1. Níže zmíněné téma jsem si vybral, jelikož studuji lektorství cizího jazyka a obor psychologie mě
velice zaujal, protože získané poznatky ze studia jsou velice užitečné při práci s lidmi, zvláště s
dětmi, jak malými tak třeba i dorostenci. Nejen že mě studium psychologie zajímá, je také
důležitým předmětem pro absolvování mého studia. Psychologie osobnosti je zajímavým tématem,
protože každý člověk v určitém věku je jiný, proto jsem zvolil toto téma a jeho název Psychologie
osobnosti různých věkových tříd.
Anotace
Stručné shrnutí vývoje dítěte a uvedení vnějších vlivů působících na jeho vývoj. Dostačující popis
vlivu rodiny a výchovy v rodině, stejně tak, jaký vliv má na jedince pořadí mezi sourozenci. Vliv
školního věku na vývoj dítěte je v textu široce popsán i vzájemné kontakty mezi hochy a dívkami.
Poslední mimoškolní aktivity završují různá vysvětlení chování dětí, a následný popis u každého
tématu, jak se k dětem chovat v různách situacích, je velice přínosným a užitečným zdrojem
informací pro každého pedagoga.
Klíčová slova: interakce, dítě, vliv, adaptovat, cíl, sebeprosazování, sebehodnocení, vyspělost,
nevyspělost, nejistota
Psychologie osobnosti různých věkových tříd
Interakce dítěte s vnějšími podmínkami je vliv rodinné atmosféry a jednotlivých členů rodiny, školy
i mimoškolních aktivit na duševní vývoj a jeho optimalizaci. Kriteriem „normality“ je adaptovanost
v oblasti „lásky“, „práce“ a „hry“, to pro děti představuje prostředí rodiny, školy a aktivit ve
volném čase. Vykazuje-li dítě neadaptovanost pak zpravidla ve více oblastech najednou.
Konečným cílem výchovy je uvolnění vazby na rodiny. Rodina je školou neformálních mezilidských
vztahů. Do je do devíti let je vlastní rodina pro každé dítě „tou nejlepší“, pak začíná srovnávat.
Rodinná atmosféra ovlivňuje celou duševní činnost: 1 - výkonnost intelektovou (+ fázová i
individuální srozumitelnost) i motorickou (+ fázová i individuální přiměřenost), tak i 2 - povahu
zájmy a kulturní úroveň (škola na vše nestačí). Rodičovské vzory však mohou být pozitivní i
negativní. Vzájemný respekt a empatie se přenáší i do vlastního sebepojetí členů rodiny.
Sebedůvěra závisí také na uspokojování potřeb zvídavosti, lásky a dobrého výkonu (důvěra,
povzbuzování, reálost cílů aj. Výchova vykazuje často extrémní protiklady (nejde-li jedno zkusí se
druhé). 1 - rozmazlování (ať vlivem působení babičky či rodičů, soupeření o přízeň dítěte atp.) vede
nakonec k nesamostatnosti až pocitům nedostačivosti u dítěte. 2 - laisez faire (nezájem, citová
neúčast, "pseudovzájemnost") má za následek také opožďování a citovou plochost. 3 - autokratické
působení (prosazování autority tresty, blokování, podvědomý negativní postoj, netrpělivost aj.)
může sice u silných jedinců zvýšit odolnost, většinou ale neurotizuje, vyvolává závislost, nutí k
úniku, politikaření a přesunuté agresi. 4 - Pozitivní je pouze rovnocený vztah. Dítě totiž zažívá i tak
v rodině dost nejrůznějších „šoků“ (úmrtí, rozvod atp.). Samo pořadí mezi sourozenci se často
promítá do formování povahy (mladší - uvolněnější, starší- odpovědnější). Nebyl potvrzen
egoizmus jedináčků. “Trauma prvorozeného“ může vést až k nezdravé žárlivosti a soutěživosti. Je
možné zvládat přiměřeným vymezením práv a povinnstí (popř. je střídat), „trvalejší ráz“ úkolů je
průpravou k plánovitosti. Pozor na „manupilování do rolí“ (poslušný - neposušný, dobrý čtenář aj.).
Vzájemná opora a pomoc by měla vždy převládat nad nesrovnalostmi. Škola představuje pro dítě
novou společenskou situaci přinášející i nové povinnosti. Z hlediska duševní hygieny je třeba
zabezpečit nejen žádoucí fyzikální faktory a režim práce a odpočinku, ale sledovat i rozvoj vztahů ve
třídě v souvislosti s postupným sebeprosazováním do pozic (1. ročník - rovnocennost, 2. ročník -
řevnivost menších skupinek, 3. ročník - struktura vztahů, „duch třídy“ - nutnost akceptování

2. společných hodnot, norem a cílů skupiny, 5. ročník - těsnější a užší přátelské vztahy „důvěrníků“ -
soulad.vastností a zájmů). Sebehodnocení závisí na přijímání a zařazení ve skupině spolužáků (míra
konkurence a spolupráce, egoistické sebeprosazování, „stádní manýry“, rozvoj individualizace a
společenského citu atp.). Mezi dětmi se může vyskytovat vztah symbiotický - slabý a chytrý (fixuje
neschopnost obrany) a silným a těžkopádnějším (fixuje nesamostatnost myšlení), či parazitický - až
"otrokářský" (fuxuje na jedné straně hrubost, a na druhé ústupnost) aj. Významnám činitelem ve
škole je také učitel. Měl by být 1 - zralá a kultivovaná osobnost, se smyslem pro humor, 2 -
erudovaný odborník i 3 - pedagog (schopný pomoci podprůměrným, nadprůměrným i
problémovým). Žáci hodnotí na učitelích negativně zvláště náladovost, nespravedlnost a
nepochopení pro žáky (to oslabuje nervovou soustavu a neurotizuje), a oceňují dobrou přípravu,
obejtivní hodnocení a jasná kriteria. Optimální je důslednost bez neurotizace. Mimoškolní vlivy
představují hry a zájmy, které vedle regenerace nepřímo rozvíjejí zvláště tvořivost a iniciativu.
Postupně na ně zbývá dětem stále méně času (v 1.a 2. ročníku jsou to 3-4 hodiny, ve 3- a 4.
ročníku už je to jen 2-3hodiny). Optimálně by měly děti trávit denně 2-3 hodiny mimo dům. Hra
je realizována v každém věku. V dětství pomáhá uspokojovat zvláště zvídavost, rozvíjí poznávací
funkce, slouží k hlubšímu porozumění i zvládání složitějších situací prostřednictvím modelování
atp. Námětové i pohybové hry pomáhají udržovat i emoční homeostazu odreagováním tenze atd.
Děti dokáží sice již i vlastní vůlí „odložit hru pro povinnost“, vzdát se jí však nedokážou nikdy (ještě
v deseti si alespoň kutálí tužkou). Hra řadu funkcí rozvíjí a je zároveň ukazatelem dosažené míry
vyspělosti (vykazuje vývojový princip). I kdyby byl vláček sebezajímavější od jisté doby jej vystřídají
dobrodružné výpravy, sportovní zájmy atp. (rekapitulační teorie - lov, pastevectví, zemědělství,
obchod atd.). Každý druh zájmu rozvíjí odlišné kompetence (sport - pohybové dovednosti a odhad
sil, dramatická výchova - komunikační dovednosti aj. ). Děti bez stabilnější zájmové zaměřenosti
jsou hůře orientované a vykazují nejistotu, nerozhodnost, nesamostatnost, slabší vůli i nestálost,
kdežto děti s dlouhodobějšími zájmy jsou uvážlivější, méně labilní, adekvátněji hodnotí a nežádají
tak často o pomoc. Výrazem duševní vyspělosti je zvláště schopnost umět „vytěžit co nejvíce i z
běžných životních situací“.
Psychická vyrovnalost dětí ve věku od 6 do 10 let a od 1 do 5 třídy

3. Použité zdroje:
ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Šabata
Jan, 2000, 377 s. ISBN 80-7239-060-0
− obsahově bohatý materiál
− kvalitní a vyčerpávající informace
− dlouhodobě ověřené poznatky
− příklady z praxe
− čtivá kniha (skripta)
Vysvědčení (pro rodiče): Co mám dělat a jak reagovat. Psychoweb [online]. 2009, č. 1, s. 1 [cit.
2012-12-10]. Dostupné z: http://www.psychoweb.cz/psychologie/vysvedceni--dobre-nebo-spatne-
vysvedceni--jak-reagovat/
− zajímavý článek k tématu
− podloženo případy z praxe
− výstižné
− praktické informace
− známý web
Psychologie: Otto Čačka [online]. 2008 [cit. 2012-12-10]. Dostupné z:
http://www.cackon.net/docent/
− profesorovi stránky
− průkaznost publikovaných informací
− důvěryhodné
− založené na dlouholeté praxi
− informace od profesionála