární
Slovotvorný základ a prostředek
Lexikografie
DEFINOVAT, VYSVĚTLIT + PŘÍKLADY
Procesy rozšiřování slovní zásoby
Slova lexikální, gramatická
a lexikálně-gramatická
Nadřazenost, podřazenost a souřadnost
Mnohoznačnost
Homonymii
Synonymii
Antonymii
Příznakovost slov
PRAKTICKY ZVLÁDNOUT
Slovotvorný rozbor

MATEŘSKÝ JAZYK
Mgr. Veronika Krejčí, Český jazyk – Mateřský jazyk
Katedra českého jazyka a literatury PdF Univerzity Palackého v Olomouci
DĚKUJI ZA POZORNOST.

Lexikologie

Recommandé

Recommandé

Contenu connexe

Tendances

Tendances (20)

Similaire à Lexikologie

Similaire à Lexikologie (20)

Lexikologie