2. Statek s oběma těmito vlastnostmi je označován, jako statek čistý (pure public good). Jejich
příkladem je například vzduch, pouliční osvětlení či znečišťování ovzduší. Bývá však spíše
ideálem a proto se za čisté veřejné statky považují spíše ty, které se jim svými charakteristikami
blíží.1
Zdroj: Autor & Špalek (Veřejné statky. Teorie a experiment, 2011); zpracováno v programu yEd
Poskytování veřejných statků v demokratických a diktátorských režimech3
Hlavním rozdílem mezi demokracií a diktaturou je mimo jiné soustředění moci. V diktátorských
režimech je politická moc soustředěna pouze mezi malou skupinu populace, přičemž
v demokracii je široce rozprostřena, jak už napovídá původ slova demokracie. Diktátorské režimy
zastupují velkou složku politických režimů, ať už se to může v dnešní vyspělé době zdát spíše
jako historická forma. V druhé polovině dvacátého století bylo více než 68% světových zemí
ovládáno nedemokratickými režimy, přičemž více než třetina zůstala nedemokratických i po roce
2000. Mezi lety 1970-1997 zhruba polovina světových zemí postrádala zákonodárný sbor, který
by uplatňoval politickou moc vůči exekutivě, a téměř 44% zemí zakazovalo politickou činnost
nebo byla činnost omezena pouze na jednu politickou stranu. Demokracie je přitom považována
za běžný režim, přičemž to ale nemusí být pravda, neboť mnoho nedemokratických států
umožňuje volby a další demokratické prvky.
Spojitost mezi politickými režimy a poskytováním veřejných statků má přímočaré poznání.
V diktatuře, kde je politický vliv soustředěn do rukou jednoho vůdce či pouze omezené skupiny,
diktátor utrácí peníze z veřejných rozpočtů především na transfery zacílené na politicky vlivné
skupiny či jednotlivce. Výdaje na veřejné statky jsou nerozumné, protože většina užitku
z veřejných statků připadne nevlivným „outsiderům“. V demokracii, kde kontrola vlády vyžaduje
uspokojování potřeb velkého zlomku populace, jsou přímé transfery relativně neatraktivní,
3
Deacon, Robert T. Public good provision under dictatorship and democracy. Public Choice, Volume 139, Issue 1-2,
pp 241-262. ISSN: 1573-7101. DOI: 10.1007/s11127-008-9391-x. 2009. Dostupné z:
<http://link.springer.com/content/pdf/10.1007%2Fs11127-008-9391-x>
3. protože velikost skupiny, které by musela být podpora poskytnuta, oslabuje užitek, který by
získal každý člen. Výdaje především na veřejné statky za těchto podmínek dávají smysl,
především kvůli úsporám z rozsahu, které jsou spojené s poskytováním veřejných statků velké
části populace. Celkově lze říci, že diktatura poskytuje méně veřejných statků než demokracie.
Lake a Baum vidí poskytování veřejných statků jako výměnný proces – vlády poskytují veřejné
statky a transfery výměnou za politickou podporu; sledují rozdíly ve výstupech s rozdíly v síle
monopolu nebo možností soutěže spojené s pozicí vládního lídra. Považují soutěživost
v demokracii za důležitou, neboť vstupní i výstupní nálady jsou relativně nízké. Volební proces
poskytuje soutěžícím bezpečí, relativně levnou cestu k moci a sesazeným účastníkům a
neúspěšným uchazečům je dána možnost zkusit to znovu v další volbě. Vstupní a výstupní
náklady jsou o dost vyšší v diktatuře; vstup do procesu může vyžadovat svržení všech mocných
vládců a výstup může zahrnovat vězení nebo smrt. Z toho vyplývá, že Lake a Baum
předpokládají větší (více konkurenční) úroveň veřejných statků v demokracii než v diktatuře.
Bueno de Mesquita uvádí, že politická rozhodnutí v rámci všech forem vlády jsou tvořena tak,
aby podporovala zájmy elitní skupiny. To, co odlišuje diktaturu od demokracie, je velikost elitní
skupiny vzhledem k počtu obyvatel. Lze předpokládat nízkou úroveň poskytování veřejných
statků a velké transfery do režimů s malými elitními skupinami (diktatura) a vysokou úroveň
poskytování veřejných statků a nízké transfery v režimech s velkými elitními skupinami
(demokracie).
Jsou zde uvedeny dvě studie, které uvádějí protichůdné výsledky analýzy výdajů na veřejné
školství. Mulligan nenašel žádné spojitosti mezi výdaji na vzdělání a politickým skórem. Naopak
Lott zjistil, že totalitní státy mají vysoké výdaje na vzdělávání, které interpretuje jako výdaje na
podporu oficiální ideologie. Lott také shledává poměrně nízkou zdravotnickou péči v totalitních
státech.
Jsou evidentní empirické důkazy o rozdílech v poskytování veřejných statků v různých
politických režimech. Jako jedním z hlavních důvodů je potřeba diktátora „uplácet“ vlivné
skupiny a tím si „kupovat“ politickou moc.
![Poskytování veřejných statků v diktatuře a demokracii
Argumentace
Téma poskytování veřejných statků je jednou kapitolou z mé bakalářské práce. Komplexně se
bakalářská práce zabývá relativní efektivností diktatury, přičemž její oficiální název je
„Diktátorství pohledem teorie veřejné volby“ („Public choice approach to dictatorship“).
Poskytování veřejných statků je jedním z velmi diskutabilních kroků v rámci veřejného sektoru a
je založeno na principech mikroekonomie. Toto téma je tudíž jednou z podstat mnou
studovaného oboru – Veřejné ekonomiky a správy a mělo by blíže přiblížit rozdílnost chování
vůdců v demokratických a diktátorských režimech.
Anotace
Tento stručný odborný text se zabývá rozdíly v poskytování veřejných statků v různých
režimech, a to v diktatuře a v demokracii. Jsou zde uvedeny obecné informace ohledně veřejných
statků, vylučitelnosti a rivalitě a dále jsou zde analyzovány důvody rozdílného chování v obou
režimech.
Klíčová slova:
Veřejné statky, diktatura, demokracie, mikroekonomie, vylučitelnost, rivalita
Úvod do veřejných statků
Pojem veřejný statek má mnoho různých definicí. Jeho hlavní odlišností je například možnost
společné (kolektivní) spotřeby. U soukromých statků užitek z jejich spotřeby získává pouze jedna
osoba, mělo by se tedy jednat o individuální statky. V případě statků veřejných je tomu jinak,
neboť přináší prospěch více jednotlivcům. Veřejný statek má dva základní znaky a těmi jsou
nerivalita ve spotřebě (také zvaná nedělitelnost, příp. společná spotřeba) a nevylučitelnost ze
spotřeby. 1
Nerivalitnost spotřeby znamená, že spotřeba statku jedním spotřebitelem nesnižuje
množství statku, které může spotřebovávat jiný spotřebitel
Nevylučitelnost ze spotřeby znamená, že není možné jakéhokoliv spotřebitele vyloučit ze
spotřeby (zabránit mu, aby statek mohl volně spotřebovávat)2
1
ŠPALEK, J. Veřejné statky. Teorie a experiment. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 209 s. ISBN: 978-80-7400-
353-0
2
Management mania [online]. ©2012 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: < https://managementmania.com/cs/verejne-
statky>](https://image.slidesharecdn.com/zvrenkol-130103100410-phpapp02/85/Zaverecny-ukol-KPI-1-320.jpg)
