Gramatika německého jazyka: Jmenný rámec a podstatné jméno http://www.deutschweb.net

1. Gramatika německého jazyka
www.deutschweb.net
Podstatné jméno

2. Jmenný rámec je tvořen podstatným jménem, které může být rozvinuté determinantem
(členem), dalším podstatným jménem ve 2. pádě, podstatným jménem s předložkou,
přídavnými jmény, příslovcem nebo vedlejší větou vztažnou.
Podstatné jméno v 1.p. Fisch schmeckt mir nicht. Ryby mi nechutnají.
Determinant Das Kind weint. Dítě pláče.
Kennst du meinen Vater? Znáš mého otce?
Podst. jm. ve 2.p. Das ist Peters Schwester / die To je Petrova sestra/ sestra
Schwester eines Freundes. kamaráda.
Podst. jm. Kennst du den Mann mit der Znáš toho pána s brýlemi?
s předložkou Brille?
Příídavné jméno Paul ist ein guter Student. Paul je dobrý student.
Příslovce Wer ist der Mann dort hinten? Kdo je ten muž tam vzadu?
Vedlejší věta vztažná Die Frau, die dort hinten sitzt, war Ta žena, která sedí vzadu, byla moje
meine Französischlehrerin. učitelka francouzštiny.
► Jmenný rámec může být nahrazen osobním zájmenem:
Kennst du meinen Vater? - Nein, ich kenne ihn nicht. [Ne, neznám ho].
► U podstatných jmen, determinantů a zájmen existují gramatické kategorií vyjadřujících
rod, číslo a pád.
Rod (mužský, střední, ženský) je součástí podstatného jména, číslo (jednotné a množné,
pád (1.- 4. pád) závisí na funkci, kterou zastává podstatné jméno nebo zájmeno ve větě
a závisí na slovese, předložce nebo přídavném jménu.
Kategorie rodu, čísla a pádu jsou vyjádřené pomocí koncovek determinantu/členu,
přídavného jména a podstatného jména nebo zájmena).

3. 1. pád Das ist mein Freund. To je můj přítel.
4. pád Hast du meinen Freund gesehen? Viděl jsi mého přítele?
3. pád Hast du mit meinem Freund gespro- Mluvil jsi s mým přítelem?
chen?
2.pád Dank meines Freundes konnten wir Díky mému příteli jsme ten problém
das Problem schnell lösen. mohli rychle vyřešit.
U všech částí, které tvoří jmenný rámec (determinant, přídavná a podstatná jména)
dochází ke shodě v rodě, čísle a pádě.
Znaky skloňování se ovšem projevují jen některých z nich.
mužský rod střední rod ženský rod
1.p. jednotného čísla der Hund das Tier die Katze
[pes] [zvíře] [kočka]
3.p. jednotného čísla dem Hund dem Tier der Katze
1.p. množného čísla die Hunde die Tiere die Katzen

4. 2. Podstatné jméno
Podstatná jména jsou jádrem jmenného rámce. Označují osoby, zvířata věci, jevy, pojmy
a další.
V němčině se všechna postatná jména píší s velkým počátečním písmenem.
Podstatná jména jsou:
Vlastní jména (jména osob, zeměpisné náz- Hans, Herr Müller [pan Müller], die Alpen [Alpy],
vy, obyvatelská jména, apod.) Deutschland [Německo], die Deutschen [Němci]
Obecná jména (označují druhy osob, zvířat, Hund [pes], Sauerstoff [kyslík], Polizei [policie],
předměty, pojmy nebo jevy) Anarchie [anarchie]
Obecná jména dělíme na:
Konkrétní Hund [pes], Baum [strom]
Abstraktní Leidenschaft [vášeň], Sozialismus [socialismus]
Počitatelná Buch [kniha], Hand [ruka]
Nepočitatelná Feuer [oheň], Milch [mléko], Polizei [policie]
U podstatných jmen rozlišujeme kategorie rodu, čísla a pádu.

5. 2.1. R od
V němčině existují tři rody: mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neu-
trum).
U většiny slov nelze rod vyvodit z tvaru podstatného jména. Rod je většinou vyjádřen
členem. V množném čísle je člen die platný pro všechny tři rody.
jednotné číslo množné číslo
Mužský rod der Mann [muž] die Männer [muži]
střední rod das Kind [dítě] die Kinder [děti]
ženský rod die Frau [žena] die Frauen [ženy]
Rod je arbitrární a často se liší od rodu v češtině. Například:
der Löffel (mužský) lžíce der Stuhl židle
das Messer (střední ) nůž die Sonne (ženský) slunce
Rod je třeba se naučit a zapamatovat spolu s podstatným jménem a jeho určitým
Tip
členem. (Neurčitý člen nevyjadřuje v 1. pádě rozdíl mezi mužským a středním rodem:
ein Mann - mužský rod - ein Kind - střední rod).

6. U složených podstatných jmen je rod určen posledním slovem:
das Auto + der Schlüssel der Autoschlüssel klíč od auta
das Haus + die Tür die Haustür domovní dveře
Pravidla pro určení rodu
U některých druhů podstatných jmen lze rod odvodit pomocí určitých pravidel. Rod
může být daný podle slovního významu (měsíce jsou mužského rodu) nebo formálně
(podstatná jména s příponou –heit jsou vždy ženského rodu).
♦ Rod u osob obvykle odpovídá pohlaví.
der Junge kluk die Großmutter babička
Výjimkou jsou podstatná jména středního rodu das Kind [dítě], das Mädchen [dívka] a das
Weib [ženská]
♦ Společenské funkce jako povolání jsou většinou mužského rodu. Přechýlením -
obvykle pomocí přípony -in / přehláska + -in – se vytváří ženský rod.
der Arzt - die Ärztin lékař/ lékařka der Lehrer - die Lehrerin učitel / učitelka
der Kunde - die Kundin zákazník/ der Student - die Studentin student/ studentka
zákaznice
♦ Akademické tituly se nepřechylují. Dr. Müller [doktor Müller/ doktorka Müller]

7. Vždy mužského rodu jsou
podle významu slova:
♦ názvy ročních období, měsíců a dnů v týdnu:
der Winter [zima], der März [březen], der Mittwoch [středa]
♦ světové strany: der Norden [sever]
♦ většina klimatických jevů a větrů:
der Regen [déšť], der Schnee [sníh], der Orkan [uragán]
♦ nerosty: der Diamant [diamant]
♦ automobilové značky: der BMW, der Mercedes
♦ vína a destiláty: der Wein [víno], der Cognac
podle tvaru (slovotvorné přípony):
♦ slova cizího původu zakončená na -us nebo -ismus: der Phallus, der Sozialismus
výjimkou jsou lingvistické termíny das Tempus [čas], das Genus [rod]
Vždy středního rodu jsou
podle významu slova:
♦ názvy barev: das Blau [modrá]
♦ většina kovů, chemické prvky a fyzikální jednotky:
das Eisen [železo], das Kilowatt [kilowatt]
♦ města, světadíly a země většinou u sebe nemají člen (Rom [Řím], Österreich [Rakousko]);
rod je vyjádřen členem pouze pokud jsou rozvinutá přídavným jménem nebo pod-
statným jménem v 2. pádě: das antike Rom [starověký Řím], das Österreich des XIX.
Jahrhunderts [Rakousko 19. století]

8. podle tvaru (slovotvorné přípony nebo způsobu tvoření):
♦ podstatná jména zakončená na -chen a -lein (zdrobněliny): das Kätzchen [kočička], das
Büchlein [knížečka]
♦ podstatná jména hromadná s předponou Ge-: das Gebirge [pohoří ]
♦ podstatná jména přejatá , která končí na -et, -il, -ma a -um: das Komma, das Zentrum
♦ zpodstatnělé infinitivy: das Rauchen [kouření], das Handeln [jednání]
Vždy jsou ženského rodu
podle významu slova:
♦ většina stromů a rostlin: die Buche [buk], die Rose [růže]
♦ značky a názvy motocyklů, letadel a lodí: die Kawasaki, die Boeing
♦ číslovky základní jako podstatná jména: die Eins [jednička], die Tausend [tisícovka]
podle tvaru (slovotvorné přípony nebo způsobu tvoření):
♦ většina podstatných jmen zakončených na -e:
die Schule [škola], die Vase [váza]
♦ podstatná jména zakončená na -ei, -heit, -keit, -schaft, -ung: die Partei [strana], die Freiheit
[svoboda], die Freundschaft [přátelství], die Verachtung [touha]
♦ slova cizího původu s několika málo výjimkami, zakončená na -age, -anz, -ät, -enz, -ie,
-ik, -ion, -ur: die Garage, die Diät, die Kopie, die Politik, die Kultur
Dvojí rod
Existuje několik podstatných jmen, u nichž rod kolísá. Změna rodu mění v některých
případech význam slova.
der See jezero die See moře
das Steuer volant die Steuer daň

9. 2.2. Č íslo
V němčině existují tak jako v češtině dvě čísla: jednotné a množné.
Množné číslo je vyjádřeno především ve tvaru podstatného jména. Určitý člen je vždy
die, neurčitý v množném čísle neexistuje (= ”člen 0”, nulový člen).
j.č.: ein Mann / der Mann [muž]; eine Frau / die Frau [žena]
mn.č.: Männer / die Männer [muži]; Frauen / die Frauen [ženy]
Tvoření množného čísla
Množné číslo se tvoří přidáním koncovky ke kořenu (s možností „nulové koncovky“) a v
některých případech přehláskou.
Existuje osm druhů množného čísla. V množném čísle přidáváme koncovku: zzzzzzzz
–e s přehláskou nebo bez
♦ Mnoho podstatných jmen rodu mužského a středního. Ve středním rodě dochází k
přehlásce jen velmi zřídka.
♦ Mnoho jednoslabičných podstatných jmen ženského rodu, většina s přehláskou.
♦ Podstatná jména ženského a středního rodu zakončená na –is (v množném čísle se
zdvojuje s: –isse)
–en nebo -n bez přehlásky
♦ Většina podstatných jmen ženského rodu (pokud jsou zakončená na -in zdvojuje se
-n: -innen).
♦ Všechna podstatná jména mužského rodu typu Student (s koncovkou –n ve všech
pádech kromě 1. pádu jednotného čísla).

10. Koncovku –n přibírají podstatná jména zakončená v jednotném čísle na –e. U ostat-
ních se mění koncovka na –en.
bez koncovky („nulová koncovka“) s přehláskou nebo bez
♦ V mužském rodě všechna zakončená na -er.
♦ Ve středním rodě všechna zakončená příponami -chen y -lein (zdrobněliny).
–er pokud je to monžné - s přehláskou
♦ Mnoho podstatných jmen středního rodu.
Žádná podstatná jména ženského rodu.
–s bez přehlásky
♦ Mnoho přejatých slov, především středního rodu. Podstatná jména zakončená
samohláskou (kromě e) a zkratky.
Tabulka tvarů množného čísla. Nejčastější modely jsou označeny tučně.
kon- rod bez přehlásky s přehláskou
covka
-e maskulinum der Monat [měsíc] - die Monate der Sohn [syn] - die Söhne
neutrum das Jahr [rok] - die Jahre
femininum die Ersparnis - die Ersparnisse [úspory] die Hand [ruka] - die Hände
-en / -n m der Junge [kluk] - die Jungen
n das Bett [postel] - die Betten
f die Woche [týden] - die Wochen
„-“ (0) m. der Sommer [léto] - die Sommer der Vater [otec] - die Väter
n das Mädchen [dívka] - die Mädchen

11. kon- rod bez přehlásky s přehláskou
covka
- er m der Leib [tělo] - die Leiber der Mann [muž] - die Männer
n das Kind [dítě] - die Kinder das Haus [dům]- die Häuser
-s m der Opa [dědeček] - die Opas
n das Kino [kino] - die Kinos Doporučuje se tvar množného
f die Kamera - die Kameras čísla naučit spolu s podstatným
jménem.
Doporučuje se tvar množného čísla naučit spolu s podstatným jménem
Výjimky ve tvoření množného čísla
Existuje skupina podstatných jmen, u nichž jednotné nebo množné číslo nelze vytvořit.
Pouze jednotná jsou:
♦ Vlastní jména (jména osob a zeměpisné názvy):
Hans, München, die Schweiz;
Je možné vytvořit množné číslo u příjmení: die Müllers [Müllerovi]
Některé zeměpisné názvy, zejména hory mají pouze tvar množného čísla: die Alpen,
die Anden
♦ Podstatná jména označující látku nebo hmotu:
die Milch [mléko], das Eisen [železo], das Blut [krev]
♦ Hromadná jména: die Polizei [policie], die Bevölkerung [obyvatelstvo]
♦ Méně obvyklé je také množné číslo u podstatných jmen označujících abstraktní
pojmy:
die Freiheit [svoboda], das Gewissen [vědomí]

12. Zmnožení látek, hromadných podstatných jmen a abstraktních pojmů lze vyjádřit
složeninami: die französischen Käsesorten [francouzské sýry], verschiedene Altersstufen
[různé věkové skupiny]
♦ Zpodstatnělé infinitivy a přídavná jména množné číslo nemají:
das Lernen [učení], das Gute [to dobré]
Pouze množná jsou:
♦ některá podstatná jména, která odkazují na skupinu osob:
Eltern [rodiče], Leute [lidé], Geschwister [sourozenci]
♦ některé svátky: Ostern [Velikonoce], Weihnachten [Vánoce]

13. 2.3. P ády
I. S kloňování podstatných jmen
V němčině existují čtyři pády: 1. pád (nominativ), 2. pád (genitiv), 3. pád (dativ),
4. pád (akuzativ).
Gramatický pád vyjadřuje vztah mezi podstatným jménem nebo podmětem a ostatními
větnými členy. Je determinován slovesem, předložkou, přídavným nebo jiným pod-
statným jménem a odpovídá na otázky uvozené tázacími zájmeny wer? was?[kdo? co?],
wen? was? [koho? co?], wem? [komu, čemu?] a wessen? [koho, čeho?].
2. pád se od ostatních odlišuje tím, že rozvíjí podstatné jméno ve funkci přívlastku:
das Haus meines Vaters [dům mého otce].
Skloňování podstatných jmen mužského rodu
Pro rod mužský existují dva typy skloňování.
► Většina slov mužského rodu se skloňuje podle vzoru Mann. Tvar podstatného jména
se mění 2. pádě jednotého čísla (koncovky –es nebo –s) a v 3. pádě množného čísla
(koncovka –n). V ostatních případech je pád vyjádřen pouze členem.
Mann [muž] Jednotné číslo Množné číslo
1. pád ein / der Mann die Männer
4. pád einen / den Mann die Männer
3. pád einem / dem Mann den Männern
2. pád eines / des Mannes der Männer

14. ► Některá podstatná jména mužského rodu označující živé bytosti (často povolání nebo
národnost) dostávají koncovky –n o –en en tve vševh případech s výjimkou 1. pádu
jednotného čísla.
Mensch [muž, Jednotné číslo Množné číslo
lidská bytost]
1. pád ein / der Mensch die Menschen
4. pád einen / den Menschen die Menschen
3. pád einem / dem Menschen den Menschen
2. pád eines / des Menschen der Menschen
♦ Koncovka –n se přidává u podstatných jmen zakončených na –e:
1. PÁD der Junge [chlapec] - 4. PÁD den Jungen;
1. PÁD der Kunde [zákazník] - 4. PÁD den Kunden
♦ Koncovky –en, -ent, -et, -ist se přidávají k některým podstatným jménům
zakončeným na souhlásku, včetně některých jednoslabičných slov a slov přejatých
zakončených na –ant, -at:
1. PÁD der Mensch [muž] - 4. PÁD den Menschen
1. PÁD der Student [student] - 4. PÁD den Studenten
Výjimka: podstatná jména Name [jméno], Wille [vůle] a Gedanke [myšlenka] se skloňují jako
Mensch, ale k přidává se jim ve 2. pádě jednotného čísla koncovka -s:
ČÍSLO JEDNOTNÉ: 1. PÁD, der Name; 4. PÁD. den Namen; 3. PÁD. dem Namen; 2. PÁD des Namens
ČÍSLO MNOŽNÉ: VE VŠECH PÁDECH: Namen
Podstatná jména středního rodu
Podstatná jména středního rodu se řídí modelem mužského rodu podle vzoru Mann; tvar
podstatného jména se mění ve 2. pádě jednotného čísla a 3. pádě mnoného čísla.

15. Kind [dítě] Jednotné číslo Množné číslo
1. pád (nominativ) ein / das Kind die Kinder
4. pád (akuzativ) ein / das Kind die Kinder
3. pád (dativ) einem / dem Kind den Kindern
2. pád (genitiv) eines / des Kindes der Kinder
Zvláštnosti skloňování:
♦ U podstatných jmen zakončených na -is se v 2. pádě zdvojuje -s- : das Geheimnis - des
Geheimnisses [tajemství]
♦ Výjimka: podstatné jméno středního rodu Herz [srdce]
1. PÁD+ 4. PÁD JEDNOTNÉHO ČÍSLA das Herz, 3. PÁD dem Herzen, 2. PÁD des Herzens;
MNOŽNÉ ČÍSLO ve všech pádech: Herzen
2. pád jednotného čísla u podstatných jmen mužského rodu podle vzoru Mann a
všechna středního rodu se tvoří s koncovkami –s o –es.
♦ Koncovka -es je povinná, pokud je podstatné jméno v 1. pádě jednotného čísla
zakončené na –s, -ß, -sch, -z.
das Haus [dům] – des Hauses; der Witz [vtip] – des Witzes
♦ Jednoslabičná podstatná jména.
das Kind [dítě] – des Kindes; der Mann – des Mannes
3.pád množného čísla se nemění pokud podstatné jméno končí na -en nebo pokud
množné číslo končí na -s:
1. PÁD J.Č. der Graben [příkop]; 3. PÁD MN.Č.: den Gräben
1. PÁD J.Č. das Mädchen [dívka]; 3. PÁD MN.Č. den Mädchen
1. PÁD MN.Č. die Taxis; 3. PÁD MN.Č. den Taxis

16. Podstatná jména ženského rodu
U podstatných jmen ženského rodu (s výjimkou vlastních jmen) se nepřidává koncovka
v žádném pádě.
Frau [žena] Jednotné číslo Množné číslo
1. pád eine / die Frau die Frauen
4. pád eine / die Frau die Frauen
3. pád einer / der Frau den Frauen
2. pád einer / der Frau der Frauen
Vlastní jména přibírají ve 2. pádě -s: 1. PÁD: Ute - 2. PÁD Utes
II. 2. pád ( genitiv )
2. pád podstatného jména zastává (podobně jako v češtině) funkci přívlastku rozvíje-
jícího jiné podstatné jméno:
2.pád nese následující významy:
Vlastnictví nebo das Haus meines Vaters dům mého otce
přináležitost die Straßen Berlins ulice Berlína
původce/ autorství die Filme Godards filmy Godarda
Martins Doktorarbeit doktorandská práce Martina
výsledek der Autor dieses Buches autor této knihy
der Erfinder des Buchdrucks vynálezce knihtisku
část celku* ein Teil meines Geldes část mých peněz
einige der Studenten někteří ze studentů
Narozdíl od češtiny se neužívá 2. pádu ve vztahu celku a části, pokud se jedná o údaj
míry: eine Tasse Tee [šálek kávy], ein Kilo Tomaten [kilo rajčat].

17. 2. pád se užívá také u podstatných jmen odvozených od sloves.
Peter klagt. [Peter si stěžuje] → Peters Klagen [stížnosti Petera]
Ich lese ein Buch. [Čtu knihu] → die Lektüre des Buches [četba knihy].
2. pád vlastních jmen
U všech vlastních jmen, i v ženském rodě, se v 2. pádě přidává koncovka –s: Utes Freu-
nde [kamarádi Ute]; Frau Müllers Geheimnis [tajemství paní Müllerové]
Koncovka -s se přidává u zeměpisných názvů bez členu (a bez určení rodu): die Architektur
Berlins [architektura Berlína]; ale: die Ufer der Donau [břehy Dunaje]
Stejně tak nabývají koncovky -s podstatná jména označující rodinné příslušníky: Mutters Klei-
der [šaty matky]
Pozice 2. pádu
2. pád obvykle stojí za podstatným jménem, které rozvíjí.
die Ansichten eines alten Mannes [názory starého muže]
Před podstatným jménem stojí v případě vlastních jmen a příbuzenských vztahů:
Peters Schwester [Petrova sestra]; Vaters Kindheit [dětství otce]
Vazby s von
2. pád se nahrazuje vazbou von + 3. PÁD:
♦ s osobními zájmeny
ein Buch von ihm [jeho kniha], ein Freund von mir [můj kamarád, jeden z mých kamarádů]
♦ pokud podstatné jméno nemá člen ani není rozvinuté přívlastkem shodným:

18. die Ansichten von Schülern [názory studentů];
der Anbau von Wein [pěstování vína]
2. pád vlastních jmen zakončených na –s, -ß o –z je možné v psané formě vyznačit
apostrofem. V mluvené řeči se nejčastěji volí vazba s předložkou von:
Hans´ Freunde / die Freunde von Hans [kamarádi Hanse]; die Museen von Paris [muzea Paříže]
Substituce touto vazbou je častá rovněž u ostatních vlastních jmen a podstatných jmen
bez členu rozvitých přídavným jménem:
Utes Freunde / die Freunde von Ute [kamarádi Ute, Utiny kamarádi]
die Ansichten deutscher Schüler / die Ansichten von deutschen Schülern [názory německých
studentů]
V mluvené řeči 2.pád často ustupuje vazbě s von a to i v případech, kdy se v psané
formě 2. pád užívá.

19. 2.4. P řístavek
Přístavek vysvětluje nebo specifikuje podstatné jméno, ke kterému se vztahuje. Stojí
za podstatným jménem.
Der Direktor, ein älterer Herr, ist oft krank. [Ředitel, starší pán, je často nemocný.].
Přístavek volný je vždy oddělen čárkami. Pokud má spřežka jmenný charakter, bude její
pád stejný jako u podstatného jména, k němuž se vztahuje.:
4. pád Kennst du seinen Vater, den Schau- Znáš jeho otce, herce Krolla?
spieler Kroll?
3. pád Er kam mit seinem Hund, einem Přišel se svým psem, ošklivým
häßlichen Köter. podvraťákem.
Přístavek těsný se neodděluje čárkami.
Všimněte si, že se nepřipojuje žádnou předložkovou vazbou. Jedná se o:
♦ Vlastní jména a názvy měsíců
Herr Schmidt ; Kanzler Kohl; der Monat Mai [měsíc květen]; die Stadt Berlin [město Berlín]; die
Insel Rügen [ostrov Rügen]
♦ Množství + hmota nebo látka:
ein Kilo Kartoffeln [kilo brambor]; ein Glas Wein [sklenička vína]