1. Argumentace výběru tématu
Jako trend současného školství se považuje kritické myšlení, žák by tedy
po absolvován í školy neměl znát pouze různé poučky, ale měl by být i schopen kriticky
nahlížet na věci, situaci a vše ostatní, s čím se v životě setká. Pro rozvoj kritického myšlení
studentů je velmi vhodné použití metod, které tuto formu myšlení rozvíjejí. Budoucí
pedagogové by se s touto formou výuky měli nejen seznámit, ale měli by být také připravení
k jejímu zapojení do výuky.
Anotace
Předmětem odborného textu „Výukovými metodami ke kritickému myšlen“ je
přiblížení výukových metod a forem jejich využití. První část textu je zaměřena na kritické
myšlení a její integraci do vyučování. Druhá část se zabývá samotnými metodami, které toto
kritické myšlení posilují a rozvíjejí. Cílem tohoto textu je seznámení se s vybranými
výukovými metodami a zamyšlení se nad tím, proč by měly být do výuky zařazovány.
Klíčová slova
Kritické myšlení, výukové metody, interakce žáků, výuka, pedagog, zapojení se do
výuky.
Výukovými metodami ke kritickému myšlení
Velmi významnou součást vyučování tvoří kritické myšlení. Aby ale fungovalo
správným způsobem a splnilo svůj účel, je třeba, aby pedagog uměl kritické myšlení ve třídě
správně podnítit, umět ho správně řídit a v neposlední řádě k němu žáky vést, neboť kritické
myšlení se musí člověk učit, byť má k němu některý jedinec větší předpoklady než jedinec
druhý.
Pedagog by tedy měl být tolerantní, měl by umět žákům naslouchat a respektovat
jejich názory, neboť různorodost názorů je předpokladem přínosného dialogu. Není to však
jen o empatii učitele, ale také o tom, kolik prostoru k dialogu se studenty vyhradí. Je mnoho
předmětů, které obsahují široké spektrum látky, kterou je nutno probrat v krátkém čase a
2. učiteli často nezbývá mnoho času. Zároveň však někteří učitelé považují komunikaci se
studenty a naslouchání jejich názorům za ztrátu času.
Učitel by měl naopak povzbuzovat žáky k tomu, aby byli schopni a ochotni své názory
vyslovit. Zároveň by se však žáci mezi sebou měli naučit jistému umění naslouchat sami sobě.
Výukové metody
Výukové metody je možné rozdělit do dvou kategorií. Jedná se o kategorii edukačně
supletivních metod, které podporují žáky v jejich tvořivosti a produktivním myšlení a metody
edukačně defenzivní, kdy je naopak aktivita žáků potlačována.
Brainstorming
Jedná se o metodu využívanou ve skupině, kdy její členové vymýšlí hesla, která je
napadnout ve spojení s nějakým pojmem či konkrétním tématem, na který se chce skupina
zaměřit. Často je tato metoda využívána v marketingu při vytváření reklamy, je ale zároveň
velmi vhodná při vyučování, neboť mimojité aktivizuje žáky a může v nich vzbudit i zájem o
téma.
Myšlenková mapa
Myšlenkové mapy jsou optimální pro vyjádření vztahů mezi jednotlivými hesly a
zároveň k vytvoření struktury. Tvoří se tak, že se do středu tabule nebo listu papíru napíše
heslo, dále tvůrci myšlenkové mapy přichází s dalšími pojmy, které s hlavním heslem souvisí
a prostřednictvím šipek či spojujících čar se vytvoří oblastí, které v sobě zahrnují opět jiné
pojmy.
Metoda I.N.S.E.R.T.
I … interactive … interaktivní
N … noting … poznámkový
S … system for … systém pro
E … effective … efektivní
R … reading and … čtení a
3. T … thinking … myšlení
Tato metoda se přímo váže k práci s textem a má rozvíjet schopnost studentů číst text
kritickým způsobem. Studenti tedy obdrží od pedagoga text a mají v něm oddělovat
informace, které jsou pro ně známé, nové, informace, o kterých by se chtěli dozvědět více a
myšlenky se kterými nesouhlasí. Všechny tyto čtyři oblasti označují specifickými znaménky.
Pětilístek
Pětilístek je výuková metoda, která slouží především k sumarizaci probíraného tématu a
nebo k vyvolání zájmu a iniciace studentů. Pětilístek vytváří studenti samostatně nebo ve
dvojících. V čele pětilístku stojí podstatné jméno, které je zároveň i ústředním heslem
probírané oblasti, na druhém řádku se studenti zamyslí nad dvojmo přídavnými jmény, které
se k původnímu heslu váží, na třetím řádku žáci uvedou tři slovesa, která znázorňují děj,
čtvrtý řádek osahuje čtyři slovesa, která vystihují podstatu tématu a na posledním řádku žáci
uvedou opět podstatné slovo, které vystihuje námět.
Předvídání
Tato forma rozvíjí u studentů jejich představivost a schopnost pracovat s informacemi,
které mají. Existuje čtení s předvídáním, kdy žáci dostanou jako předlohu text, ve kterém je
část příběhu, ten však není celý. Žáci mají za úkol vymyslet pokračování tohoto příběhu, ale
zároveň by měli být schopni svoji variantu obhájit a zdůvodnit podle informací, se kterými
v textu už mohou pracovat.
Řízené čtení
U řízeného čtení žáci dostanou od učitele text, který je ale rozdělen do několika částí a
za každou částí by se měl zamyslet, čímž se zajistí jeho kritický pohled na obsah textu.
Během čtení textu jsou žáci motivováni k tomu, aby nad textem více přemýšleli a pracovali.
4. Kostka
Při této metodě nejdřív učitel zadá téma. Poté si žáci či učitel vyrobí kostku a na
každou stranu napíší úkol. Na jedné straně je psáno „popiš“, kdy žáci mají popsat vše, co na
předmětu mohou pozorovat, ať už se jedná o barvu, hmotnost či tvary předmětu. Dalším
heslem na druhé straně kostky je „porovnej“, kdy se mají žáci zamyslet nad tím, čemu se
předmět podobá, „asociuj“ je dalším heslem na třetí straně kostky, kdy mají žáci použít vše,
co je napadne a proč. Dalšími úkoly jsou „analyzuj“, žáci tu mají přemýšlet nad tím ,jak by
předmět popsat z hlediska jeho fyzického vzhledu, tedy rozměry, z čeho se předmět skládá a
podobně. V tomto bodě nemůže žák vždy přesně odpovědět, proto musí zapojit fantazii a
kreativitu a něco si vymyslet. Pod heslem „aplikuj“ se po žácích vyžaduje, aby se zamysleli
nad tím, jak by se předmět mohl dát použít a jak. Na poslední straně kostky je psáno
„argumentuj pro a proti“, kdy mají žáci za úkol zaujmout nějaké stanovisko.
Klíčová slova
Podstatou této metody je, že učitel zapíše na tabuli čtyři až pět klíčových slov z textu,
který vybere a zadá žákům úkol, aby se ve dvojicích pokusili vytvořit příběh a děj, který by
mohl ze slov vyplývat. Slova by však měla být volena tak, aby nebylo příliš složité, odhalit
jejich kontext a příběh, aby nedocházelo k přílišným odchylkám. Na konci práce učitel přečte
studentům celý příběh a žáci mohou pozorovat, jak se přiblížili.
5. Zdroje
Formanová, Lucie: Výukové metody v pedagogice, 1. vyd., Praha: Grada, 2012, ISBN 978-
80-247-4100-0
Internetové zdroje
Výukové metody
http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/15011/VYUKOVE-METODY---UVOD.html/
Odborný článek
Chybí kritické myšlení
http://www.klimaskeptik.cz/co-rika-veda/kriticke-mysleni/
Formanová, Lucie: Výukové metody v pedagogice, 1. vyd., Praha: Grada, 2012, ISBN 978-
80-247-4100-0
- fakta jsou přehledně tříděna
- autorka se vyjadřuje jasně a zřetelně
- informace byly objektivní
- auto byl uveden
- informace a obsah byly aktuální
Internetové zdroje
Výukové metody
http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/15011/VYUKOVE-METODY---UVOD.html/
- odkaz webu je funkční
- informace byly přiměřené
- stránka byla přehledná
6. - webová stránka obsahovala aktuální informace
Odborný článek
Chybí kritické myšlení
http://www.klimaskeptik.cz/co-rika-veda/kriticke-mysleni/
- byl uveden autor článku
- autor článku má adekvátní kvalifikaci
- článek byl přehledný
- informace nebyly skreslené
- nebylo odbíháno od textu
