2. Imperialismus = společenské,
ekonomické a politické ovládání jednoho
národa druhým
19. stol. bylo „věkem impérií“
3. Typy koloniálního režimu
Anglický – ponechává tradiční systém
správy a místní režimy za dohledu
britských guvernérů
- korunní kolonie
- dominia
Francouzský – ovládaná území jsou
podřízena francouzské správě a zákonům
Ruský - kolonizovaná oblast je připojena
k Rusku jako okrajová gubernie, jednotící
prvky- ruská správa, jazyk a pravoslaví
(kromě Polska a Finska)
9. Příčiny imperialismu
Ekonomické
–
–
Masová produkce po průmyslové revoluci
potřebovala levné suroviny, které mohly být
získávány z dobytých území.
Průmysl potřeboval odbytiště svého zboží
Nacionalismus
–
Vzrůst nacionalismu v 19. století vede ke snaze
získat prestiž ovládnutím kolonií
10. Misie a ochrana
křesťanů
– Misie
• Upřímné
přesvědčení
křesťanských
misionářů
hlásajících víru
domorodým
národům
• Zásluhy na zrušení
otroctví, mrzačení
apod.
– Snaha zaručit
křesťanským
menšinám svobodu
11.
Námořní základny
– Západní státy potřebovaly udržovat základny a uhelné stanice
po celém světě
Emigrace
– Rychlý růst evropské populace v 19. století
– Emigrace do Ameriky a do kolonií
Rozvoj vědy a techniky
– Prostředkem umožňující Západu kolonizovat
– Které vynálezy umožnily dobývání a kolonizaci?
Pocit nadřazenosti
– Břemeno bílého muže
• Pocit kulturní nadřazenosti na Západě, ale také upřímné
přesvědčení, že je povinností bílých učit barevné
„primitivní“ obyvatele Afriky a Asie
– Anglický spisovatel Rudyard Kipling: „Břemeno bílého
muže“
• Euroameričtí doktoři, vědci a koloniální úředníci udělali
pro kolonie často mnoho dobrého
12. Pocit nadřazenosti
– Rasismus
• Předsudky teorie sociálního darwinismu
– Chybná aplikace „přežití nejlepších a
přírodní selekce“
– Bílá rasa považována za nejpokročilejší
a oprávněnou podmanit si ostatní
„primitivní“
• Cecil Rhodes: Cecil Rhodes, britský
imperialista (který zbohatl na těžbě
diamantů v Africe a rozšířil britské
panství v Africe): „Jsem přesvědčen,
že jsme nejlepší rasou na světě a čím
více osídlíme, tím lépe.“
13.
14. Zájem o Afriku
díky neprobádanosti a přírodnímu
bohatství lákadlo pro objevitele,
cestovatele, misionáře
D.Livingstone
H.M Stanley
E.Holub
15. VB – snaha o ovládnutí pásu S-J
Francie – směr Z – V
na hranicích Súdánu 1898 se obě velmoci
střetly, Francie dočasně ustoupila
1904 tzv. srdečná dohoda o vymezení
jejich sféry vlivu
Belgie – zisk bohatého Konga
Německo – JZ Afrika, dnes Namibie,
Kamerun a JV Afrika
Itálie – Lybie, část somálského pobřeží,
16. Čína
opiové války – protest Číny proti dovozu
opia z Indie. Prohra Číny
Britové si v Číně upevnili pozice
boxerské povstání
18. v J Africe naleziště zlata a diamantů =
britský zájem
Búrové – původně holandští kolonisté
krvavý konflikt, Búrové prohráli
1910 zánik búrských republik, vznik
Jihoafrické unie
koncentrační tábory
21. Německo – zájem především ve stř.,V,JV
Evropě, v zámoří nevalný úsěch (pouze
Marshallovy a Bismarkovy
Rakousko-Uhersko- ve vleku Německa,
zájem především na Balkáně
Rusko – snaha o proniknutí do Číny, střet
s Japonskem – rusko-japonská válka,
Rusové prohráli
Japonsko – 1868 reformy „Meidži“,
osvícená vláda, svržení vojenského vládce
šógúna, Japonsko –konstituční m. od 1889,
ovládnutí Korei.
22. Negativní důsledky
imperialismu
Ztráta politické svobody
Rozšíření chorob
Vykořisťování
Kořenem mnohých konfliktů poslední
doby (Rwanda, Střední a Blízký východ,
Vietnam)
23. Pozitivní důsledky imperialismu
Kolonialismus zredukoval místní konflikty
Zlepšení sociálního zabezpečení (vzdělání,
zdravotnictví)
Technologie přináší ekonomický růst
Rozšíření misií
Notes de l'éditeur
korunní kolonie – převaha domorodého obyvatelstva, území kontrolována britskými úředníky ale bezprostřední správa v rukou místních náčelníků
Irsko, Indie – od r-1876 císařství
domińia – převha bílých přistěhovalců –vlastní parlament, správa, Kanada, Ausálie, NZ, Jihoafriddká unie
Vývoj a industrializace umožnily Západu vlastnit dokonalejší zbraně:
Námořní flotily (schopné ovládnout oceány a dopravit kamkoli vojsko)
Moderní pušky a dělostřelectvo (rychlopalné, s větším dostřelem, účinnější munice)
Domorodé obyvatelstvo se jen málokdy ubránilo
Západní státy potřebovaly udržovat základny a uhelné stanice po celém světě:
Mocnosti potřebovaly pro vlastní obchodní a válečné loďstvo uhelné stanice (a také místa, kde by se mohly lodě opravovat) a nechtěly být závislé pro případ války na stanicích cizí mocnosti.
Prostředkem umožňující Západu kolonizovat: Vědění je moc. Vývoj a industrializace umožnily Západu vlastnit dokonalejší zbraně:
Námořní flotily (schopné ovládnout oceány a dopravit kamkoli vojsko)
Moderní pušky a dělostřelectvo (rychlopalné, s větším dostřelem, účinnější munice)
Domorodé obyvatelstvo se jen málokdy ubránilo
Které vynálezy umožnily dobývání a kolonizaci?: komunikace, dopravní prostředky, zbraně, zeměpisné objevy, léky proti tropickým nemocem.
Kůra stromu sinčona, původem z Jižní Ameriky obsahuje alkaloidy chininu, který pomáhá léčit symptomy malárie a žluté zimnice.
David Livingstone (19. března 1813 v Blantyru u Glasgow - 1. května 1873 v Čitambě u jezera Tanganika) byl skotský misionář, lékař, cestovatela bojovník proti otroctví. Narodil se v obci Blantyre ve skotském kraji South Lanarkshire. Jeho rodina pocházela z Highlands, pravděpodobně zklanu MacLea. Studoval na Glasgowské univerzitě řečtinu, náboženství a lékařství.
Poté se vydal jako misionář do jižní Afriky, šířit evangelium mezi africké obyvatelstvo. Na svých misijních cestách prozkoumal řadu Evropanům neznámých oblastí a potlačoval otroctví. Jako první běloch přešel poušť Kalahari (1849) a pokračoval dále na sever, kde prozkoumal řeku Zambezi, na níž objevil Viktoriiny vodopády (1855), nazvané na počest britské královny. Byl prvním člověkem, který přešel Afriku napříč v její jižní části. Při dalších cestách objevil mimo jiné jezera Malawi, Tanganika nebo Mweru. Na jedné z cest se ztratil a byl 4 roky nezvěstný. Našel ho až H. M. Stanley, který jako jediný stále doufal, že Livingstone žije.
Jako novináře ho vyslal Gordon Bennet, tehdejší šéfredaktor listu New Herald, aby Livingstona nalezl pro větší slávu novin. Oba se setkali ve vesnici Udžidži dne 28. října 1871. Livingstone ještě chtěl dokončit výzkumy v zemi krále Kazemby, ale na cestě podlehl vyčerpání.
Na jeho památku jsou pojmenované Livingstonovy vodopády a Livingstonovo pohoří
Jeho cesty po Africe probíhaly mezi lety 1851-1873. Zemřel, když hledal prameny Nilu. Jeho srdce pohřbili u vodopádů, tělo nasolili, obalili do gázy a poslali do Anglie. Pohřben je ve Westminsterském opatství v Londýně.
Byl sirotek, možná to ho naučilo být tak tvrdý, až bezohledný. R. 1858 doplul jako plavčík do New Orleans. Zde se stal adoptivním synem makléře Henryho Stanleyho, jehož jméno přijal. Po jeho smrti se znovu ocitl bez prostředků. Dopracoval se však až na reportéra listů Chicago tribune aNew York Heraldu, u kterého zůstal.Proslavil se zejména svou expedicí do Afriky a tím, že u jezera Tanganika našel Davida Livingstona. Daleko větší význam však měly až jeho další dvě akce - konžská expedice ( 1874-1877 ) a výprava na záchranu Emina-paši (1887-1889).
V roce 1869 byl vyslán pátrat po zmizelém britském badateli Davidu Livingstonovi. V březnu roku 1871 vyrazil Stanley ze Zanzibaru, ostrova na pobřeží dnešní Tanzanie. Cestou se Stanley zastavil v Egyptě, aby byl jako zpravodaj při otevření Suezského průplavu. V listopadu 1871 našel Dr. Livingstona v Ujiji na břehu jezera Tanganika.
Po památném setkání s Livingstonem vyplul r. 1872 do Londýna, kde se připravoval na novou expedici. 17. listopadu 1874 vyrazil z afrického přístavu Bagamoja do vnitrozemí. 27. února 1875 dorazila výprava do přístavu Mwanza na jihu Viktoriina jezera. Zjistil, že jediný výtok z jezera jsouRiponovy vodopády. Dalším bodem programu byl nový průzkum jezera Tanganika. Odtud plul po řece Lualabě na sever, kde se potvrdil jeho předpoklad - pluli po hladině Konga. Přešli přes mohutné vodopády, které poté dlouho nesly i Stanleyho jméno (nyní Boyomské vodopády) a po mnoha strastech dorazili do prozkoumané části řeky. 12. srpna 1877 se cestovatel objevil v Bomě, obchodní stanici založené Evropany.
V letech 1879-1884 podnikl výpravu pro belgického krále Leopolda II. Ve středoafrické džungli založil Svobodný stát Kongo.
Emin-paša, guvernér z Equatorie, německý lékař v egyptských službách byl r. 1881 kvůli súdánskému povstání proti egyptské nadvládě odříznut od civilizace. Až r. 1886 se mu anglická expedice vedená Stanleym vydala na pomoc. Prošli 800 km dlouhý tropický prales v oblasti řeky Ituri a vprosinci 1887 došli k Albertovu jezeru, kde zanedlouho našli Emina-pašu. Ten, již dobře zabydlený, nechtěl opustit své útočiště. Stanley ho přemluvil, a tak 4. prosince 1889 výprava dorazila na pobřeží do Bagamoja.
Po této expedici se r. 1890 vrátil do Londýna. Rok poté se oženil a šťastně žil na svém venkovském sídle v Surrey. Zemřel 5. května 1904.
3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo. Třetí expedici vykonal od 2. března 1875 do listopadu 1877, při níž podnikl cestu k řece Zambezi a zpracoval první detailní mapu oblasti Viktoriiných vodopádů.
5. srpna 1879 se vydal na zpáteční cestu do Evropy. Do Prahy s sebou vzal i bečuánskou dívku Bellu. Vrátil 18. října téhož roku a začal přednášet po celém území Rakouska-Uherska a psát články. Napsal a vydal první knižní popis Viktoriiných vodopádů, vydaný anglicky v Grahamstownu roku 1879. Na Střeleckém ostrově uspořádal velkou výstavu. V letech 1880-1881 vydal cestopisSedm let v jižní Africe - příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879). 2. listopadu 1883 se oženil s Rosou (Růženou) Hofovou (1865-1958), s níž se seznámil ve Vídni.
Opiové války se konaly ve 40. a 50. letech 19. století jako reakce čínského císařství za dynastie Čching proti importu a prodeji opia v Číně. Poté, co Anglie začala dovážet indické opium, se stalo velké množství Číňanů závislých na této omamné látce a později se počet závislých vyšplhal až na 20 milionů. Císař Sien-feng se pokusil prodej a konzumaci zakázat, avšak po prohře vprvní (1839–1842) a druhé (1856–1860) opiové válce byl donucen tolerovat import opia do země.
Na Filipínách proti Americké okupaci vypukla guerillová válka. Odplata Američanů často dopadala na civilní domorodé obyvatelstvo. Americkým vojskům veleli důstojníci, kteří strávili většinu své kariéry potírání indiánských povstáních a tam rasisticky „osvědčené“ praktiky (např. masakry civilního obyvatelstva) používali i na Filipínách. Místo o desítkách tisíc civilistů vyvražděných při masakru v Balangiga se dnes v amerických učebnicích dočteme jen o desítkách tam padlých amerických vojáků.
