More than Just Lines on a Map: Best Practices for U.S Bike Routes
Li pegmatit na lokalitě krasonice
1. Následující text je věnován výskytu tělesa lithného pegmatitu nedaleko obce
Krasonice. Toto téma jsem podrobněji zpracoval v bakalářské práci, která je zaměřena
zejména na studium vývoje chemického složení v pegmatitovém tělese. Ačkoli je tato
lokalita geologicky a zejména mineralogicky velice zajímavá, zůstává v odborné
společnosti i světě sběratelů minerálů téměř neznámá. Publikování tohoto článku může
pomoci stávající situaci změnit.
Anotace: Tento text se zabývá stručným představením lokality Krasonice, kde těleso
Li-pegmatitu proniká kalcitickým mramorem. Je koncipován jako literární rešerše
shrnující dosavadní fakta o zkoumané lokalitě, doplněná o současný stav a vlastní
pozorování a výzkum na lokalitě. Důraz je kladen na geologické a petrografické
charakteristiky pegmatitového tělesa a jeho okolí.
Klíčová slova: Li-pegmatit, Krasonice, geologie, petrografie, moldanubikum, turmalín,
elbait
Li-pegmatit na lokalitě Krasonice
Bc. Vítězslav Musel, DiS.
Regionální a regionálně-geologické začlenění
Zájmová lokalita, která je reprezentovaná malým opuštěným lomem na
krystalický vápenec, se nachází na území kraje Vysočina v jihozápadní části okresu
Třebíč. Samotný lom je situován asi 1,7 km jihovýchodně od obce Krasonice, zhruba
na spojnici obcí Meziříčko a Knínice, v blízkosti Kyprova mlýna.
Obr. 1 Geografická poloha lokality (převzato z www.mapy.cz)
2. Z hlediska regionální geologie, vycházíme-li ze schematické mapy Fialy et al.
(1995) náleží zkoumané těleso lithného pegmatitu u Krasonic tzv. pestré jednotce v
západní části moravského Moldanubika. V okolí pegmatitu bylo podrobně geologicky
zmapováno území o rozloze 9 km2 do mapy 1:25 000 s označením M-33-104-C-b,list
„Želetava“.
Ve smyslu mapy „Regionálního členění reliéfu ČSR“ (Czudek T., 1976) se
předmětná lokalita nachází na území Brtnické vrchoviny. Ta je řazena k celku
Křižanovská vrchovina v rámci Českomoravské soustavy.
Geologické a petrografické poměry v okolí pegmatitového tělesa
V následujícím kapitole vycházím především z poznatků J. Luny (1962) a
vlastních pozorování.
Z typických horninových typů moldanubika jsou v zájmovém území zastoupeny
zejména horniny tzv. pestré série. Nejrozšířenější jsou biotiticko-sillimanitické
pararuly, místy postižené slabou migmatitizací. Mezi horniny odchylného složení od
výše uvedených rul patří zejména kvarcity, které jsou často slabě grafitické a tvoří
v pararulách dobře zmapované, až několik set metrů dlouhé pruhy. Ve tvaru drobných
těles se zde vyskytují amfibolity a vápence, místy krystalické, náležející k pestrému
pruhu, který sem zasahuje od Jemnice.
Obr. 2 Výřez z geologické mapy v reálném měřítku 1 : 11 000 včetně sjednocené legendy
(GeoČR 1 : 50 000, www.geology.cz)
amfibolit
erlan
mramor,dolomit
kvarcit,pararula
(složení muskovit,
biotit)
kvarcit,pararula
granit
pararula (složení biotit,
sillimanit biotit,+-
cordierit, muskovit,
granát)
3. Petrografie jednotlivých pegmatitových typů na lokalitě Krasonice
Zkoumané těleso Li-pegmatitu je složené z několika facií zonálního charakteru
s odlišnými strukturními respektive mikrostrukturními znaky a minerální asociací
(Luna 1962).
Obr. 3 Schematický řez tělesem zonálního pegmatitu na lokalitě Krasonice (orig. Novák)
Legenda: 1 – krystalický vápenec, 2 – reakční zóna při kontaktu, 3 – granitický
pegmatit s biotitem,vzácně s turmalínem (skoryl), 4 – hrubě zrnitý pegmatit
s muskovitem a turmalínem (skoryl), 5 – pegmatit písmenkové struktury,blokový K-
živec, 6 – metasomatický albitový pegmatit s lepidolitem s turmalíny (elbaity)
J. Luna (1962) uvádí 4 základní typy mezi nimiž však existují pozvolné přechody.
Biotitický pegmatit granitické struktury představuje převládající facii
v tomto pegmatitu. Jedná se o velmi hrubozrnnou až hrubozrnnou horninu, která je
svým složením blízká granitu. Její hlavní horninotvorné minerály jsou reprezentovány
především plagioklasem, křemenem, biotitem a mikroklinem jako nejhojnějším
zástupcem K-živce. Z akcesorických minerálů byly popsány muskovit, granát,
turmalín a apatit. V následující tabulce (Tab. 1) je uvedeno kvantitativní zastoupení
jednotlivých minerálů v této pegmatitové facii. Bylo stanoveno J. Lunou (1962) na
základě bodové sítě (1000 bodů) při délce linie 5 m.
4. Tab. 1 Kvantitativní zastoupení jednotlivých minerálů v pegmatitu granitické struktury
minerál zastoupení v %
plagioklas 60,3 %
křemen 26,2 %
biotit 11,0 %
mikroklin 2,3 %
muskovit 0,2 %
granát +
apatit +
celkem 100 %
Obr. 4 Kvantitativní zastoupení jednotlivých minerálů v pegmatitu granitické struktury (infogr.am)
Velikost minerálních zrn roste směrem do středu tělesa oproti bezprostředního
kontaktu s vápencem, kde dosahují zrna jen maximálně 1 – 2 mm. Jak je patrné z výše
uvedené tabulky (Tab. 1) je plagioklas nejhojněji zastoupeným minerálem v tomto
pegmatitovém typu. Jeho bazicita je ovlivněna blízkostí mramoru a snižuje se od
kontaktu směrem do středu tělesa pegmatitu. Výlučně xenomorfně omezená křemenná
zrna undulózně zháší. Biotitová zrna lištovitého charakteru mají poměrně silný
pleochroismus. Muskovit se vyskytuje pouze ojediněle a při hranici živcových zrn.
5. Hrubě zrnitý pegmatit se vyskytuje ve formě nepravidelných poloh (hnízd),
která jsou obklopena pegmatitem granitické struktury. Dosahují průměrné velikosti
okolo 0,5 x 0,5 x 1 m. Majoritně je zde zastoupen mikroklin, jehož zrna dosahují
průměrně 3-5 cm. Některá jeho individua však dosahují až 12 cm. Je silně perthitický a
lamely albitu mají stejnou optickou orientaci. Křemen je zastoupen podstatně méně,
většinou jen vyplňuje prostory mezi zrny mikroklinu.
Pegmatit písmenkové struktury s blokovým K - živcem je ve zkoumaném
pegmatitovém tělese jen nepatrně a to především na přechodu mezi hrubě zrnitým a
granitickým pegmatitem. Zastoupen je zde bílý až nažloutlý mikroklin, kterým místy
proniká metasomatický albit. Hojný je křemen a granát, jenž bývá téměř idiomorfně
omezený.
Metasomatický albitový pegmatit je prostorově vázán zejména na hrubě
zrnitý pegmatit, kde zatlačuje mikroklin. Proniká však i do pegmatitu písmenkové
struktury a granitického pegmatitu. Jak již napovídá název je složen převážně z albitu,
bílé popř. namodralé barvy. Je jemně až středně zrnitý, výjimečně lupenitý
(cleavelandit). Jednotlivá zrna jsou většinou automorfně popř. hypautomorfně
omezena. Na metastatický albit je vázaný vzácně se vyskytující lepidolit a elbaity.
Zdroje
1. Czudek T. et al. (1976): Regionální členění reliéfu ČSR. — Geografický ústav
ČSAV. Brno.
2. Fiala J., Fuchs G., Wendt J. I. (1995): Moldanubian Zone-Stratigraphy. —
Dallmayer, R.D., Franke, W., Weber, K. (Eds): Pre-Permian geology of Central and
Eastern Europe. Springer, Berlin, 417-428
3. Luna J. (1962): Lithný pegmatit od Krasonic u Želetavy na západní Moravě. —
Acta Mus. Moraviae, Sci. nat., 47, 33 – 36.
4. http://www.geology.cz
5. http://www.mapy.cz
6. Hodnocení zdrojů
1. Jednoznačné a dosud prakticky jediné používané členění. Autor (resp. kolektiv)
uznávaný širokou vědeckou společností. Vydal geografický ústav tehdejší
akademie věd, což zaručuje důvěryhodnost.
2. Jedná se o mapu a vysvětlující doprovodný text. Sestavena byla kolektivem
velmi zkušených autorů, kteří se dané problematice věnují celý život. Vyšlo
v prestižním nakladatelství Springer (Německo). Jediné používané členění
stratigrafie moldanubika uznané českými i moravskými geology.
3. Pan Luna, jako jediný přede mnou, se této lokalitě velmi podrobně věnoval a
své poznatky přehledně shrnul v tomto článku, který představuje zřejmě jediný
zdroj informací o daném tělese pegmatitu u Krasonic. Je sice již 50 let starý, to
však v geologické historii nic neznamená. Doporučil mi ho můj vedoucí
bakalářské práce a díky němu jsem se též s panem Lunou sešel a danou
problematiku prodiskutoval.
4. Web provozován Českou geologickou službou, obsah neustále aktualizován.
Použit byl výřez z geologické mapy na níž pracoval kolektiv erudovaných
autorů.
5. Mapy.cz jsou používané širokou veřejností, jsou neustále aktualizované. Firma
Mapy.cz, s.r.o. vznikla v roce 2011 a je vlastněna společností Seznam.cz, a.s. V
základním týmu společnosti jsou jak kartografové, tak i počítačoví odborníci a
programátoři. To zaručuje, že mapy jsou správně kartograficky zpracovány
(čitelnost a přehlednost v různých měřítcích, správně volená barevnost a
značkový klíč) a že fungují i v elektronické podobě.