1. Pedagogika - Principy výchovy
Argumentace:
Letos jsem zahájil studium na Pedagogické fakultě MU a tudíž je pro mě Úvod a dějiny
pedagogiky velmi důležitý předmět. A když si mám z ní vybrat nějaké téma, které vyzdvihnout, ta
to budou jednoznačně principy. Ty považuji za nejdůležitější snad v každé činnosti. Např.
Stavitelství: Zkuste si představit, kdyby Eifelova věž neměla široké základy a směrem vzhůru se
nezúžovala, kdyby byla postavena zcela naopak?? Také v každém sportu jsou učité principy, které
se v průběhu vývoje osvědčily jako funkční, a podle nich pak trenéři učí své svěřence. Podobné je
to i Pedagogice.
Anotace
V textu jsou popsané základní pedagogické principy. Jakými jsou: pricnip cílevědomosti,
soustavnosti a systematičnosti, trvalosti, aktivnosti, názornosti atd. Vzhledem k rozsahu práce zde
není uveden historický vývoj od antických myslitelů, přes J.A. Komenského a dalších významných
pedagogů. Text je omezen pouze na pouhý výčet a stručný popis základních pedagogických
principů. Je nutné si uvědomit, že slovo základní neznamená, že jsou nejdůležitější, ale že nejsou
všechny. Vývoj principů něpřetržitě trvá.
Na konci textu je stručný popis výchovně-vzdělávacího procesu.
Klíčová slova
Výchova, princip, pedagog, vychovatel, vychovávaný
Vypracoval:
Marek Sapák
Brno, 13.12.2012

2. Základní pedagogické principy
Pedagogika po staletí usilovala o formulaci základních pravidel, která by zajistila efektivnost
výchovně-vzdělávacího působení. Tak postupně vznikal a rozvíjel se systém pedagogických
principů (norem) optimalizující výchovně-vzdělávací činnost. [2]
Princip cílevědomosti
Je třeba si jasně stanovit konečné i dílčí cíle. Tento cíl musí být zdůvodněn i vysvětlen
vychovávanému jedinci. Neujasně vede ke ztrátě významu pedagogické práce. Pedagog musí
předem vědět, čeho chce ve výchově dosáhnout. Nedílnou součástí tohoto procesu je správná
motivace.
Princip soustavnosti a systematičnosti
Pochopení a zapamatování závisí na logickém uspořádání informací a podnětů, proto je
důležité, aby veškeré naše výchovné působení bylo uspořádáno do zdůvodněného systému.
Systematičnost souvisí s požadavkem postupovat od známého k neznámu, od blízkého ke
vzdálenému, od jednoduchého ke složitému. Pedagogovo působení i činnost vychovávaného
jedince má být co nejsoustavnější.
Princip aktivnosti
Aktivnost jedince je důležitou součástí výchovně vzdělávacího procesu, která je však
podmíněna správnou motivací. Jedince vedeme a radíme jim, ale ponechávame jim jistou volnost
a svobodu při řešení problémů. Cílem je aktivizovat poznávací a citové procesy žáka.
Princip názornosti
Je Komenským označován za "zlaté pravidlo vyučování" Je nutné vycházet z přímého názoru,
aby předmět prošel bezrpostředním smyslovým vnímáním. Pedagog se opírá o dosavadní žákovy
představy a zkušenosti (nepřímý názor) Je třeba postupovat od příkladů k formulaci pravidel
a následně k ověření v praxi.
Princip uvědomělosti
Vychovávaný jedinec má vědět, proč si musí určitě vědomosti osvojit a k čemu mu budou
sloužit v praktickém životě.
Princip trvalosti
Jednou osvojené vědomosti, dovednosti a zájmy musí být u vychovávaného jedince trvalé.
To je podmíněno častým opakováním a procvičováním. To souvisí s uplatňováním všech ostatních
principů. Trvalost je ovlivněna i přiměřeností pracovního tempa a vztahem vychovávaného
k vyhovávateli.
Princip přiměřenosti
Jde o to, aby obsah formy a metody výchovy odpovídaly věkové vyspělosti a úrovně žáka. Je
na pedagogovi, aby znal dosavadní stav těchto vědomostí a dovedností žáka a uplatňoval
individuální a diferencovaný přístup k žákům a učivo vždy volit přiměřeně náročné.
Princip emociálnosti
Pedagog by měl navodit a udržet trvale radostnou a tvůrčí atmosféru, aby u vychovávaného
jedince vytvořil adekvátní citové prožitky. Protože správná atmosféra zvyšuje výkon, zlepšuje
výsledky práce a snižuje pocit únavy. To se týká všech činitelů pedagogického procesu. Výchovně

3. vzdělávací proces by měl být přitažlivý a poutavý.
Princip jednostnosti výchovného působení.
Při výchově jde o spolupráci mezi vychovateli, učiteli a rodiči i dalšími organizacemi a
institucemi. Je nutno zachovávat vzájemnou úctu, respekt a toleranci. Úspěšná výchova
předpokládá jednotu výchovných požadavků. Veškeré znevažování a neshody mohou navodit
problémy ve výchově.
Princip demokratického vztahu mezi vychovatelem a vychovávaným
Jde o demokratickou interakci mezi pedagogem a vychávaným jedincem založenou na
vzájemné důvěře a empatii. Podmínkou jsou dobré vztahy a atmosféra.
Princip opírání se o kladné vlastnosti vychovávaného.
Vychovatel by se měl snažit vyhledat kladné stránky vychovávaneho jedince a opírat se o jeho
pozitivní vlastnosti. Vyzvedáváním těchto kladných vlastnosti si k nim získá lepší vztah a bude je
motivovat. Negativní stránky vychovávaného musí vychovávající citlivě potlačovat. [1,3]
Aplikace pedagogických principů
Pedagogické principy se uplatňují v celém výchovně-vzdělávacím procesu.
Koncipování a plánování výchovně-vzdělávacího procesu je výchozí oblastí pro uplatnění
principů cílevědomosti, systematičnosti, ativnosti, názornosti, uvědomělosti a trvalosti. Práce ve
ktérékoliv výchovně-vzdělávací instituci by nebyla myslitenlá, kdybychom neměli stále na zřeteli
uvedené klíčové principy.
Organizační, materiální a perrsonální zabezpečení výchovně-vzdělávacího procesu.
Každý z principů má svůj odraz v organizaci výchovně-vzdělávacího procesu, v jeho materiálním
zabezpečení i v zajištění personálním. Dobrý pedagog spojuje výchovu s potřebami života, je
cílevědomý a soustavný.
Samostný výchovně-vzdělávací proces.
Není to práce snadná. Předpokládá kvalitní přípravu a zkušenosti, avšak respektování
základních pedagogických principů dáva pedagogovi poměrnou záruku úspěchu.
Pedagogické principy jsou zároveň nástrojem objetivního posouzení výchovně-vzdělávacího
procesu.
Při posuzování a hodnocení si klademe otázku, nakolik je daná činnost cílevědomá, nakolik si
pedagogové a vychovávaní uvědomují cíle svého snažení, nakolik je systematická, aktivizující
,uvědomělá a přiměřená. Otázky směřující k těmto kategoriím by si měl pravidelně klást každý
pedagog, ředitel, inspektor a další pracovníci ve výchovně-vzdělávacím procesu. [2]

4. Obrázek
Mentální mapa se znázorněním některých principů.

5. Použitá literatura:
1. SVOBODOVÁ, Jarmila a Bohumíra ŠMAHELOVÁ. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno:
MSD, 2007, 140 s. ISBN 978-808-6633-817.
2. JUN, Vladimír Jůva sen. Úvod do pedagogiky. 3., dopl. vyd. Brno: Paido, 1997. ISBN 80-859-
3139-7.
3. Úvod do pedagogiky. POSPÍŠIL, Mgr. Radek. [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné z:
http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/pedf/ps09/uvod_ped/web/principy.html
Hodnocení zdrojů:
• Autoři prvních dvou výše uvedených knih jsou uznávaní pedagogové a jejich díla jsou v
našem seznamu povinné a doporučené literatury
• Jsou to vysoce kvalitní a odborná díla
• Jsou také velice často citovaná
• A myslím, že jsou i relevantní k mému textu proto, že jsem čerpal z kapitol shodujících se s
názvem práce
• Třetí uvedený zdroj je vytvořený pedagogem z naší fakulty a nachází se na univerzitních
stránkách. To samotné mi dává dostatečnou záruku, že se jedná o odborné a kvalitní
informace, relevantní pro mou práci. (Myslím, že by se dal i považovat za webovou stránku
a odborný elektronický článek zároveň)