28. A co když zemře Stalin? Karel Šiktanc: Obrázek Těžko je vyznat ve větě, co cítí každá k rodné zemi… Z obrázků, z kterých známe Tě, nejvíce jeden líbil se mi. Ti krásní lidé zdraví Tě, nad Moskvou slunce pálí… Tím, čím je táta pro dítě, tím je jim soudruh Stalin . Stalinský úsměv na tváři, nad stadionem stojíš v bílém… Kolem jdou ti, co vytváří radost a lásku při svém díle.
29.
30. Stalin jako Bůh: jak smrt mohla Ilja Bart: Slibujeme ti, soudruhu Staline Slunce se zatmělo… A strašný úder z dáli planetou otřás v samých základech. Dnes umřel Josef Vissarionovič Stalin, náš rodný otec, vůdce, zachránce nás všech. … Ne, o smrti – teď mluvíme o odkazu, jej v životě i v práci směle rozvinem. Na život na smrt věrni Sovětskému svazu. To slibujeme Ti, soudruhu Staline. Ne – hlava ani srdce není s to zvážit. Náš Stalin – lidstva nejpevnější jistota. Jak mohla lidská smrt si opovážit se dotknout samého pramene života?
41. Děkuji za pozornost prezentace najdete na http://www.slideshare.net/romanhajek
Notes de l'éditeur
Karel Šiktanc: Na návštěvě u táty Fučíka Buď, verši můj, jak jarní nebe čistý! Vlaštovky letí k hnízdům do podkroví a v oknech tichnou jabloňové listy, když táta Fučík mluví o Julkovi… Na bílém stole voní z šálků káva a ve vzpomínce rozjasní se hlasy, když táta Fučík s láskou vzpomíná si, jak malý Julek na divadle hrával… I v pokoji se při vzpomínkách jasní, zatím co v okně v jabloních se ztmívá, když vposloucháš se do chlapeckých básní a chodských písniček, které si Julek zpíval… „ Když Julek četl Jiráskova Věka, vzal baťoh na záda a prošel si ta místa…“ Táta se usmál…: „Byl to komunista. A dal by býval srdce pro člověka…“ – Ztemněly v oknech jabloňové lístky a já se vracím cestou na nádraží… A vidím v hale mladé traktoristky – čtou si tu spolu v jeho Reportáži.
mládí: v době popravy mu bylo 40 proč Fučík? osobní vlastnosti byly podružné (sukničkář atp.) důležité bylo, že byl komunista, že byl zabit nepřátelským režimem důležité to, jak vypadal, víceméně obyčejný člověk + výhodou to, že byl mrtvý
- udal otce: otec poslán do gulagu: ostatní vesničané ho potom zavraždili (14 let) - křesťanská morálka: cti otce svého a matku svou x komunistická morálka: Buď bdělý a ostražitý
Jablko pěstované v zahradě, zvláště v zahradě mičurinovské, je jablko, jaké je, a zároveň takové, jaké má být. Toto jablko více vyjadřuje podstatu jablka vůbec, než ji vyjadřuje planý plod. Stejně je tomu se socialistickým realismem. (J. Varloot)
sovět: organizace vojáků, zemědělců nebo pracujících původně v období pozdního carského Ruska >> Lenin prohlásil, že by měly být součástí oficiální vlády, což se po VŘSR stalo
západní imperialismus v čele s USA
žlutý: v boji za bavlníkovou nezávislost
Václav Lacina: Mandelinka bramborová Mračí se krize nad Kapitolem, kde Mister Dollar dumá o výbojích a bádá, koho poslat do pole: najít ho – těžké, sám jít, to se bojí. Meč rozbil by si o železný štít, tož nejpodlejší zbraň mi není cizí: sám mor, chtěl by nás morem zahubit. Sám hmyz, posílá na nás spoluhmyzy.
Ústřední komise pro boj proti americkému brouku
za prvních deset dní kampaně 702 článků na téma boj s americkým broukem zapojení dětí a mládeže: sbírání
Karel Bradáč: Ze života hmyzu Jen ať si švábí, ať si mandelí, tím ujít nemohou své vlastní zhoubě. Nakonec budou stejně v ….. či chtěl jsem vlastně říci v troubě.
Mateřídouška: na zadní straně Ferda mravenec – příkladné chování: sběr kovů, brigádničil, schůzoval, peskoval křečky za křečkování zásob pozitivní proměna marnivé Berušky: Nikdo neměl sběru více – z Berušky je údernice KONEC pomoc ze Sovětského svazu: 22. července 1950 do Prahy skupina odborníků: letčici (SSSR poslal 6 letadel) bojovalo se celá 50. léta, ale hlavní nápor po r. 1950 opadl
Pavel Bojar: Písnička nového štěstí V jakém to slunci zrají naše léta, že srdce najednou vlaštovkou letí, že hvězdy daleko, že stáh se konec světa a sirý, byvší řád že padá do rozvalin? V jakém to slunci? Nad lůžky našich tětí září tak moudře Sluníčko-Stalin… V jakém to slunci zrají naše činy, že od nich i ledy jak sláma chytí, že se v kámen mění, kdo byl dosud z hlíny, a že život sládne jako vůně malin… V jakém to slunci? To moudře svítí do našich lásek i vzteků Sluníčko-Stalin… Marie Pujmanová: Generalissimus Mír Máme tě rádi z celého srdce, že jsi nám ubránil zemi. Jsi naše hlava, my tvoje ruce, muži a ženy, muži a ženy. Ať žije generalissimus Mír! Aby nám práce kvetla pod rukama, aby se usmívali mladí milenci, aby jim voněl chléb, jejž láska lámá a děti hubičkami ověnčí: Ať žije generalissimus Mír! Chráníme si tě jako oko v hlavě, Marx místo bible dal ti klid jasně svět vidět i ve vší vřavě – lid, to je Stalin, Stalin je lid. Ať žije generalissimus Mír!
smrt není důležitá, je pozemská: Stalin v jiné sféře; využití smrti k novému závazku + posílení jednoty SSSR Marie Pujmanová: Ve věnci rukou železném Vykřikly Gori, zaštkala Moskva, zalkala širá sovětská zem. Jaká to slova, strašná a prostá hromují po horách nad srázem? Dokonal Stalin. Po Kavkazu, po Krušných horách, kudy šla vojska sovětská, kudy se hnala jak železná bóra a usmívala se na děcka. Dokonal Stalin. Dokonal Stalin, umřít je lidské, však slzy v očích ne a ne schnout. Už odkládá své břímě gigantické, je člověk, chce si oddychnout. Dokonal Stalin. Kdyby tak všichni, za které dýchal, mohli dát minutu života, sta let by žil. Ach neplač, ne, buď zticha, vždyť jasní se už těžká mrákota. V Straně on žije. V Straně on žije, bohatýr míru, jakého posud neznala zem, a přísaháme bohatýru, jak žije v nás, jak žijem v něm, ve věnci rukou železném že udržíme mír.
kolektivita, vzájemnost: rozplývání jedince v množství potlačení nahodilosti ve prospěch řádu >> řádu se obětuje přirozenost prožitek radosti a krásy prožitek národní hrdosti: barvy obvykle trikolora Sokolské slety sebeoslavou Sokolů >> spartakiáda sebeoslava lidu forma obětiny spartakiádě (vlasti, lidu): dary a finanční příspěvky obcí, organizací
