Zatímco Twitter prodává dojem vlastní zajímavosti ve 140 znacích, YouTube televizní reklamu přenesenou do vašeho telefonu a Facebook fotky z vaší dovolené, ve stínu titánů vznikají projekty, snažící se vymanit web z jejich autokracie. Od federalizovaných alternativ Facebooku pro váš server až po distribuované mikroblogy postavené na součástech Bitcoinu a BitTorrentu, všichni mají společný cíl: decentralizace. Mohou uspět?
6. People have really gotten comfortable
not only sharing more information and
different kinds, but more openly and
with more people.
That social norm is just something that
has evolved over time.
Mark Zuckerberg, 2010
M. Kirkpatrick: Facebook's Zuckerberg Says The Age of Privacy is Over, 9. 1. 2010
http://readwr.it/i166
8. The best minds of my
generation are thinking about
how to make people click ads.
Jeff Hammerbacher, 2011
A. Vance: This Tech Bubble Is Different, Businessweek, 14. 4. 2011
http://buswk.co/eCdfFp
32. Why twitter is a big deal?
…it's a new messaging
protocol, where you don't
specify the recipients.
New protocols are rare.
Or more precisely, new
protocols that take off are.
Paul Graham, 2009
http://www.paulgraham.com/twitter.html
nejspíše jste zaznamenali, že Facebook tento týden oslavil 10 let existence.
Za tu dobu se ze seznamky pro vysokoškoláky stala globální komunikační platforma…
kterou používá sedmina lidstva.
Náš vztah s Facebookem je… komplikovaný. Je skvělé mít jedno místo, kde můžeme mít kontakt se všemi přáteli, ale nelíbí se nám, jak Facebook samotný zasahuje do našeho soukromí.
Tato vizualizace zachycuje výchozí nastavení soukromí na Facebooku v průběhu pěti let.
Takhle situace vypadala v roce 2005…
A takhle v roce 2010.
Nastavení soukromí si můžete měnit, ale jsou data, která zkrátka neskryjete, jako vaší fotku nebo lajky.
Sám Zuckerberg změny vysvětloval tak, že blogování a „jiná média“ (jako Twitter), nás přivedly ke většímu sdílení informací s více lidmi.
Údajně je to posun společenské normy.
Tím ve vší skromnosti opomíjí dopad samotného Facebooku – se stovkami milionů uživatelů má vaše jednání celospolečenský význam.
Je v tom skrytá agenda zavést lidstvo do Orwellovské dystopie?
Samozřejmě ne, v první řadě jde jen o peníze.
Protože za dvacet let existence webu a řečí o demokratizaci médií slouží slavné sociální sítě primárně jako sofistikovaná platforma pro distribuci reklamy.
Trefně to vyjádřil matematik Jeff Hammerbacher: Nejlepší mozky mé generace řeší, jak lidi donutit klikat na reklamy.
Dobrý způsob je personalizovaná reklama. K tomu však potřebujete, aby lidé o sobě sdíleli co nejvíce informací.
A za to se pak mohou lépe spojit se svými oblíbenými značkami.
Také je to první věc na kterou ráno myslíte?
Jestli je v něčem Facebook inovativní, je to vytěžování dat a distribuce reklamy.
Před sedmi lety uvedl Facebook Beacon, který automaticky sdílel vaší aktivitu na různých stránkách. Po odporu veřejnosti funkci stáhnul…
A v roce 2010 jsme místo toho dostali Instant Personalization, což pro změnu spočívá v předávání vašich dat „vybraným partnerům.“
Rok 2010 byl vůbec zajímavý…
byl vyhlášen oficiální Den kdy skončíme s Facebookem (zavázalo se asi 33 000 lidí)…
a antifacebooková nálada ve společnosti vynesla do popředí projekt Diaspora.
Čtyři studenti z NYU se rozhodli, že vytvoří otevřenou, decentralizovanou alternativu Facebooku. Neměli ještě ani řádku kódu, a přesto měli profil v New York Times.
Namísto původních 10 000 dolarů se jim na Kickstarteru podařilo získat 200 000 dolarů a údajně přispěl i Mark Zuckerberg.
Jak Diaspora funguje?
Zvykli jsme si na centralizovaná sociální média.
Například máte tři profily na třech různých službách a každá služba je jasně ohraničené silo, ve kterém existují vaše data a prátelé.
Nemůžete – například – snadno přesunout svůj profil z Facebooku na Google+ (bez ztráty určitých informací).
Pokud chcete určitou službu využívat, musíte přistoupit na její pravidla.
Diaspora funguje jako federace. Vyberete si server, který se vám líbí nebo si spustíte vlastní. Tomu se říká „pod“. Což ale neznamená, že můžete komunikovat pouze na daném serveru.
Ve federalizované službě můžete komunikovat s uživateli jiných serverů, bez ohledu kde se nacházejí.
Ve skutečnosti všichni používáme e-mail, který přesně takto funguje.
Diaspora tento koncept přenáší na sociální média.
Funkčně i vzhledem je Diaspora takový jednodušší Facebook. Svého času však třeba přinesla koncept organizace přátel do aspektů, kterými řídíte kdo vaše příspěvky uvidí.
Google+ s funkcí kruhů byl uveden až v roce 2011.
Tou dobou však média Diasporu odepsala. Antifacebooková revoluce se nekonala, Diaspora nesplnila přehnaná očekávání.
Projekt také tragicky poznamenala sebevražda jednoho z vývojářů.
V současnosti je Diaspora komunitním projektem, který se stále aktivně vyvíjí.
Oficiálně je v provozu asi 140 podů s 30 000 aktivními uživateli – ale reálná čísla mohou být vyšší.
Statistiky:
http://pods.jasonrobinson.me/
http://podupti.me/
V roce 2010 vznikl jiný, podobný projekt, bez většího zájmu médií: Friendica.
Grafika dává tušit, že zde pracujeme s… odlišnou estetikou.
Friendica není tak konzervativní jako Diaspora. Je extrémně konfigurovatelná, extrémně rozšiřitelná a… extrémně nepoužitelná.
Nicméně můžete si zapnout tlačítko Dislike a propojit se i s uživateli Diaspory.
Podle statistiky z roku 2012 bylo v síti 6200 veřejných (!) profilů a přes 700 serverů.
To mj. souvisí s tím, že zprovoznit si vlastní server je v případě Friendicy mnohem jednodušší, než u Diaspory.
Autor Friendicy v současnosti pracuje na pokračovateli, který nese název Red Matrix. Nebo Zot. Nepodařilo se mi jednoznačně určit co je co.
Nicméně vedlejším produktem vývoje je ohromné množství těchto obrázků.
Takže se zjevně máme ještě na co těšit.
Ne všechny alternativy Facebooku musí být nepoužitelné, důkazem je Buddycloud.
Ten řeší komunikaci mezi servery přes Jabber přes koncept kanálů.
Vtip je v tom, že kanál může být váš osobní profil nebo i otevřená skupina.
Buddycloud je zajímavý protože staví na osvědčeném protokolu pro real-time komunikaci. Je tak vhodný třeba pro firemní nasazení, kde se Jabber dobře ujal.
Pojďme se bavit o Twitteru. Počkat, co špatného na Twitteru?
Má jednoduché nastavení soukromí, reklamy nejsou tak vtíravé a nesnaží se nás různými algoritmy uzavřít do informační bubliny, jako Facebook.
Paul Graham šel tak daleko, že Twitter označil za nový komunikační protokol, kde pouze nespecifikujete příjemce. V podstatě jej tak srovnává e-mailem nebo s hypertextem.
A v roce 2009, kdy jste měli na výběr desítky klientů(včetně tweetujících kytek) to tak skutečně vypadalo.
Ale věci šly v dalších letech z kopce, především pro vývojáře třetích stran, právě jejichž zásluhou se Twitter původně zviditelnil.
Twitter se totiž rozhodnul vydělávat na reklamě.
Což znamenalo převzít kontrolu nad daty a celým ekosystémem aplikací.
Situace vyvrcholila v roce 2012, kdy byla oznámena nová verze aplikačního rozhraní, ze které vyplývala docela odlišná pravidla.
Předtím bylo možné získat většinu dat bez registrace (vzhledem k tomu, že většina tweetů je veřejných…), nyní jste nejenom museli podstoupit registrační proces, ale navíc vaše aplikace může mít jen omezený počet uživatelů.
Vývojáři tohle vnímali jako podraz a byl to jeden z důvodů, proč vznikla služba App.net, která slibovala „sociální real-time feed bez reklam“.
Ze začátku to vypadalo jako Twitter… Za 50 dolarů na rok.
Čímž si App.net vysloužil označení jako „Twitter pro snoby.“
Přesto (a nebo právě proto) se v rámci crowdfundingu podařilo z plánovaných $500 000 vybrat $800 000.
První aplikace byl mikroblog Alpha, což byl zdroj nepochopení.
App.net slouží totiž jako aplikační platforma: je to vlastně úložiště dat zkombinované se sociálními funkcemi.
Jak s ním budete zacházet záleží na vaší volbě aplikací.
Jsou zde aplikace pro instant messaging, kurvítko fotek nebo i aplikaci pro správu souborů.
Jako uživatelé máte centrální kontrolu nad všemi svými daty a nemusíte se neustále někde registrovat a hledat přátele, pokud chcete vyzkoušet novou aplikaci.
Jako vývojáři máte aspoň minimální jistotu, že si vaše aplikace najde své uživatele a zároveň je vývoj mnohem jednodušší, protože se soustředíte na aplikaci samotnou.
Zájmy uživatelů, vývojářů i provozovatele jsou tak v souladu.
Myšlenky na kterých App.net stojí jsou dobré…
Ale stále je zde fatální vada: pokud App.net jednoho dne skončí, nebo se zpronevěří svým principům, úžasný ekosystém aplikací je vám k ničemu.
Řešením by bylo kdybyste si mohli svého provozovatele vybrat a nebo byste měli vlastní server.
To třeba slibuje Tent. Nejedná se o aplikaci, ale o nový protokol, který řeší podobnou funkcionalitu, jako App.net – decentralizovaně.
Teprve se vyvíjí a autoři na něm nedoporučují stavět produkční aplikace, přesto už takové existují.
Můžete si třeba vyzkoušet službu Cupcake.
Opět je zde primárně mikroblogovací klient, privátní zprávy a správa souborů.
Specifikace Tent by mohla být hotová ještě v tomto roce, takže uvidíme, co se z toho vyklube.
Jiný postup zvolil projekt Trsst, který staví na formátu RSS. Přidává sociální funkce, šifrování a možnost mikroplateb přes kryptoměny.
RSS feedy používá většina z nás i pokud si to neuvědomujeme. Trsst by tak mohla být přirozená evoluce tohoto formátu.
Všechny úvahy nad federalizovanými sítěmi jsou fajn dokud jste doma v teple s rychlým připojením, ale co když se věci pokazí a situace je vážná?
Dokonce tak vážná že vyrazíte do ulic s rohlíkem na hlavě?
Arabské jaro nám někteří „vizionáři“ udávali jako další vítězství sociálních médií nad politickým režimem.
I pokud by sociální média měla sloužit pro organizaci protestů a předávání informací, je zde stále jeden zásadní problém:
Pokud vláda odpojí Internet, odpojí vás od Twitteru.
Totéž platí pokud jste za firewallem, jako například v Číně nebo případně v Austrálii.
A federalizované sítě řeší problém jen částečně, protože mají stále centrální bod selhání.
Co potřebujete je distribuovaná síť. Data se replikují mezi členy sítě, takže je obtížné zastavit šíření informací.
Tak funguje například BitTorrent.
A tak funguje i Twister, což je distribuovaný mikrobloging.
Přestože existuje sotva pár měsíců, jedná se už o funkční náhradu Twitteru.
Zajímavá je i volba technologií:
Twister však stále počítá se síťovou infrastrukturou – co když nemáte ani tu?
Pak si jí musíte vytvořit.
Tím se zabývá například projekt qaul.net [kól], který používá mesh networking pro vytváření miniaturních sociálních sítí.
qaul.net se šíří jako virus.
Převezme kontrolu nad zařízením a vytvoří přístupový bod přes Wi-fi. Když se přes tento bod připojíte, stáhnete si software, který opět převezme kontrolu atd.
Jakmile jste v síti, můžete chatovat,
sdílet soubory a telefonovat. V rámci sítě, bez centrálního bodu.
A pokud nemáte ani elektřinu?
Pak vám zbývá holubí pošta.
Jako sociálními média si zpravidla vybavíme konkrétní značky.
Ale podstata zůstává stejná: neomezená komunikace s lidmi. Známými, neznámými, v reálném čase či asynchronně.
Zvykli jsme si komunikovat přes prostředníky jako je Facebook a Twitter…
přitom tyto a další projekty dokazují, že prostředníky nepotřebujeme nebo jejich dopad můžeme minimalizovat. Srovnat je na úroveň alternativ.
Řada podobných projektů už zanikla a zaniknou i některé z těchto.
Zpravidla autorům dojde nadšení protože o jejich práci se nikdo nezajímá.
Minimum které můžeme udělat je, že budeme těmto projektům věnovat trochu více pozornosti, než dietě Marka Zuckerberga a ukradeným účtům celebrit na Twitteru.
Chci vás proto odkázat na projekt Redecentralize.org, kde se dozvíte více.
Jeho cílem je šířit informace o těchto a podobných projektech, které mají společný cíl: decentralizovat Internet.
