1. Kurz práce s informacemi: závěrečný úkol
Argumentační text
Jako student oboru Pedagogika jsem si vybral téma, které se zabývá rozvojem lidské
identity a vznikem sociálních rolí v předškolním období dětského vývoje. Ačkoliv se jedná
spíše o téma, které bychom mohli zařadit do rámce vývojové psychologie, pro pedagogiku je
velice podstatné.
Předškolní období dětského vývoje je významné, protože se dítě poprvé dostává mimo
rámec rodiny. Dítě se dostává poprvé do kontaktu s větším počtem vrstevníků, čímž pokračuje
v průběhu své socializace.
Ačkoliv se v tomto období dítě rozvíjí po mnoha stánkách, rozhodl jsem se zaměřit se
na jeho osobní identitu a rozvoj rolí. Dle mého názoru, je rozvoj těchto dvou složek
determinantem pro celý budoucí život každého jedince.
Anotace
Jak napovídá sám název, článek se zabývá rozvojem identity a sociálních rolí
v předškolním období dětského rozvoje. Jako prvnímu tématu se práce věnuje rozvoji identity
jedince. Kapitola se zabývá determinanty, jež vytváří lidskou identitu. Nejdříve nastává
nejpodstatnější vliv rodiny, potom vliv vrstevníků a kulturních vzorců. Další kapitola se
zabývá rozvojem sociálních rolí. První rolí, které dítě přijímá je role genderová a s ní se
legitimuje i se stereotypy, které má každá společnost. Další role jsou osobnějšího rázu a jedná
se například o role v rámci skupiny. Tato kapitole se také velmi obecně dotýká fenoménu hry,
protože se jedná o velice podstatnou činnost, ve které se sociální role utvářejí. Poslední
kapitola nás uvádí do problémů, které v tomto období, mohou vývoj dítěte ohrozit. Jako první
problém je popsán rozvod rodičů. Z hlediska biologického se článek věnuje například
autismu.
Klíčová slova
vývoj, předškolní období, sociální složka, identita, sociální role, problematický vývoj
2. Rozvoj identity a sociálních rolí v předškolním období
dětského rozvoje
V této kapitole bych rád rozebral aspekty vznikajícího dětského sociálního vědomí.
Zejména se budu věnovat rozvoji identity a vzniku sociálních rolí. Je zřejmé, že tyto složky
nevznikají hned s odbytím třetího roku života, ale utvářejí se postupně během celého
předškolního stádia. Nemůžeme ani oddělit část od části, protože všechny složky se prolínají a
jedna se neobejde bez druhé.
1. Rozvoj identity
K tomu aby se dítě mohlo rozvíjet po sociální stránce, je bezpochyby potřeba, aby
došlo k vytvoření své vlastní identity. Pokud u dítěte nevznikne uvědomění si, že existuje ono
samo, těžko by potom mohlo vzniknout vnímání lidí kolem.
„Součástí dětské identity se stává cokoliv, co k dítěti nějakým způsobem patří, tj. jeho
osobní teritorium. Do této kategorie patří: lidé, k nimž má nějaký vztah; věci, které mu patří;
prostředí, v němž žije.“ (Vágnerová, 2000, str. 228) Za nejpodstatnější aspekt tvorby identity
tedy můžeme považovat rodiče. Rodiče se pro dítě stávají nepostradatelným vzorem,
autoritami, s jejichž normami se jedinec identifikuje. Proto je podstatné, aby rodiče dávali
svým dětem ten nejlepší možný vzor. Z toho hlediska jsou přinejmenším zajímavé myšlenky
některých pedagogických autorů ohledně zrušení institutu rodiny a zavedení výchovy státní.
Můžeme zmínit například Platóna.
Dětská identita je taktéž formována kulturním obrazem společnosti. Na dítě je vyvíjen
tlak, aby se chovalo tak, jak je v dané společnosti legitimní. Tento proces nazýváme
socializace. S primární socializací se dítě setkává hned po narození. Tato socializace probíhá
v rámci rodiny. Sekundární socializace nastává po vstupu do školy nebo školy mateřské.
Typický je pro ni částečný odklon od rodiny a vliv vrstevníků. Socializace utvářející identitu
dítěte se může měnit dle dané kultury. „V některých společnostech k přechodu od
shovívavosti k socializaci náhle, v jiných pozvolna. Někde je socializace spíše mírná a
podporována pochvalou a odměnami za vyspělejší chování, jinde je přísná a vynucována
spíše tresty.“ (Langmeier, Krejčířová, 1998, str. 91)
3. 2. Sociální role
První rolí, které dítě přijímá a do jisté míry si ji i uvědomuje je role genderová. Už od
narození se setkáváme s určitým stereotypem genderových rolí, který vytváří daná společnost.
Chlapecký stereotyp je charakterizován nezávislostí, dominancí, aktivitou. Zatímco dívčí
stereotyp se dá pojmout jako protipól. Pro dívky je typická empatie, citlivost, etc. „Předškolní
děti si uvědomují rozdíl obou pohlaví. Znají i obsah chlapecké a dívčí role.“(Vágnerová,
2000, str. 234) Dítě už v tomto věku akceptuje dané stereotypy, důkazem nám může být
například to, že jedinec pro hru preferuje stejné pohlaví. Stejně tak se i dle pohlaví mění
celkový charakter hry. Chlapci jsou například agresivnější a naplňují svou hru jinými motivy
než děvčata. Stereotypům vytvářených společností se ale také přikládá kritika. A to hlavně
z toho důvodu, že se mohou vytvářet nerovnosti, které se právě díky stereotypům produkují.
Škole potom často bývá vytýkáno, že tyto rozdíly legitimizuje.
Už v tomto věku je patrné, že si dítě osvojuje své vlastní role a tím i postavení
ve skupině. Důkazem tohoto tvrzení nám může být již zmiňovaná hra. Hra, při které můžeme
sledovat vývoj sociálních rolí mezi vrstevníky, se nazývá hra kooperativní. „Organizovaná ve
spolupráci, při níž jsou role ke společné hře rozděleny a každé dítě přispívá svým osobitým
dílem ke společnému projektu“ (Langmeier, Krejčířová, 1998, str. 95) Dalším nácvikem rolí
se nám může jevit hra napodobovací. Objektem hry se stávají role dospělých lidí, se kterými
se děti setkávají v běžném životě. Celkově se v předškolním stádiu přisuzuje hře
nepostradatelná role.
Pro rozvoj sociálních rolí je také podstatné prostředí. Například pozitivnímu
rozvoji sociálních rolí, dle Koťátkové (2008), napomáhá koncept smíšených věkových tříd.
3. Problémy v rozvoji sociální složky
Jako první problém pro rozvoj sociální stránky dítěte bych chtěl popsat problém
neúplné rodiny. Prvním problémem je rozvod manželů. Taková zkušenost vnáší do života
dítěte zmatek. Dítě v předškolním věku nedokáže pochopit pravou příčinu a díky svému
egocentrickému chování problémy vztahuje k sobě. Další deficit potom nastává díky tomu, že
rodiče nejsou schopni obstojně plnit svou rodičovskou roli. Pro dítě je rozvod zátěžovou
situací, která vede ke ztrátě jistoty, čímž se celý sociální vývoj může zpomalit. „Děti reagují
na rozvod jako na osobní zátěžovou situaci, protože pro ně je ztráta jednoho rodiče
traumatem.“ (Vágnerová, 2000)
4. Dalším negativním jevem je, pokud sítě vyrůstá jenom s jedním z rodičů. V takovém
neúplné rodině dochází k úplně absenci jedné role rodiče. Pokud například chlapec vyrůstá
pouze s matkou, nemusí dojít k identifikaci s mužskou rolí, což potom může znamenat
absenci chlapeckých zájmů, která se pak projeví ve vztahu mezi vrstevníky.
Dalším problémem mohou být i biologické aspekty. Jako nejtypičtější příklad nám
může figurovat autismus. Při autismu dochází k úplné likvidaci sociální stránky, protože
autistické děti berou jiné jedince jen jako jiné věci. Nemají pochopení pro lidský svět se
svými normami, rolemi ani vztahy.
5. Literatura
Koťátková, S. (2008). Širší kontext výchovy předškolního dítěte v České republice.
Pedagogická orientace, 18(3), 38–52.
- Pedagogická orientace je odborný pedagogický časopis. O odbornosti vypovídá i
relevantní literatura.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Vyd. 1. Praha: Portál,
2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0.
- Odborné nakladatelství. Autor je odborníkem v dané oblasti. O odbornosti svědčí
použitý seznam literatury.
LANGMEIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Vyd. 3., přeprac. a
dopl., v Gradě vyd. 1. Praha: Grada, 1998. 343 s. Psyché. ISBN 80-7169-195-X.
- Autoři jsou odborníci. Použití relevantní literatury. Odborné nakladatelství.
Metodický portál RVP: inspirace a zkušenosti učitelů. Metodický portál: inspirace a
zkušenosti učitelů[online]. 2009 [cit. 2012-12-25]. Dostupné z: http://rvp.cz/
- Portál spolupracuje s MŠMT České republiky a realizován je Národním ústavem
pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání
pedagogických pracovníků (divize VÚP a NÚOV). Projekt je financován
Evropským sociálním fondem a rozpočtem České republiky.
